Americká autorka Jodi Picoultová (*1966) je plodnou autorkou a již mnoho jejích knih bylo přeloženo také do češtiny. Já jsem se s její tvorbou ještě osobně neseznámila a musím říct, že mě to nyní mrzí. Její román Odebírání srdce, který vydalo nakladatelství Ikar začátkem listopadu 2025, mě totiž opravdu zasáhl.

Určitě je to tím, že jsem žena a pro hlavní hrdinku mám velké pochopení. Její pochybnosti, zda obstojí jako matka, když si z dětství a dospívání nese velký ranec problémů, mi byly blízké. Myslím, že není žena, které by se nechvěla kolena při pomyšlení na nepoznané vody mateřství, do nichž jsme hozeny a musíme plavat, nebo aspoň šlapat vodu, jak se dá.

Nechápala jsem, jak se to všechno mohlo tak rychle změnit. Kdysi byl Max ve mně, existoval kvůli mně, zůstával naživu díky mému krevnímu oběhu a mému tělu, ale nyní jako mávnutím kouzelného proutku jsem se já stala součástí jeho. (str. 213)

Hlavní hrdinka Paige vyrostla jen se svým otcem. V osmnácti letech odešla z domu a začala se protloukat světem sama. V bistru Mercy se seznámila s ambiciózním studentem medicíny Nicholasem a byla to láska na první pohled. Jenže ti dva byli natolik odlišní a pocházeli z tak rozdílných poměrů, že bylo takřka nemožné, aby jejich vztah vydržel. Přesto se vzali. A pak Paige utekla…

Dalo by se říct, že hlavní hrdinka kopírovala vzorec své matky, jenže Paige v nitru cítí, že je jiná. Bude mít dostatek odvahy, aby se vrátila a napravila vše, co svým útěkem rozbila? Dostane se jí odpuštění?

Pomalu mi docházelo, že minulost možná podbarví budoucnost, ale neurčuje ji. A pokud tomu uvěřím, bude mnohem snadnější napravit, co jsem pokazila. (str. 293)

Román vypráví o zraněných duších a o druhých šancích, které se někdy vyplatí dávat (například u násilníků bych s tím byla opatrná). A také o odvaze a síle k návratu a nápravě. Odebírání srdce je kniha, která čtenáře zasáhne. Nejde ani tak o romantickou stránku, jako spíše o víru v dobré konce. Že každý si v životě zaslouží mít ten svůj „dobrý konec“.

Co se týče stylu psaní, Jodi Picoultová mi připomněla moji oblíbenou australskou autorku Liane Moriatry, jejíž romány jsou také pohlazením po duši. Stejně jako ona v prologu zmíní situaci, která se odehrává někde v půli děje, aby čtenáře navnadila, a pak se vrátí na počátek. Obvykle je úvod tak závažný, že mi pak celou dobu vrtá v hlavě, jak to všechno souvisí, a stávám se ohařem jdoucím po stopě zápletky jako u dobré detektivky, přestože jde o společenský román.

Pokud máte rádi knihy, které vypráví o tom, jak je těžké zvládat každodenní povinnosti, jak snadno lze ztratit důvěru druhých a jak obtížně se pak navazují přetrhané nitky vztahů, pak Odebírání srdce budete milovat.

Související knihy

Picoultová, Jodi

Ikar, 2025