Čtení ke kávě: Zavináč (Hana Militká)

Zavináč

10.2.2026 Hana Militká Bez komentáře

Není zavináč jako zavináč!

„Co pořád děláš na tom počítači?“ ptá se bráška.
„Nevíš, co se dělá na počítači?“
„Pokud vím, většina ženských v našem věku ho nemá.“
„To není tak jisté. Znám jich dost a každá ho má.“
„A co s ním dělají?“
„Co by? Pracují na něm.“
„Jo, myslím, že počítač většinou nemají. A pokud mají, hrají na něm karty. Můžou si podat ruce s předškoláky. Ti na nich také hrají, ale většinou vesmírné války a podobné nesmysly.“
„Snad nechceš, abychom taky hrály ty drsné hry?“
„Prckové si tak osvojí zákonitosti počítačů. Pak se z nich stávají mistři, ajťáci a podobní znalci.“
„Jasně. A nemají ani čas najít si holku. Rodí se čím dál míň dětí. To je celý výsledek slavné techniky,“ rozohní se konečně důchodkyně Marcela.
„Ty hned ve všem vidíš katastrofu,“ usměje se mladší bráška.
„Vím svoje,“ prohodí sestra a opět se zabere do počítače.
„Tak už toho nech, co tam pořád kutíš?“
„Jo, kutím! Ty jsi vtipný.“
„Vím, žeš dostala nový od svého miláčka, ale přesto snad nezavrhneš brášku. Pojď si zahrát skutečné karty.“
„A proč? Na notebooku je máš taky.“
„Jenže tam jsem sám. V práci na něm makám až dost. Ještě si budu hrát doma. Kdyby mi vozili jídlo a občas někdo naklepal polštář, nemusím ani chodit z domu. I svou práci zvládnu z domu, když na to přijde. Jenže…“
„Promiň, bráško, mám takový problém. Nechci se ptát, přece nejsem blbá.“
„Jasně. Když budeš chtít, ptej se, nikomu nic neřeknu.“
„Díky moc.“
„Pojď, zahrajeme si dudáka nebo žolíky, jak chceš.“
„Dobře, ale jenom pětkrát. Pak musím makat. Zprovoznit nový notebook není žádná legrace.“
„Proč neřekneš tomu svému? V lepších rodinách se darují počítače i s oživením.“
„Jasně, ale chci to zkusit sama. Dřív jsem to dělala běžně.“
„Ano, ale to je dávno. Technika se pořád vyvíjí, musíš jít s dobou.“
„Vždyť to říkám, chci to dokázat sama.“
„Tak pojď, aspoň si odpočneš a přijdeš na jiné myšlenky.“
„Dobře. Udělám nejdřív kafíčko, už na něj mám pár hodin chuť.“
A tak se stalo.
Nezůstali u pěti her.
Po dvou hodinách mrkne na hodinky: „No to snad ne! Ztrácím čas s nesmysly. Musím makat!“ vyskočí Marcela.
„Nemůžeš teď přestat! Právě mi šla karta! Ještě pár her a porazil bych tě!“
„Nezlob se. Musím…“
„Jaký máš problém s tím notebookem?“
„Řekla bych ti to, ale budeš se mi smát!“
„Víš, dobře, že nebudu.“
„Ani nevím, jestli to budeš znát.“
„Zkus to.“
„Přece jen máš tu mašinu druhým rokem. Jak říkáš, všechno se mění každou chvilku.“
„Zkus a uvidíme.“
„Potřebuju zavináč.“
„Vždyť jsme nepili ani dnes, ani včera!“
„Nežertuj! Potřebuju zavináč na počítač.“
„Jestli vážně potřebuješ, skočím do sámošky. Dám si taky.“
„Nedělej si srandu. Potřebuju zavináč při psaní e-mailové adresy.“
„Copak jsi zapomněla, jak se píše?“
„Ne, ale nejde to.“
„Jak to myslíš?“
„Píšu zavináč a nic se neobjeví.“
„Vážně?“
„Jo.“
„Ukaž!“
Bráška chvíli zírá na mezeru v e-mailové adrese.
„To je divné. Zkusím to.“
Po chvíli vstane. „Nevím, človíčku, co s tím je. Budeš ho muset reklamovat.“
„Koho?“
„Notebook přece.“
„Myslíš, že je to chyba té mašiny?“
„Určitě… Leda, že by to bylo… No jo, ale jak se to dělá…“
„Co myslíš?“
„Asi máš špatnou klávesnici.“
„Jenže tu přídavnou jsem tam ještě nedala. Jediná klávesnice je na notebooku.“
„No ne, myslím nainstalovanou.“
„Jak to? Žádnou jsem tam neinstalovala.“
„Ne hmotnou, ale nainstalovanou.“
„S tím jsem nic nedělala.“
„Jasně. Věřím ti. Mají to tak z obchodu.“
„A co já s tím?“
„Musím chvilku přemýšlet. Pusť mě k tomu, zkusím pár věcí. Můžeš si zatím oddychnout.“
„Oddychnu si, až začne šlapat jako ten předchozí.“
„Chápu.“
Marcela si na chvilku lehla a za chvíli měla půlnoc.
Za hodinku ji budí bráška: „Hotovo, můžeš být v klidu.“
Probírá se pomalu a pak vyskočí: „Máš zavináč?“
„Jasně…,“ usmívá se blaženě.
Skočí k notebooku a zajásá.
Chvilku pracuje a pak se otočí na brášku. „Zase nevím, jak napsat trojtečku.“
„Jednoduché. Napíšeš tři tečky a mašina sama z nich udělá jeden znak.“
„No tedy! Proč to není jako minule? Jedním ťukancem jsem napsala trojtečku. Takhle mi přidělávají práci. Proč mám ťukat třikrát místo jednou? To je ta vymoženost?“
„To je přece maličkost.“
„Víš co? Mám už těch blbostí a zavináčů plné zuby. Skočil bys do sámošky pro uzenáče? Zvu tě.“
„Jasně, pro tebe všechno, skoro…,“ dodal potichu.
„Hlavně aby byl opravdový, nedej se odbýt, že si to napíšeš na klávesnici,“ přibouchla notebook a hlasitě si oddychla.

Hana Militká

Absolventka JAMU, pochází z Hradce Králové. V Brně studovala obor herectví v ročníku spolu s Nikou Brettschneiderovou, Marcelou Večeřovou, Miroslavem Donutilem, Pavlem Zedníčkem, Františkem Horáčkem, Svatoplukem Skopalem, Pavlem Trávníčkem a dalšími. Stala se členkou divadla Husa na provázku.
V roce 1981 odešla se svým manželem do Prahy.
Spolupracovala s režisérem Jurajem Herzem na filmu Zastihla mě noc a na seriálu Wolfgang, s Jurajem Jakubiskem na filmu Frankensteinova teta, Perinbaba, s Janem Svěrákem na filmu Kolja a dalšími. Pro švýcarskou televizi ztvárnila roli Mileny Jesenské v němčině ve filmu Wer war Kafka, režie Richard Dindo, s Jaroslavem Soukupem točila seriál Policie Modrava.
Hostovala 31 let v Národním divadle.
Herečka je velice plodnou spisovatelkou:
Povídky z povětří vyšly v roce 2013. Následovaly detektivky: Záhadný šepot (2015), Pronikavý smích (2016) a Vražedný lov (2017).
Povídky z povětří byly vydány roku 2016 jako autorčina první elektronická kniha, poté vyšly romány Vilma, Sára a na podzim Jiří. Před Vánoci vyšel Kapitán Bartoš zasahuje 1: Složitý případ. Začátkem roku 2017 se objevila kniha 13 povídek Pro Klub Knihomolů. Jedná se o povídky napsané pro magazín Klub knihomolů.
V červenci 2017 vychází nová detektivní série nazvaná Velké případy kpt. Černé 1: Čas nedoběhneš.
Román I Blázni chtějí žít I se objevuje v nabídce zjara roku 2018. Jedná se o napínavý román z hereckého a zpravodajského prostředí.
V říjnu 2018 se překvapivě objevuje Dívka s mašlí, čtení pro malé slečny. Do konce roku 2018 se ještě objevila v elektronickém vydání detektivka – Případy kpt. Váchala: Travička zelená. Poslední knihou toho roku byl napínavý román nazvaný Ze Sýrie do Číny, inspirovaný služebními cestami autorčiných bratrů Jana a Jiřího Militkých.
Velké případy kpt. Černé 1: Čas nedoběhneš a Velké případy kpt. Černé 2: Nemilosrdná vášeň. – původně elektronické knihy vycházejí v tištěné podobě.
Začátkem března 2019 vychází kniha Kytička veršů a za měsíc se objevuje první díl z nové krimi série MONIQUE s.r.o. 1: Záhadné úmrtí.
K otcovým narozeninám začátkem května vysílá do světa autorka svou knihu kreseb nazvanou Vášeň a nevinnost, své kresby doplnila příběhem.