Kouzelný příběh o modrém světle

O modrém světle
Ne všechny děti rády čtou. Některým písmenka utíkají kvůli dysfunkci, některé čtení shledávají jen těžkým a nebaví je. Takovým je i Otík. Dokud k narozeninám nedostane pohádku o tajemném modrém světle…

Daniela Krolupperová je zkušenou dětskou autorkou. Její příběhy jsou napínavé, čtivé a často dětem dají něco víc. Například je seznámí s jedovatými rostlinami (kniha Zákeřné keře, která získala několik cen) či obyvateli našich potoků a řek (kniha Rybí sliby, jejíž recenzi jsme vám přinesli). Její poslední vydanou knihou je půvabná a moudrá pohádka O modrém světle, která vyšla letos na podzim v nakladatelství Portál a kterou svými pestrobarevnými ilustracemi doplnila Michaela Bergmannová.

Vlastně to není jedna pohádka, v knize se prolínají dvě dějové linky. Tou první je příběh malého Otíka, který nerad čte. Maminka se rozhodne, že mu koupí k narozeninám krásnou knihu, doufajíc, že Otík přijde čtení na chuť. Na druhý pokus mají v knihkupectví štěstí. Starý moudrý prodavač se Otíka zeptá, co ho nejvíc zajímá, a klučík popravdě přizná, že tajuplné modré světlo, které každý večer svítí v protějším domě. A prodavač z regálu vytáhne pohádku O modrém světle. Tím je dán prostor druhé dějové lince – příběhu o Jaromírovi, kterému zlý černokněžník ukradne zrak; Jaromír se vydává na pouť za odkletím, na jejímž konci svou roli sehraje, jak jinak, modré světlo.

Maminka Otíkovi dala knihu s tím, že příběh má číst sám. Pro Otíka však čtení zůstává i nadále neskutečně těžké, proto prosí o předčítání svou sestru Alenku i babičku, která není tak přísná jako maminka. Otík by si příběh chtěl číst sám, ale nejde mu to, čtení ho příliš zmáhá. Celou dobu čtenář-rodič čeká, zda a jak se Otíkův postoj ke čtení promění, a bohužel řešením není nějaká didaktická pomůcka či osvědčený trik. Ani Otíkova silná touha zjistit, jestli Jaromír svůj zrak zase získá zpět, nestačí, aby se čtení stalo snadným, ani jiná rada ze spisovatelčina pera nezazní. To je ale asi jediná výtka, jediné zklamání z jinak kouzelné knihy.

Oba příběhy, Otíkův i Jaromírův, se střídají, Jaromírův příběh bývá přerušen v tom nejnapínavějším momentě. Pro snazší orientaci v textu je příběh o modrém světle natištěn modře, zatímco Otíkův příběh klasicky černě. Na konci knihy se navíc příběhy krásně prolnou, jako by autorka chtěla naznačit, že i v našem skutečném světě je dost místa pro zázraky, stačí se jen dobře dívat kolem sebe.

Knihu lze číst nejen jako napínavou pohádku, ale i jako moudrý příběh, který nabízí mnoho témat k diskuzi. Rodiče si s dětmi mohou povídat o problematice nevidomých či slabozrakých, o vnitřní síle, která lidem pomáhá nevzdat se i ve zdánlivě beznadějné situaci (oslepený Jaromír), o chování, které vychází z osamělosti či velikosti strachu (příhoda s drakem), o povrchnosti a posuzování druhých jen na základě jejich vzhledu (setkání s kovářem), …

Zkrátka, každý si v pohádce O modrém světle může najít to své. Myslím si, že Daniela Krolupperová napsala další knihu, kterou si děti budou rády číst znovu a zvovu.

Doporučení:

Související knihy

zobrazit info o knizeO modrém světle

Krolupperová, Daniela

Portál, 2014

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>