Atmosféra setkání nad novou knihou se nesla takřka v rodinném duchu, neboť autorku přišlo podpořit, krom médií a široké veřejnosti, také četné příbuzenstvo a mnoho přátel. Klára Mandausová byla usměvavá a od pohledu spokojená. Na stole, u kterého seděla, nechyběla váza se slunečnicí.

Zleva: Jaroslav Dušek, Petr Šimůnek, Klára Mandausová a Petra Švecová

Jako první představila autorka své hosty. Petru Švecovou, šéfredaktorku časopisu Marianne, která byla pozvána, aby knize do vínku dala laskavé přijetí budoucími čtenáři. Tak laskavé a milé, jak laskavá a milá je podle Kláry Mandausové právě Petra Švecová.

Dalším hostem byl Petr Šimůnek, šéfredaktor magazínu Forbes a zároveň autorčin bývalý šéf, kterého si pozvala pro jeho dravost a pro to, že se mu zatím povedlo skoro vše, co si kdy předsevzal. Posledním pozvaným byl Jaroslav Dušek, pro jeho schopnost správně na sebe vrstvit slova a myšlenky.

Hosté byli očividně překvapeni důvody, pro které si je autorka k této příležitosti pozvala. Petra Švecová konstatovala, že může být laskavou a milou šéfovou, protože pro ni píše Klára Mandausová a další redaktorky hezké, vtipné a chytré texty. Tudíž je radost pracovat s takovými lidmi. Petr Šimůnek se podivoval, proč byl představen zrovna jako dravec. Nicméně přiznal, že kniha je psána ze života a zavzpomínal na svou (dle vlastních slov) patetickou předmluvu:

„Důstojnost úspěšné ženy či muže je rázem v troskách. Zkušenosti jsou k ničemu, navigace selhává stejně jako v pubertě. O tom je tahle knížka. Je to takový Sex ve městě po česku. Chytřejší. Opravdovější. Taky tu vystupují krásné novinářky a je tu taky jeden homme fatale. Místo problémů s výškou podpatků bot od Prada se tu ale řeší sražené svetry v pračce, smažák k večeři a peřina, v níž to ještě nedávno bylo tak nadýchané a měkké. A už není.“

A jelikož se Klára Mandausová ohradila, že takhle to bude vypadat, že je kniha smutná a depresivní a ona by ráda, aby ji čtenáři přijali jako laskavou a vtipnou, přečetl Jaroslav Dušek hned několik ukázek:

„Kristepane, na obrazovce sahal homosexuální cukrář v bílém tílku na zadek nehomosexuálnímu muži v obleku. Divně se chichotal jen ten v tílku.“
„Magdaleno, přepni to, na pohádku.“
„Mami, neruš. Teď nedávají pohádky.“ Pusa se trochu zavřela.
„Mamííí. Proooč?“
Vypnula jsem homosexuála. Ne, že bych proti němu něco měla.
„Mami, proč sahal ten pán tomu druhému pánovi na zadek?“
„Magdaleno, myslím, že …“ chtěla jsem říct, jsi ještě moc malá na to, abych ti vysvětlovala, proč někteří pánové sahají jiným pánům na zadek. Ta nejblbější odpověď.
„No, on mu sahá na zadek, protože ho má rád, Magdaleno.“
„Aha. A proč táta nesahá na zadek strejdovi Honzovi?“
„Proč by měl táta sahat na zadek strejdovi Honzovi?“
„Říkal, že ho má rád, protože mu odešla žena.“
„No on ho nemá rád proto, že mu odešla žena, jako kvůli tomu. Počkat. Do háje, Magdaleno, jak ty víš, že strejdovi Honzovi odešla žena?“
„No, vždyť to táta říkal večer, když jste si povídali.“
Jo, Pavel onehdy utrousil, že se jeho kamarád Honza rozvádí. A že ho má rád a tak mu to vůbec nezávidí. Bože, co všechno vlastně Magdalena ještě slyší, když si myslím, že spí.“ (str. 127)

V uvolněné atmosféře odpověděla zjevně dobře naladěná autorka na několik otázek. Hned v první větě vysvětlovala, že se kniha jmenuje Slunečnice podle hlavní hrdinky, které tak říká jedna z postav. Proč se Klára Mandausová rohodla, že napíše knihu, sama nedokázala říci. Začínala jako novinářka v ekonomickém týdeníku, dalších třináct let psala pro Mladou frontu Dnes a v současné době pracuje v časopisu Marianne. V roce 2010 získala za své blogy na serveru idnes.cz titul Blogerka roku. A nejspíš právě díky blogům a čtenářům, kteří chtěli, aby více psala o životě, vznikla kniha Slunečnice. Kniha je poskládaná jako papírek při hře Asociace, kdy člověk napíše slovo nebo větu a předá lísteček dalšímu člověku, který napíše další větu a papírek s původní řádkou přehne, aby další v pořadí nevěděl, co stálo v předešlém textu.

Několikrát se spisovatelka vyhýbala přirovnání, že by snad ona byla hlavní postavou. Rozhodně prý není stejná jako Slunečnice. Jediné, co mají společné, je dcera. Hlavní hrdinka se navíc jmenuje Kristýna, tak jako autorčina skutečná dcera. Podobně zaníceně se obhajovala proti nařčení, že by snad byla kniha vulgární. Jaroslav Dušek totiž pravidelně prokládal debatu čtením pasáží, v nichž o vulgarismy nebyla nouze. Ty však působily spíše vtipně než obhrouble.

Vlastní křest na závěr neprobíhal obvyklým poléváním knihy šampaňským, nýbrž symbolickým posypáním pylem slunečnice. Knize bylo přáno jen to nejlepší, a to tolikrát, že o její další osud není třeba mít strach.

Knihu Slunečnice Kláry Mandausové vydalo nakladatelství Mladá fronta.

Související knihy

Mandausová, Klára

Mladá fronta, 2014