Publikací o Alzheimerově chorobě je vydána celá řada. Jsou napsány odborníky z řad lékařů nebo pečovatelů. Všechny tituly se však samotné nemoci dotýkají „zvnějšku“.

Christine Brydenová je prvním člověkem, který píše o této zákeřné chorobě z vlastní zkušenosti. V autobiografické knize Jaká budu umírat zaznamenává své pocity, obavy i naděje. Intimní popis prvních příznaků a rozvoje nemoci si tak můžete přečíst z pera ženy, jež touto nemocí trpí. Myslím, že vzhledem k „neprobádanosti“ onemocnění je takováto zpověď přínosem jak pro zasvěcené lidi, tak pro laickou veřejnost.

V roce 1995 Christine Brydenová začne trpět strašlivými migrénami. Ty ji trápí nejen doma, ale zejména v práci, kde tráví spoustu času. Zastává významnou funkci v úřadu australského premiéra. Má stresující zaměstnání, těší se z překážek a má ráda nové výzvy. Může se chlubit vynikající pamětí a intelektem. Nemá ráda pomalejší lidi, na které se dívá skrze prsty. Má hypotéku a stará se sama o tři dcery. V jejím dosavadním životě nastává zlom: po sérii vyšetření je jí ve věku pouhých čtyřiceti šesti let diagnostikována Alzheimerova choroba. Sama přiznává, že onemocnění touto chorobou v době, kdy byla až přehnaně hrdá na svůj intelekt, může představovat mistrovskou ukázku Boží ironie a humoru. Tato nemoc bývá spojována se staršími lidmi, tím víc ji nelítostný výrok lékaře zaskočí. Christine má opodstatněné obavy – neví, jak rychle jí bude ubývat mozková hmota. Pacienti ztrácí určité schopnosti individuálně v různých etapách této choroby. Christine si proto klade otázky, jak dlouho bude schopna ještě psát, zda nezabloudí při odvozu svých dcer do školy, jak se její dcery vyrovnají s matčinou očekávanou smrtí… Bojuje se strachem a úzkostí. Musí počítat s cestou do náruče smrti po malých krůčcích. Úvahy o neodvratném konci jsou zmiňovány často a mají bohužel v knize své místo.

Velmi důležité jsou pro autorku modlitby a komunikace s Bohem. Je přesvědčena o tom, že sepsání zkušeností pro ostatní je Boží záměr, který plní. Víra ji udržuje v činnosti a pomáhá překonávat mnohé překážky na cestě životem. Je ráda, že se o ni může opřít.

V knize si můžete přečíst, jakým způsobem se vypořádává se svou nemocí, jak udržuje mozek v činnosti a kdo všechno jí pomáhá. Christine Brydenová se stala mluvčím všech pacientů postižených nějakou formou demence. V publikaci najdete také odkazy na webové stránky Mezinárodní alzheimerovské společnosti.

Užitečné odkazy má Christine Brydenová na svých vlastních stránkách.

Kniha Jaká budu umírat vyšla poprvé v roce 1998, což byl rok, kdy se autorka stala jakýmsi právním zástupcem lidí postižených demencí. V roce 2013 knihu vydalo nakladatelství Triton a obsahuje nejen další zajímavé informace o autorce, ale také například její fotografii z roku 2009.

Publikace je napsána navzdory onemocnění autorky výborně. Některé informace se v knize opakují, tento fakt ale nijak nenarušuje vyprávění. Doporučila bych ji nejen lidem, kteří mají co do činění s pacienty stiženými tímto onemocněním, ale všem, jelikož nikdy nemůžete vědět, co vás v životě potká…

Související knihy

Bryden, Christine

Triton