Klára Janečková už nebloudí v Temnotě

1Klára Janečková
Mladá a talentovaná spisovatelka Klára Janečková je autorkou osmi ceněných románů, jak ze současnosti, tak z historie. Nejnovější její dílo – román Temnota – vykročil k získávání čtenářů i na Slovensko. Jaká však je ona sama, co ji těší, která místa v prostoru a čase ji přitahují? To jsem se pokusila zjistit v následujícím rozhovoru.

Na úvod bych Vás poprosila o krátké představení.

Narodila jsem se ve Valašském Meziříčí, ač jsem nikdy v srdci Valašska nežila. Vyrůstala jsem v hostýnských horách, v Bystřici pod Hostýnem. Zde jsem také vychodila školu, studovala hru na klavír a kytaru. Tady jsem také napsala první knihu. Navštěvovala jsem jazykovou třídu, jelikož jazyky mne vždy bavily. Poté střední ekonomickou školu v Kroměříži. Následně pak Univerzitu Palackého v Olomouci, katedru psychologie. Nejvíce se mi zamlouvala vysoká škola. Stále na ni vzpomínám. Mým snem je znovu studovat. Chci si vystudovat dějiny. Co se týče soukromého života, mám krásnou téměř pětiletou holčičku, kterou moc miluji. S ní a s partnerem žijeme stále obklopeni přírodou a horami.

 

Napsala – a hlavně vydala – jste již osm knih, cítíte se být tedy spisovatelkou, nebo ještě někdy o tom pochybujete?

Často tomu nevěřím. Když jsem v roli spisovatelky, jdu na křty a propagace, jsem v televizi, pak si zvyknu, ale občas se mi stane, že tomu nevěřím. Říkám si, to není možné! Ty jsi spisovatelka a máš své čtenáře!!! Jak jsi to dokázala, holka! Z role psychologa či maminky je k roli spisovatele daleko. Možná proto…

 

Hned dva z Vašich románů (Prokletý původ a Ďábelská tvář) jsou historické a odehrávají se v 16. století. Čím je Vám toto období blízké, proč Vás tak přitahuje o něm psát?

Miluji tohle období. Opravdu hodně. Nejvíce Anglii za vlády Tudorovců. Mou nejoblíbenější postavou je Anna Boleynová a její dcera královna Alžběta I. Jednou se pustím do knihy o nich. Období je mi opravdu velmi blízké. Nechápu proč. Možná, že v něm žily velké ženy. Nejen Alžběta I., ale i Kateřina Medicejská či Marie de Guise. Možná jsem v tomto století kdysi žila i já.

 

Historie je plná zajímavých osobností, jak ale dosáhnete toho, aby Vám historikové nevyčítali překroucená fakta, reálie? Máte někoho na konzultaci, kdo by Vám poradil například s oblečením, stylem cestování a pohlídal historickou „čistotu“?

Nyní již historické knihy nepíši, ale dříve jsem měla redaktora – historika –, ten mi dával zpětnou vazbu. Jinak jsem vše vyčetla a nastudovala sama. Knihy, knihovny, encyklopedie apod.

 

Vaše romány ze současnosti popisují zajímavá témata, různé země. Všechny jste navštívila osobně, nebo jste se s nimi seznamovala jen virtuálně?

Většinu osobně. Jinak to nešlo. Cestování je mou vášní. A pomáhá mi při tvorbě, inspiruje mne.

 

Ve Vašem posledním románu – Temnota – popisujete ženu, která po brutálním útoku ztratila paměť. Bylo pro Vás těžké se do ní vcítit a popsat její pocity?

Dokážu se vcítit do svých postav. Vlastně žiji jejich život. Je to velmi vyčerpávající. Když má hrdinka Anna v Temnotě plakala, plakala jsem také, když trpěla, zažívala jsem stejné pocity. Když milovala, milovala jsem i já. Je to moc krásné, ale náročné. Měsíce žiji s postavou, vyvíjíme se společně.

 

Když píšete, představujete si své čtenáře, nebo píšete jen pro sebe?

Obojí. Pro mne je psaní tou nejkrásnější věcí v mém životě. Mou vášní, štěstím i radostí. Kdybych nemohla psát, něco v mé duši by zemřelo. Píšu proto nejen pro čtenáře, ale i pro sebe samu. Čtenáře si představuji. Chci jej potěšit. Vidím, jak se bude bát, když se hrdina ocitne v nebezpečí. Cítím jeho úlevu, když vyvázne.

 

Pomáhá Vám při psaní studium psychologie?

Psychologie mi naplnila život. Nejen ve psaní, ale i v soukromém životě. Jsem vděčná, že jsem se na ni dostala, nebylo to lehké. Mé postavy jsou více propracované. Jejich osobnosti jsou lépe popsané. Mnozí čtenáři se domnívají, že má hrdinka opravdu žije. Nechtějí věřit, že tomu tak není.

 

Už máte inspiraci pro novou knihu? Co Vás teď nejvíce zaměstnává a co vás baví?

Dnes ráno jsem konečně vstala a zvolala: mám to! :-). Konečně se mi v hlavě zrodil příběh nové knihy. Celé měsíce jsem nevěděla, do čeho se pustit. Minulé dny jsem byla hrozně nejistá, nervózní a neklidná. Nyní vím proč. Má mysl připravovala nový příběh.

Nejvíce mne zaměstnává práce psychologa s dětmi. To je opravdu náročné. Ale já děti moc miluji. A baví mne? Mé milované šestnácté století. Dále pak má dcerka a její vrtochy. Můj přítel a také tanec. Když chci odpočinek, uvolnění stresů, jdu tancovat. A na konci měsíce mne čeká ples. Na ten se moc těším.

 

Milá paní Kláro, moc a moc děkuji, že jste si na nás našla čas a odpověděla na otázky, které určitě zaujmou nejen nás, ale budou přínosem i pro naše čtenáře. Hlavně ta poslední odpověď, že už se zrodil „nápad“. Doufám, že až se nová knížka narodí, budeme moci být při tom. Přeji Vám do budoucna, abyste potkávala jen lidi, kteří Vás budou inspirovat, a čtenáře, kteří budou nadále Vaše knihy rádi číst.

Doporučení:

Klára Janečková už nebloudí v Temnotě - DISKUZE

Počet reakcí: 3
  1. Alena Badinová ABA napsal:

    Tak jsem přečetla „Prokletý původ“ a byla to opět úžasná kniha. Něco na způsob „Angeliky“, ale velmi vzdáleně..Člověk se dozví i něco o tehdejší době, zvycích a popláče nad osudem hlavní hrdinky. Rozhodně je to více čtení pro ženy, ale napínavé a chytlavé…

  2. Silvisko napsal:

    Díky za rozhovor. Četla jsem jedním dechem. Historie je i mne blízká, moc ráda čtu o té (dřívější) době a leckdy si myslím, že i já v ní kdysi žila. Přitom to je rozpor. Protože nevěřím na „před“ životem a „po“ smrti že něco je.
    Paní Kláře přeji spoustu plodných inspirací. Vaše knihy jsem ještě nečetla, ale napravím to!

  3. Alena Badinová ABA napsal:

    Paní Klára je opravdu moc příjemná a na to, co má za sebou z ní vyzařuje pohoda.. Už se těším na další její knížky :)

Napsat komentář