Lenka Klodová zná svůj obor jako málokdo jiný a zkoumá jej křížem krážem prostřednictvím medií, jako jsou performance, socha, fotografie, instalace, umění v prostoru i pedagogika. Gender a sexualita jsou materiálem našeho fyzického bytí, jenž je v každodenním životě často opomíjen, a přitom je mnohdy medializován způsobem, který však vyjadřuje velmi málo z toho, jak jej vnímáme či jak je přítomen v performancích příznačných pro dílo Lenky Klodové. Její díla jsou osobní, ale nezanechávají v nás pocit autobiografie či konfese, nýbrž nabízejí prostor pro vlastní introspekci. Z Lenky se stává LENKA, symbolizující to, co jsme, přičemž jsme ponecháni sami sobě, se svými těly a s prostorem, který si vybíráme k obývání a ke sdílení.

Role, kterou si Lenka pro sebe vytvořila a vymodelovala, s sebou nenese nic militantního, což je možná to nejúžasnější na jejím postavení ve stále ještě velmi genderově rozděleném světě českého umění. Klodová vnáší sexualitu do akademického a kulturního prostředí nenásilným způsobem. Její performance jsou sice přímočaré, ale zanechávají nás v zamyšlení nad jednoduchostí akce a jejím následným účinkem na nás. Když hovoří o své práci, je to lehce koketní hlas zranitelného pohlaví s důvěrou a vědomím své dominantní role. Její postoj normálnosti je odzbrojující, zpodobňuje hlasitost v co nejjemnější formě. V jejich dílech není nic přezíravého či arogantního, říkají „ber, nebo nech být“, jsou příliš nahá na to, aby byla předmětem vysoce abstraktních teoretických rozborů či kritik, a příliš chytrá na to, aby se nad nimi mávlo rukou jako nad pouhým exhibicionismem. V jejich hravých etudách jsou naše společenské konvence terčem výsměchu, do českého mediálního světa proniká tak, že se vynořuje nedotčená a tiskne bulvár k zemi v láskyplném objetí, kterým uznává jeho existenci a zároveň přivírá oči nad naší fascinací tímto žánrem.