Jeden má bratra vrostlého do zad, druhý je Čistý

Cisty
Procházíte krajinou, na niž neustále dopadá prach a popel. Cestou potkáváte skupinky lidí srostlých dohromady, muže s kočičím obličejem, ženu s křížem vrostlým do hrudi, děti splynuté s matkami. Jaké to asi je, být bez deformací, být Čistý?

Po Explozích nic není jako dřív. Lidé během těchto prapodivných výbuchů splynuli s tím, co se zrovna nacházelo poblíž. Přežila jen hrstka lidí, ostatní zahynuli, nebo se z nich po splynutí se zvířaty staly krvelačné bestie, před kterými je nutno se mít na pozoru. Jen pár lidí se zachránilo bez úhony ve speciálním krytu – Dómu. Zůstali Čistí.

Přiznám se, že dystopické romány příliš nečtu – většinou jsou si celkem podobné. Svět zničila nějaká strašlivá katastrofa, nyní vládne krutý a krvelačný režim, který může svrhnout mladý člověk. Hrdinové mívají kolem patnácti, šestnácti let, často se jedná o hrdinku a hrdinu, kteří pro větší čtenářskou atraktivnost stojí na opačných stranách či pochází ze dvou různých světů. Stále stejná příběhová linka lišící se jen zpracováním.

I román Čistý (vydaný nakladatelstvím Jota) se tohoto schématu do značné míry drží. Svět je zničený po strašlivých Explozích a nešťastníkům vládne krvelačná OSR (Operace Svatá revoluce). Hlavní hrdinka Pressia je šestnáctiletá dívka s hlavou panenky místo prstů na pravé ruce. Jako každý člověk, který dosáhne šestnácti let, musí nastoupit do armády OSR a naučit se zabíjet jiné nešťastníky. Pressia raději volí útěk a skrývání. Potkává se s Partridgem, osmnáctiletým mladíkem, Čistým, tedy osobou z „jiného“ světa. Partridge utekl z Dómu, aby našel svou matku, která se do Dómu nedostala a možná stále žije. Pressia a Partridge se postupně sbližují a s pomocí Bradwella, mladíka s ptáky v zádech, zjišťují, že celý život žili ve lžích. Proč přišly Exploze? Proč Partridgeova matka opustila své děti a neodešla s nimi do Dómu? Nakolik Dóm manipuluje s lidmi, s Partridgem? Opravdu chce OSR zaútočit na Dóm a povraždit Čisté?

Tolikrát využitá příběhová linka, a přesto si kniha Čistý získává fanoušky po celém světě a uvažuje se i o jejím filmovém zpracování. Kde pramení obliba tohoto dystopického příběhu? Možná je to tím, že autorka Julianna Baggottová zasadila svůj příběh do děsivých kulis. V románu se setkáváte s nejrůznějšími deformacemi a zrůdnostmi. Autorka si pohrává s myšlenkou, jak by mohl svět vypadat, pokud se věda bude i nadále rychle vyvíjet a někdo se nabytých vědomostí a nových možností rozhodne využít pro své osobní cíle. Žádní vymyšlení mimozemšťané, ale lidé, které rozvoj vědy a její zneužití zničily. Něco, co by se mohlo stát.

Taktéž vztahy mezi hlavními hrdiny zaujmou. Je sice pravděpodobné, že brzy odhadnete ono velké tajemství, ale oceňuji, že se autorka nespokojila s obvyklým scénářem či tisíckrát zopakovaným milostným trojúhelníkem.

Julianna Baggottová vypráví svůj příběh z různých pohledů. Nové postavy a jejich pohledy ale přibývají postupně a celkový počet je nízký, takže se v ději a jménech nebudete ztrácet. I hrdinové jsou sympatičtí, protože nejsou jen černí a bílí, hodní a zlí. Vyvíjí se, přemýšlí, vyrovnávají se s morálními dilematy. Pressia na svůj věk působí vyzrále, což se ostatně u někoho, kdo vyrůstá v prostředí všudypřítomné smrti a dennodenně bojuje o přežití, dá očekávat. Stejně jako Partridge se musí rychle přizpůsobovat neustále se měnící situaci a rozhodovat se, co jsou ochotni obětovat pro přežití sebe samých a co pro přežití svých přátel.

Samotný příběh je vyprávěn ve třetí osobě, díky čemuž autorka získala prostor pro rozsáhlejší popisy prostředí, budov, zmutovaných bytostí, … Ne vždy podrobné seznamování čtenářů s detaily prospívá akčnosti děje a zkrácení některých pasáží by nebylo ku škodě. (I když například u Lydy jsou tyto popisy na místě, protože pomáhají vcítit se do jejích pocitů, kdy vlastně jen čeká a neví na co, kdy se její dny v Dómu neskutečně táhnou a ne a ne skončit.) Také mi trochu chyběla mapka, která by mi pomohla zorientovat se mezi Sutinovišti, Žárovišti a dalšími místy v krajině, v níž přeživší žijí.

Z čeho tedy pramení úspěšnost knihy Čistý? Vždyť je to další z mnoha tolikrát vyprávěných dystopických příběhů. Ovšem na rozdíl od jiných dystopií, které jsem četla, se nedrží zaběhnutých klišé. Autorka některé z nich využívá, to ano, ale ne za každou cenu, snaží se čtenářům přinést i něco nového. Možná prvoplánově šokuje děsivým prostředím, možná některé zvraty v ději odhadnete, ale příběh je napsán dobře a po jeho dočtení budete velmi pravděpodobně vyhlížet další dvě pokračování.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeČistý

Baggottová, Julianna

Jota, 2014

Napsat komentář