Jdi za štěstím

Knihkupectvi_v_Parizi
Jak najít smysl života, když se zdá, že se vám vše rozpadá pod rukama?

Tuto otázku si klade hlavní hrdinka románu Knihkupectví v Paříži, který napsala Rebecca Raisin. Autorka se považuje za velkou knihomolku – právě láska ke čtení ji přivedla na myšlenku stát se spisovatelkou. Pokud její tvorbu znáte, dobře víte, že do svých vyprávění ráda zapojuje zápletku související s knihami či knihkupectvími. Jde např. o tituly Pojízdné knihkupectví šťastných konců ze série Pojízdné obchodyObchůdek s knihami ze série Kouzelná Paříž, dále Knihkupectví na Santorini a samozřejmě také již zmíněné Knihkupectví v Paříži. Já jako vášnivá čtenářka námět spojený s knihami často vyhledávám, proto jsem se pustila i do posledně jmenovaného románu.

Hlavní hrdince – třiatřicetileté svobodné matce Coco Chevallierové – se zhroutil svět. Kvůli zradě přítele a zároveň obchodního partnera přišla o malé nakladatelství, které společně vybudovali. Následně se dostala do finanční tísně a situace zašla tak daleko, že společně se svou třináctiletou dcerou Eloise musela opustit Londýn a vrátit se do rodné Paříže.

Ani v nejhorších nočních můrách se mi nezdálo o tom, že se můj život tak dramaticky zhroutí. (str. 7)

Nyní se Coco i Eloise pokouší o nový začátek. Coco se ze všech sil snaží, aby její dcera byla spokojená, jenže dospívající Eloise své matce zatím nedokáže odpustit, že ji vytrhla ze známého prostředí. Naštěstí se má Coco na koho obrátit s prosbou o pomoc: v Paříži žijí její rodiče. Eloise má s babičkou krásný vztah, proto Coco doufá, že si i Eloise nakonec v jiné zemi zvykne.

Mluvit s Eloise je jako balancovat na napjatém laně. Musím hodně zvažovat, jestli krok, který udělám, je správný, nebo špatný – a zdá se, že ať řeknu nebo udělám cokoli, je to vždycky špatně. (str. 15)

Bydlení má Coco díky rodičům na nějakou dobu zajištěné, ze všeho nejdřív si tedy musí najít práci. Kvůli podvodům svého (teď už bývalého) přítele se v londýnském nakladatelském průmyslu ocitla na černé listině a obává se, že ani v Paříži tomu nebude jinak… Musí přijmout fakt, že práci redaktorky nejspíš nezíská.

Jak se může stát, že člověk spadne z neskutečných výšin ředitelky vlastního nakladatelství do situace, kdy nedokáže najít zaměstnání? (str. 23)

Pak ale během procházky městem narazí v jedné z bočních pařížských uliček na knihkupectví s koktejlový barem, které ji na první pohled zaujme. Záhy zjistí, že jeho majitelka hledá nového knihkupce. Možná by to mohla být práce pro ni?

I když to není redakční práce, moje největší láska, pořád je to práce ve světě knih. (str. 57)

Originalitu v příběhu nehledejte. S námětem, který se zde objevuje, opakovaně pracuje nejen Rebecca Raisin, ale i další spisovatelé – typicky např. Julie Caplin. Obě obsazují do hlavních rolí ženy, které řeší problémy v osobním i pracovním životě. Od potíží utečou a přesunou se někam, kde naleznou nejen útočiště, ale třeba také lásku… I když Rebecca Raisin nepřichází s ničím novým, máte-li její styl psaní rádi, nezklame vás. Mně se třeba líbí, jak pracuje s rodinnými vztahy. Mnohé hrdinky se v nouzi nemají na koho obrátit, ale tady autorka klade důraz na pospolitost rodiny. Coco, její rodiče i dcera vždy drží při sobě.

Klidně bych jim mohla oznámit, že jsem neúmyslně zabila Alexandra tím, že jsem mu do čaje nasypala místo cukru arzen, a oni by mě prostě objali a řekli, že nehody se stávají, a zeptali by se, jestli potřebuju pomoct zbavit se mrtvoly. (str. 21)

A samozřejmě mě nadchlo, jak autorka do svého vyprávění zapojila literaturu. Dobře si uvědomuje, že milovníci knih často hledají útěchu v příbězích. A tak pro hlavní hrdinku vytvořila roli, v níž ostatním nabízí ty správné tituly, které jim pomohou vyléčit duši a najít cestu ke štěstí.

Nic netrvá věčně, ani zlé časy. (str. 175)

Pozitivně vnímám i zasazení děje do jednoho z mých nejoblíbenějších evropských měst: do Paříže. Sice se v hlavním městě Francie odehrává nespočet románů, přesto mě zatím stále neomrzelo prozkoumávat s hlavními hrdiny pařížská zákoutí. Nota bene když je jejich poznávání okořeněno i pokusem o nalezení nové životní cesty a lásky a postupným získáváním ztraceného sebevědomí.

Ačkoli se Rebecca Raisin nevyhnula řadě častých klišé, její román považuji za zdařilý. Jde totiž o optimistické vyprávění, které i vám může vrátit ztracenou chuť do života, víru v lepší zítřky i v lásku na první pohled.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeKnihkupectví v Paříži

Raisin, Rebecca

Cosmopolis, 2026

Napsat komentář