Nechte se spoutat krvavými a hororovými okovy

Pouta-krve-perex
Příběhy temné i děsivé, s příchutí tajemna i hloubavých myšlenek. Tak by se v největší stručnosti dala shrnout sbírka povídek Pouta Krve. Jejich autorka – spisovatelka Maja Lidia Kossakowska – díky nim dokazuje, že i Polsko má v literárních vodách zručného tkalce hororů.

Polská spisovatelka Maja Lidia Kossakowska si již i mezi tuzemskými čtenáři dokázala vybudovat jméno. Tedy alespoň mezi jedinci se zájmem o fantastiku. Na český trh se dostal její román Rozsévač větru i dvoudílná série Řád Kraje světa. Nyní ke čtenářům přichází její povídky v ucelené sbírce s názvem Pouta krve, kterou vydalo nakladatelství Zoner Press.

Kniha obsahuje celkově devět kratších i delších textů. Každý z nich navíc doplňuje autorčin komentář, v němž popisuje konkrétní zdroje inspirace, důvody i podmínky, za nichž povídky vznikaly.

Spisovatelčina tvorba je řazena chronologicky. První na řadu se tím pádem dostává debutová povídka Moucha. Kossakowska i ve své prvotině ihned ukazuje nezměrný talent i cit pro práci se slovy. Čtenáři přináší příběh rozvedeného muže, na jehož pozadí však řeší mnohem hlubší myšlenku. Pohrává si s úvahou o smrti a lidské existenci. Povídce by ale slušel větší důraz na gradaci a lépe podaná pointa.

Také Schizma s sebou nese filosofický podtext. Vypráví o fiktivní církvi, která na božský piedestal postavila všemocnou komerci. Spisovatelka v úvodním komentáři přiznává, že původně mělo jít o humornou povídku, vyklubalo se z ní však něco zcela jiného. Za pravdu jí musí dát i čtenář. Alegorické vykreslení moderní společnosti totiž k smíchu není. Spíše k pláči.

Třetí Hekatomba představuje nejméně stravitelný kousek z celé sbírky. Využívá motivu náboženského fanatismu a doslovného vnímání dogmat. Vezmeme-li v úvahu, že Kossakowska žije v silně katolickém Polsku, jedná se o velice odvážné dílko.

V povídce Diorama autorka značně popouští uzdu fantazii. Svérázně přetváří Carrollův svět vně králičí nory. Dodává mu na temných, neveselých odstínech. Původně jinotajné, pohádkově laděné dobrodružství Alenky tak zcela halí do hororového, tíživého hávu.

Téměř stostránkové Zrcadlo je nejdelší povídkou sbírky. Také v něm si spisovatelka půjčuje jeden motiv z Alenky – tentokrát říši za zrcadlem. Avšak tím veškerá podobnost končí. Kossakowska stejně jako ve svých románech brouzdá i v povídkách ve vodách fantasy. Jí vymyšlené světy však oplývají černou magií a temnou, pochmurnou atmosférou. Tyto propriety nechybí ani Zrcadlu. Navrch je doplňují prastaré rasy, klanové války a neustálé vendety.

Následující Smutek by při troše dobré vůle bylo možno označit jako sci-fi. Jeho děj se totiž odehrává na cizí planetě. Zde ale hranice vědeckofantastického žánru končí. Spisovatelka se více než na futuristické technologie zaměřuje na samotné lidi a jejich chování. Podává vizi budoucnosti, v níž stále platí, že kolonizátor rovná se dobyvatel. A jako takový nemá zájem o pochopení místních zákonitostí, ale snaží se je přetvořit k obrazu svému. A na své chování samozřejmě doplácí.

Kossakowska také učinila hold mistru hororu, H. P. Lovecraftovi. Prvky jeho tvorby využívá v titulní povídce Pouta krve. Atmosféru příběhů tohoto spisovatele, stojícího u zrodu žánru, zachycuje precizně, přesto si zachovává punc osobitosti. Nutno dodat, že autorčin styl je současnému čtenáři bližší.

Kombinaci fantasy a hororu v sobě nese i Klid v Kalné vodě. Pojednává o katovském řemesle a také o tom, že pokud člověk chce, dokáže hřích, neřesti a špatnosti nalézt kdekoli.

Závěrečná Šarlatová vlna je, co se dějového spádu týče, nejdynamičtější. Vypráví příběh amerického vojáka, který ztroskotal na ostrově pod nadvládou Japonců. Horko, strach a vyčerpání v muži probudí zvířecí instinkty a začíná tak krutá odplata. Kossakowska touto povídkou zabrousila i do splatterpunku. Avšak v únosné míře. Povídku tím pádem snese i čtenář, který jinak tomuto subžánru neholduje.

Pouta krve představují zajímavou a šťavnatou hororovou sbírku, která potěší všechny fanoušky hrůzu nahánějících příběhů. Starší texty sice vykazují jistou krkolomnost a nedotaženost, v pozdějších pracích se však už naplno projevuje autorčin um pro práci s jazykem, zejména metaforami a přirovnáními. Kniha tak dokazuje, že polská fantastická literatura si v ničem nezadá s angloamerickou.

Sbírku nelze než doporučit. Nadšenci do hororů a temné fantasy si na ní skvěle pochutnají. Pouta krve navíc fungují i jako startovní čára pro ty, kteří by s četbou autorčiných knih chtěli teprve začít.

Doporučení:

Související knihy

zobrazit info o knizePouta krve

Kossakowska, Maja Lidia

Zoner Press, 2014

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <strike> <strong>