Kniha na pomezí literární historie, dějin filosofie a estetiky je pohledem na vývoj ideálů kultivace člověka od renesance po konec devatenáctého století – věnuje se hlavně jejich promýšlení ve Francii, s odbočkami k britským autorům.

Především ve francouzské literatuře devatenáctého století se setkáváme se specifickým pojetím diletantismu: „Diletant“ se tu stává člověkem vyznačujícím se mimo jiné intelektuální všestranností, kosmopolitním založením a mondénními způsoby. Jedním z hlavních cílů knihy je ukázat, že diletanta tohoto typu je třeba chápat jako součást posloupnosti zmíněných ideálů kultivace, totiž jako pokračování linie, již tvoří především typ dokonalého dvořana, potom takzvaný honnête homme, jeho obdoba známá jako gentleman a dále postava nazývaná v osmnáctém stoletípolite philosopher, francouzskými autory pak – opět se zvláštními konotacemi – philosophe.