Ruth Františka Blažková je devatenáctiletá studentka, které v loňském roce vyšla první kniha, a to díky nakladatelství Pointa. Loutky rozhodně nejsou obyčejným příběhem, stejně jako jejich autorka. Ruth studuje Gymnázium Paměti národa, ráda čte, plete a samozřejmě také píše. Vše navzdory vzácnému dědičnému onemocnění, jímž trpí. Friedreichova ataxie ovlivňuje zejména nervovou soustavu a celkovou mobilitu člověka. Jak těžké je žít s takovou nemocí a jaká byla cesta k vydání vlastní knihy?

Nejprve bych se zeptala na tvoje studium. Vyžaduje Gymnázium Paměti národa od studentů nějaké speciální požadavky? Jak těžké je se na školu dostat?
Na přijetí je hodně požadavků, ale podle mého názoru to není o moc těžší než většina pražských gymplů. Je ale velké množství školních úkolů jako kreativní výzva, pohovor, motivační dopis…

Podle věku tě nejspíš v blízké době čeká maturita. Nebo už proběhla? Případně: těšíš se, až studium ukončíš, a máš nějakou vizi „co dál?“
Maturovat budu příští rok. Spíš se bojím, protože vím, že jsem nervák a po téhle stránce budu mít problém. Naučit se zvládnu, ale ústní zkoušení není moje parketa. Úplnou vizi, co bude potom, nemám, ale rozhodně bych chtěla víc psát. Co jsem na gymplu, neměla jsem na psaní skoro vůbec čas, takže bych se do toho chtěla zase víc ponořit. S vysokou školou nemám zatím úplně jasno, možná si dám rok pauzu právě na psaní.

Nervy dělají hodně a mluvení nejde všem stejně, hlavně v mladším věku. Určitě budeme držet palce. ☺ Prozradila jsi o sobě, že trpíš dědičným onemocněním. Můžeš jej pro laiky prosím trochu přiblížit? Ovlivňuje to například i studium?
Onemocnění nijak neovlivňuje kognitivní funkce, takže v tomhle směru ne. Ale určitě to má velký vliv. Zaprvé pohyb a motorika (ve škole máme třeba schody, takže to není úplně ideální), pak taky velice často chodím k doktorům a zameškávám hodiny a asi nejdůležitější je, že moje tělo vytváří menší množství energie než zdravé tělo (navíc té energie na každý pohyb potřebuji víc) a to se do studia propisuje nejvýrazněji.

Jak závažná je tato nemoc z pohledu dlouhodobého fungování člověka?
Fungovat se s tím dá, většinou to není smrtelné, ale vzhledem k tomu, že kromě kognitivních funkcí ovlivňuje vlastně všechno v těle, život s ní není úplně jednoduchý. Drtivá většina pacientů skončí dříve či později na invalidním vozíku, postupně ztrácíme pohyblivost a cit v končetinách, máme problémy s řečí, koordinací…

Musí to být těžké a obdivuji nejenom tebe, ale i ostatní, kteří se s něčím takovým potýkají. Moc děkuji, že ses s námi o to podělila…
Ještě bych se ráda zeptala na tvoji zálibu v pletení. Co největšího jsi už upletla?
Největší, co pletu, jsou svetry. Pak pletu ponožky, rukavice, všechno možné. Teď jsem se před pár měsíci naučila vyplétat vzory, tak to je asi zatím můj největší úspěch.

Jistě jsi i velká čtenářka. Upletla jsi i něco se čtenářskou tematikou?
To zatím ne, ale mohla bych si třeba vyplést knihovnu na svetr nebo tak. ☺

Přesně. Já bych takový určitě nosila. ☺ Když už jsem nakousla knihy, co čteš nejradši? Máš své oblíbené autory? Nebo top knihu, kterou jsi četla?
Mám ráda historické romány (20. století) a pak čtu hodně klasiku (19. století jako Austenová, sestry Brontëovy, Hardy atd.). Miluju třeba ztracenou generaci, Hemingwaye, Fitzgeralda, Remarquea a tak.

A někoho ze současných autorů?
Ne moc, mám ráda třeba Tučkovou, pak se mi hodně líbily romány od Ruty Sepetys. A když vyjde něco, co mě zaujme, tak si to samozřejmě přečtu.

Ruta Sepetys je skvělá, s tím musím rozhodně souhlasit. Teď už ale k tvojí vlastní knize. Loutky vyšly v roce 2025. Kdy jsi knížku začala psát?
Začala jsem ve čtrnácti a dopsala jsem ji v šestnácti. Vlastně, když nad tím tak přemýšlím, její vydání trvalo déle než samotné psaní.

Teď jsi mě dostala! Když jsem se dočetla, že kniha vyšla, když ti bylo 18, tak mi to přišlo obdivuhodné, a tímto se můj obdiv ještě znásobil. Nebála ses „jít s kůží na trh“ nejenom kvůli věku, ale hlavně proto, že tématem je éra 2. světové války? To není rozhodně snadné téma.
Samozřejmě jsem se bála a věděla jsem, že to nebude lehké, ale zároveň mi bylo jasné, že pokud chci psát, tak to jednou budu muset udělat. Taky nejsem úplně člověk, který by si bral věci nějak osobně, takže v tom mám asi výhodu.

Jaký je to pocit, být v takovém věku autorkou knížky? Mimochodem naprosto skvělé knížky!
Asi stejný jako v každém jiném věku, ne? ☺ Jsem ráda, že se to povedlo a že knížka lidem libí.

Od tebe to zní, jako by na tom nic nebylo… Je ale možné, že právě nižší věk ti dovolí nevidět tolik problémů, které třeba řeší mnohem starší (nebo i zkušenější) autoři.
Je to možné, ale pokud ano, tak je nevidím, takže k tomu nemám co dodat. ☺

Loutky vyšly v nakladatelství Pointa, můžeš něco prozradit o procesu vydání? Pointa totiž přeci jenom není úplně klasické nakladatelství, kam člověk pošle rukopis a čeká, co z toho bude.
To ne. Pointa funguje na principu, že si knížka nejdřív musí sama na sebe vydělat, až potom může vyjít. Probíhá předprodej, který trvá měsíc, a z něj se musí zaplatit tisk, redakce, grafika, sazba, korektura a všechno ostatní, co daná knížka potřebuje. Pokud se ale předprodej povede, knížku tam může vydat každý, takže je to ideální cesta právě pro začínající a mladé autory, kteří by v běžných nakladatelstvích měli řekněme menší šanci.

V jakém nákladu kniha vyšla a jak se jí teď aktuálně daří v rámci prodeje? Máš o tom nějaké informace?
Kniha vyšla v nákladu tisíc kusů a daří se jí rozhodně líp, než jsem očekávala. Zprávy nemám moc podrobné, ale vím, že pár stovek už se prodalo, a to beru u knihy neznámé autorky, která se neobtěžovala s prakticky žádnou propagací, za úspěch.

Náklad se ale v předprodeji celý nerozprodá, nebo ano? Kolik výtisků se tedy například z 1000 ks musí prodat, aby bylo vydání jisté?
To je u každé knihy jiné. Spousta autorů má třeba nějaké sponzory, kteří přispějí větší částkou, a knih je tak potřeba prodat méně. V mém případě se knih prodalo tuším kolem 250.

Víš, kolik je jich prodaných dnes?
Úplně ne, vyúčtování mi chodí každého čtvrt roku, ale ke konci března to bylo necelých 200.

Takže celkem by to bylo už prodaných přes 400 ks? Chápu to správně? Nebo těch 200 je z toho původního předprodeje?
No, téměř 450.

Super, díky za doplnění. Pokud by tě čtenář chtěl podpořit jako autorku, má si knihu koupit přímo přes Pointu, nebo je už jedno, kde knihu objedná?
Je to vlastně jedno. Když koupí přes Pointu, tak budu mít myslím větší provizi, ale takový rozdíl to zase není. ☺

Ta knížka, jak už jsem myslím zmínila, je skvělá. A že jsem takových příběhů už přečetla! Proč právě příběh z války?
Na to se velmi těžko odpovídá (přestože jsem na tuto otázku už několik let zvyklá). Samozřejmě jsem začala tím, že jsem podobné příběhy četla, a pak jsem nějak plynule přešla k jejich psaní. Historie 20. století mě prostě dlouhodobě zajímá a fascinuje (i když to je možná vzhledem k hrůzám, o kterých píšu, špatné slovo).

Na webu Nadace Olgy Havlové se o tobě lze dočíst, že jsi už snad v 10 letech začala spolupracovat s neziskovkou Post Bellum. Jak se to stane? Je to pro mě stejně fascinující informace, jako kdy jsi napsala knížku…
Ono spolupráce je asi špatné slovo. Já jsem někdy v té době začala navštěvovat Divadlo Paměti národa, se kterým jsem se zúčastnila mnoha projektů a akcí. Až o několik let později jsem pro Paměť národa začala také psát – tím myslím zpracovávání natočených rozhovorů a sepisování příběhů pamětníků. Věnuji se tomu nepravidelně, protože nemám dostatek času, ale je to taková příjemná a zajímavá brigáda.

Inspirovaly tě při psaní některé z reálných příběhů?
Určitě, člověk tam získá takové obecné povědomí o historických událostech a jak je pamětníci vnímali. Občas jsem se také třeba inspirovala popisem nějaké konkrétní události.

Nejsou taková osobní svědectví příliš náročná na psychiku? Na druhou stranu asi rozumím nutkání o takových věcech potom psát…
Náročné určitě jsou, na druhou stranu bychom je přesně proto měli znát, aby se takové hrůzy už nikdy neopakovaly.

Znovu musím souhlasit. Je pro tebe psaní řekněme denní potřebou?
Když na to mám čas, píšu ideálně každý den, ale přes školní rok to úplně nejde. Psaní je pro mě vlastně takový druh terapie, takže se snažím psát, co nejvíc to jde.

No a otázka na závěr: je v reálném výhledu vydání další knížky?
Pokud máš dobrý zrak, tak ano. ☺

Děkujeme Ruth za rozhovor i odpovědi na otázky osobního rázu. Věříme, že se Loutkám bude v literárním světě dařit, a doufáme, že to není autorčina poslední kniha.

Foto: archiv autorky

Související knihy

Blažková, Ruth Františka

Pointa, 2025