Upírská akademie pro všechny, kterým okolí pije krev

úvod_upíři
Knížky pojednávající o upírech, nemrtvých, neživých bytostech mají většinou za cíl děsit své čtenáře. Jenže někdy se najde někdo, kdo toto téma vezme s humorem a dokonce se pokusí nahlédnout do lidských myšlenek. Vznikne upírský román, který vás dostane!

Kniha Kimberley Pauley Pijou mi krev aneb upírkou na vlastní nebezpečí vyšla v románové edici Klokan nakladatelství Alpress jako kniha pro mládež. Sice se už mezi náctileté počítat  nemohu, ale po běžném listování mě zaujala natolik, že jsem si jí odnesla domů a dala se do čtení.

Příběh mladičké, šestnáctileté Miny je jako vystřižený ze seriálu pro teenagery. Řeší starosti s neopětující se láskou k chlapci ve škole, s kamarádkou chodí na nákupy, ale hlavně jí štvou její rodiče, kteří z ní chtějí vychovat dívku svých snů. Všechno zdánlivě „nudné“. Až na fakt, že její rodiče jsou upíři. Sice se na první pohled tak nechovají, chodí do práce a dělají spoustu  dalších věcí, jako jiní. Jenže přijde den, kdy na Minu zaútočí s tím, že se musí rozhodnout, zda bude dál žít jako člověk, nebo se stane „jednou z nich“. Tak, jak si žádá i Severozápadní upírská rada, která přišla na to, že Mina existuje, byť se její rodiče tuto skutečnost snažili dlouho zatajovat. Věci se ale dávají do pohybu, zdá se, že i mezi upíry panuje demokracie a svoboda rozhodování. Mina je nucena navštěvovat upírskou akademii a po měsíci získávání náhledu na upírský život v této škole se musí rozhodnout, pro jaký život se rozhodne…

Samozřejmě neprozradím, jaké to rozhodnutí bude. Nicméně se ho dozvíte skutečně až na posledních stránkách  knihy. O to víc se ale budete bavit. O žádném děsu a následných nočních můrách nebude ani řeč. Kniha je napsána mladou americkou autorkou a je určena mládeži. Klidně jí tedy svým potomkům svěřte do rukou. Anebo si jí přečtěte sami, protože zklamán nebude nikdo. Jediné co budete dělat je, že se budete smát. Od začátku do konce.

I když kniha není pojata jako humorný příběh, tím, že jí jako hlavní hrdinka vypráví mladá slečna na prahu dospělosti, dostává ty správné grády – samozřejmě s přispěním autorky, která se dokázala naprosto úžasně vžít do situací mladých, dospívajících lidí a jejich očima vyprávět to, co vidí, co cítí, co jim není dopřáno, jaké jsou jejich touhy, starosti i radosti. Popisy situací a především jejích myšlenek a pocitů, vyvracení mýtů a faktů – to vše vás dostane do kolen.

Kromě humoru ukazuje příběh Miny na někdy nelehká rozhodování, které spočívají na dospívajících dětech. Rozhodování, která jim z největší pravděpodobností změní život. Samozřejmě v přeneseném smyslu, ne jestli z nich budou upíři. Ale právě takto autorka poukazuje, že my dospělí můžeme situaci až příliš zlehčovat bez toho, abychom viděli do jejich duše, do toho, co cítí, proč se tak chovají, co by vlastně ve skutečnosti chtěli. Takže přečíst si někdy knihu určenou našim dětem může pomoci v postoji k nim. A naopak mládeži ukáže, že nejsou sami, kdo má svá trápení a že jednou z nejdůležitějších věcí pro budoucnost, je myslet srdcem, tím, co chceme a za svým cílem si jít. Zvážit všechna pro a proti. A nerozhodovat se hned, dát věcem čas, abychom je pochopili.

Ukázka z knihy

Kapitola 6
Mýtus: Kofein na upíry nepůsobí
Skutečnost: Ano, ale myslím, že na tom nesejde, jelikož nejste nikdy unavení.

Přicházím ze školy do kavárny v rekordním čase, a jakmile se přesvědčím, že Aubrey tady ještě není, okamžitě mířím na kýčovité retro toalety. Nejsem zrovna koketní holka (vlastním jenom pět párů bot a jednu rtěnku, kterou jsem si vypůjčila od mámy a nikdy nevrátila), přesto jsem věnovala celou hodinu pouze výběru oblečení na tuto příležitost. A to jsem před tím ležela a dumala o něm skoro půlku noci. Když zvážím, jak ráda spím, tak to hodně vypovídá o tom, jak moc sexy Aubrey je.

Ani tak nejsem úplně spokojená s tím, co mám na sobě, ale včera mě viděl v mých nejstarších džínsech a obyčejném tričku, takže cokoliv jiného by mělo být zlepšením. Kdybych byla tušila, že se upírského školení zúčastní takový kořen, věnovala bych tomu větší úsilí. Dneska jsem proto v tmavočervené halence, kterou můj otec nesnáší (alarmující výstřih!), a svých nejlepších přiléhavých bokovkách. Naštěstí jsem dost vysoká a štíhlá, aby mi dobře padly.

Poslední pohled do zrcadla mi bohužel říká, že moje pihy nezmizely a zrzavohnědé pačesy (máma mi říká, že moje vlasy se prostě nemůžou rozhodnout, podle které půlky naší rodiny by měly vypadat) začínají jako vždycky krepovatět. Žádné velké překvapení. Plánuju, že jednoho dne budu žít v místě s nízkou vlhkostí vzduchu. Nanáším na rty trochu lesku, kontroluju zuby a strkám do pusy poslední mentolovou pastilku. A je to.

Vycházím z toalet a po Aubreyem stále ani vidu. Měla jsem se ho zeptat, odkud vůbec přijde, abych měla nějakou představu, kdy dorazí. Vybírám box v zadní části, odkud vidím každého, kdo projde dveřmi. Kromě toho nabízí dost soukromí, takže až přijde, budeme v příjemném ústraní. Perfektní.

Uplynulo patnáct minut a já za tu dobu:
a) přeskládala podle barev všechny sáčky s cukrem
b) natrhala ubrousek na malinkaté úzké proužky a následně je schovala, k značnému pobavení nedaleko sedícího kluka (voajérského kreténa), do kapsy svých příliš těsných džínsů, a
c) byla třikrát dotázána arogantní blonďatou servírkou, jestli si přece jenom něco nedám, protože si myslí, že čekat dýško od nějakých usmrkanců je marné. Asi oprávněně. To proto je tak nafoukaná.

O dvacet minut později Aubrey konečně prochází dveřmi a rozhlíží se po kavárně. Tváří se zmateně, dokud na něho nezačnu mávat rukama v trapné imitaci Gotičky Raven. Uvidí mě a blíží se s tak svůdným úsměvem, až taju. Všimne si toho dokonce i povýšená servírka a narovnává si motýlka. Vsadím se, že až přijde pro objednávku, nebude tak nadutá.

„Ahoj, Tino,“ říká Aubrey a přisedá si.

Bezva, takže má zpoždění a popletl moje jméno. Ale páni, je tak sexy. „Ehm, vlastně jsem Mina. Ale stává se to spoustě lidí, tak si s tím nedělej hlavu.“ Vlastně až příliš mnoha lidem. Bylo by však vážně milé, kdyby se k nim nezařadil i ten nejkouzelnější kluk ze všech.

A skutečně nemusí váš věk mít koncovku –náct, bavit se totiž bude kdokoliv, kdo si knihu přečte. A nebudete chtít přestat, oči vám budou sami utíkat na další stránku. Opravdu výborně napsaná knížka, která si zaslouží své místo. Třeba jako oddychové čtení, pro relax či pro pobavení.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizePijou mi krev aneb upírkou na vlastní nebezpečí

Kimberly Pauley

Alpress

Napsat komentář