České království bylo od poloviny 15. století do třicetileté války rozděleno na 14 krajů: bechyňský, boleslavský, čáslavský, hradecký, chrudimský, kouřimský, litoměřický, plzeňský, podbrdský, prácheňský, rakovnický, slánský, vltavský a žatecký. V čele každého kraje stáli dva krajští hejtmani. Jeden ze stavu panského a druhý ze stavu rytířského. Svůj úřad měli vykonávat podle ustanovení zemského zřízení pouze jeden rok. Po uplynutí roku neměl být žádný hejtman nucen zastávat úřad následující rok. Krajské hejtmany jmenoval v předbělohorské době panovník.