Animals are my friends… and I don’t eat my friends!
Zvířata jsou mí přátelé… a já své přátele nejím!
(G. B. Shaw)

George Bernard Shaw to asi také chudák neměl lehké, v Irsku devatenáctého století. Přestěhoval se později jako mladý muž do Anglie, ale jestli to bylo kvůli jejich vynikajícím bezmasým pudinkům, to nevím. Myslím, že byl na tom s hledáním vhodné restaurace asi tak stejně jako já u nás v Andalusii. Kdyby tak ještě žil, to bych ho pozvala k nám na finku, protože můj partner a já jsme široko daleko ti nejlepší vega kuchaři.

Žijeme již šest let v Las Alpujarras, v jedné z bílých vesniček na úpatí hor Sierra Nevada. Jídla jsou tady tradiční a jednoduchá. To znamená masitá. Jako tapas nebo předkrm dostanete většinou něco s jamón čili šunkou, hlavní jídlo je hovězí pečeně nebo kotlety. Jen dezerty jsou bezpečné. Doufám.
Andalusie je pověstná svou nabídkou tapas, které servírují zcela zdarma k nápojům. Když se někdy opatrně zeptám, jestli mají také vegetariánskou variantu, dívají se na mě servírky hned nějak naštvaně. Pak s otráveným obličejem přinesou fritované sardinky a tvrdí, že tohle jíst můžu. Já tedy ryby někdy jím, ale ti opravdoví vegetariáni ne a to se mi většinou nepodaří vysvětlit.
Horalé jsou tvrdohlaví, nejen ti zdejší ze Sierry Nevady. (Ti ze Šumavy jsou tím také proslulí.) Pustí se s vámi do diskuse o tom, co je, a co není vegetariánská strava.

„Perdone, máte také vegetariánská jídla?“ ptám se.
„Sí, třeba smažené rybí kousky.“
„To ale není vegetariánské jídlo, promiňte.“
„Je, ryba není zvíře.“
„Ale rostlina to přece také není, ne?“ nedám se.
„Ty jíš jenom rostliny? (Španělé si obvykle tykají, výjimkou jsou snad jen hodně staří lidé a členové královské rodiny, nepatřím ani do jedné kategorie. Naštěstí.) To bude teda dost obtížné,“ potřásá hlavou plnou černočerných hustých vlasů drobný číšník, „my máme jenom normální jídlo.“
„Nějaký zeleninový pokrm by nebyl? Třeba s luštěninami nebo vejci?“ zkouším.
„Vajíčka teda jíš? Tak to budou smažená vajíčka a salát,“ rozhodne nakonec číšník, spokojený se svou kreativitou.
Je to pořád to samé. Přinesou nakonec vajíčka s hranolkami, po kterých zrovna moc netoužím, a na vejce mi dají plátek šunky. Ten věnuji pouliční kočce, která už si mě zapamatovala a nadšeně mňouká, když se objevím v místní restauraci. Ano, občas tam opravdu musím, když mě někdo pozve na oběd, navíc je dobré udržet si vesničany na své straně. Mohlo by být hůř.

Takže ne, na kulinární dovolenou nejezděte k nám do Las Alpujarras. To musíte spíš do Granady, tam je větší výběr vhodných podniků, a úplně najisto pojedete do Katalánska nebo Baskicka. Tam se to jen hemží michelinskými hvězdami a určitě mají kromě „normálních jídel“ i nějaká vegetariánská a veganská.
U nás v horách jsme šéfkuchaři my dva.
Pěstujeme zeleninu, ekologicky. To je pro nás samozřejmé. Rajčata, papriky, lilky, dýně a cukety, různé druhy fazolí, špenát… Kromě toho máme mandloně a olivovníky, ty poslední nám slouží především k výrobě panenského oleje. Čtyři slepice, které se volně procházejí po fince (a vyhrabávají mi, potvory, cibule tulipánů), nám na oplátku snášejí po celý rok krásná vajíčka, takže i ta smažená si někdy ráda dám. Fíky tady rostou kolem cest, stejně jako granátovníky. Naučili jsme se poznávat a sbírat divoký chřest, kterého je na jaře habaděj. Na podzim zase hledáme místní druhy hub a jedlé kaštany nám padají přímo pod nohy. Tak jak to, že je pro někoho tak obtížné uvařit vegetariánské jídlo?

Ema Šindelářová

Autorka se narodila v jižních Čechách, vyrůstala v Blatné. V roce 1991 se odstěhovala do Nizozemska, kde se začala věnovat homeopatii a psaní. Publikuje v nizozemštině i češtině. Její první román Tranen van een feniks (2021) vyšel česky pod názvem Jako tažní ptáci (Motto, 2023). Druhá kniha Feniks op de finca (2023) zanedlouho vyjde v češtině v Argu pod názvem Kde hnízdí orli.
Z jejího pera vzešla také humorná knížka Tweevoeters zijn stom (Dvojnožci jsou pitomí) – hravý deník psaný z perspektivy kocoura Mojo. Ema Šindelářová je také autorkou krátkých a ultrakrátkých povídek.
Posledních šest let žije převážně ve španělských horách, kde se stará o finku s olivovníky a mandlovníky a ve volném čase tančí argentinské tango.

Související knihy

Šindelářová, Ema

Motto, 2023

Šindelářová, Ema

Argo, 2026