Počátkem listopadu přijdou Dušičky, den vzpomínek na zemřelé. Hřbitovy se zaplní i živými. Ti zbaví do večera hroby spadaného listí, přiloží květinu a zapálené svíčky si v lucerničkách poklidně mihotají.

Člověk přijde domů, podívá se do zrcadla a zjistí, že už je to tady. Bohužel se nejedná o další sametovou revoluci, ale o stáří. Do tohoto okamžiku si myslíte, že se vás to netýká, ale váš vrásčitý obraz tvrdou realitu odhalí. Uvědomíte si: „Stáří je tu“.

Počasí je věčné a stále nejběžnější konverzační téma. Mluví a píše se o něm nepřetržitě už od nepaměti. Má své vrtochy a některé jeho extrémy byly zaznamenány i v Bibli.

Žebříčky najdeme ve všech oborech: ekonomice, sportu, popularitě, úspěšnosti a prostě všude. Mě zaujala myšlenka mého postavení na rodinném žebříčku vzhledem k jeho momentálně žijícím členům.

V šedesáti pěti letech se ze mě stal donašeč. A to expresní. Nedonáším nic na lidi, ale něco lidem. Jsem totiž kurýr, a to expresní.