Arno Geiger vypráví o otci, kterému pomalu vynechává paměť a který se přestává orientovat v přítomnosti. Otevřeně, laskavě a radostně začíná syn znovu poznávat svého otce, chodí s ním na procházky, naslouchá jeho zdánlivě nesmyslným a často poeticky znějícím větám, vypráví o otcově minulosti i přítomnosti, o svém dětství na venkově. Úžasná, dojemná i vtipná kniha o životě, který stojí za to žít až do poslední chvíle, o životě, který se od toho našeho liší jen nepatrně, ale přesto zásadně.