Za dobu, kdy čas od času sáhnu po romantickém čtení, jsem asi ani jednou nečetla knihu označenou jako „dark romance“. Vlastně ani nevím, proč je v tomto žánru tolik různých nálepek. Kniha se mi buď líbí, nebo mne tolik nezaujme – a hotovo. Chápu, že titul označený přesnější kategorizací si lépe hledá specializované čtenáře (v tomto případě tedy čtenářky), ale pro mne je to matoucí. Mám se snad bát obsahu?

Moje první zkušenost s odvětvím „dark romance“ se jmenuje Ještě bije americké autorky Jennifer Hartmannové. Knihu vydalo v českém překladu Jany Michalcové nakladatelství Cosmopolis.

Hlavními postavami příběhu jsou Cora a Dean. Dean má dva týdny do svatby s dívkou, s níž chodí už patnáct let od střední školy. Je jí Mandy, Cořina sestra. Nečekanou souhrou okolností Coru a Deana unese vrah. Ten má v plánu hrát s nimi zvrácenou partii, z níž nemají šanci vyjít živí. Nebo snad ano?

Autorka nechala unést dvojici, která se nesnáší. Jenže od nenávisti bývá k lásce někdy jen krůček. Cora a Dean se ocitají v situaci, která silně otřese nejen jimi samotnými, ale i jejich základními hodnotami. A když přežijí, už nikdy nebudou stejní. Souboj s vlastními pocity umocňuje posttraumatický syndrom, kvůli němuž si nejsou jistí tím, co cítí k sobě, ale i k lidem okolo sebe. Jen díky tomu, že jim Ještě bije srdce, tuší, že jsou skutečně naživu, a ne jen přízrakem v říši stínů.

Jennifer Hartmannová se ve své fikci vydala na tenký led vyrovnávání se s traumatem a dle mého velmi věrně vylíčila psychické stavy, které takový člověk může prožívat. To, že nepřišel o život, ještě neznamená konec utrpení, ale teprve začátek těžkého boje o znovunalezení sebe sama. Což může těžce poznamenat i jeho vztahy k druhým lidem, k jeho rodině. Z romance se nám tu tedy vyklubal slušný psychologický román, který neklouže jen po povrchu. V jeho prospěch hraje i to, že Cora a Dean se ve vyprávění nestřídají po kapitolách, jak bývá u romantiky zvykem, ale po celých dlouhých částech (jsou tři a pouze prostřední je svěřena Deanovi) a mají tak šanci lépe nastínit svůj úhel pohledu a své pocity, protože o ty tu jde na prvním místě.

Román Ještě bije poukazuje také na to, co je a co není láska, protože především mluví o lásce. Nejvíc se mi líbila charakteristika Cořiny mámy:

„Coro, zlatíčko… láska se neobejde bez obětí. Někdy je tou obětí, že vstaneš o deset minut dřív, abys druhému uvařila kafe. Někdy to znamená, že si najdeš další práci, abys uživila rodinu. Někdy to vypadá tak, že zůstaneš celou noc vzhůru s novorozencem, aby se ten druhý mohl konečně vyspat. Někdy to znamená, že po sněhové bouři odhrneš druhému cestu k autu.“ Položí mi dlaň na uslzenou tvář a láskyplně se usměje. „A někdy to znamená, že musíš přinést tu největší oběť a odejít, pro vyšší dobro.“ (str.281)

Pokud tedy máte odvahu nechat se příběhem vtáhnout do náročných psychických situací a dilemat, pak si román Ještě bije určitě přečtěte. A nezapomeňte ke čtení přibalit i kapesníky, budou se hodit.

Související knihy

Hartmannová, Jennifer

Cosmopolis, 2026