Čtení ke kávě: Bůh jako literární postava (Martin Patřičný)

Bůh jako literární postava

1.7.2025 Martin Patřičný Bez komentáře

Měl jsem jednou výstavu dřevěných obrazů v klášteře. Bylo to na jejich Den otevřených dveří a já jsem si chystal úvodní slovo. Tedy víc slov pochopitelně. A napadlo mě, že si vzpomenu na literární postavu, kterou myslím v kalendáři nenajdete. Na koho myslíte?

Co třeba Bůh?
Ale – prosím vás – není to Bůh Bible a věřících lidí. Ne. Není to ani bůh nevěřících. Je to Bůh, který je vymyšlený. Je to literární postava.
Nakonec jsem vybral tři úžasné příběhy, které mám v hlavě dost let, možná už čtyřicet třicet let, takovou mají v sobě sílu!

První příběh s Bohem napsal Bohumil Hrabal. Příběh o hrdinovi, o statečném válečném hrdinovi Miloši Hrmovi, který vyhodí do povětří ostře sledovaný vlak. Vlak, který narvaný zbraněmi a municí míří na frontu… Ale on ten Miloš vlastně vůbec jako hrdina nevypadá. Je to citlivý a poměrně plachý kluk, který má problém. A ten problém se týká lásky. Miloš trpí tím, čemu se říká předčasná ejakulace. Je to něco, co pro nás dnes zní banálně – MY DNES bychom si s takovou věcí lehce poradili. Jenže pro Miloše je to problém tak hrozný, že s ním dál nechce žít. A tak po noci s krásnou konduktérkou Mášou a po svém nočním selhání si opatří dvě břitvy. Jde do hotelu, v koupelně si napustí plnou vanu horké vody, vleze si do ní a podřízne si žíly. Jenže na chodbě toho hotelu je zedník, který něco zazdívá. Něco se mu na tom klukovi, co přišel do hotelu, nezdá, a tak vykopne dveře, Miloše vezme z vany do náručí a zachrání ho…

A Hrabal Bohumil, Bohumil, píše, že ví, že ten zedník, to byl přestrojený Bůh. A jenom díky tomu přestrojenému zedníkovi může příběh pokračovat dál.

Ostře sledované vlaky, zfilmováno, Oskar, Václav Neckář…

V dalším příběhu se o hrdinu vůbec nejedná. Naopak. Vrah Kruger umře po přestřelce s policisty a je u posledního soudu. Jenže u toho posledního soudu to vůbec nevypadá jako v nebi, vypadá to jako dole, na zemi. Soudí tři soudci a Bůh, Hospodin, je tady jenom jako svědek. A když se soud odebere k poradě, říká Kruger Pánu Bohu: „Myslel jsem, že budeš soudit ty, Pane Bože.“ A Bůh Krugerovi odpovídá, že on soudit nemůže, protože všechno ví. A že ten, kdo všechno ví, nesoudí, nemůže.

Potom je v povídce jedna krátká, nesmírně silná věta – Bůh říká: „Vy lidi si nezasloužíte jinou spravedlnost než lidskou.“ (Jaká jiná by mohla být?)

Naštěstí se Kruger hned potom ptá, kam se mu ztratila krásná skleněnka, ta kulička, kterou si jako malý kluk koupil. A Bůh odpovídá, že se zakutálela pod okap a ve smetí nebyla vidět…

Tenhle příběh napsal Karel Čapek, najdete ho v Povídkách z jedné kapsy a jmenuje se Poslední soud.

Jak jste si všimli, oba autoři jsou Češi a oba mají ještě dnes – možná zvlášť dnes – co říct i urbi et orbi, městu a světu. Ale i mého třetího autora něco s Českem spojuje. Angloamerický básník a vydavatel Wystan Hugh Auden se oženil s Erikou Mannovou, herečkou, autorkou a občankou Československa, dcerou Thomase Manna, československého občana píšícího německy. A pan Auden napsal dopis, báseň pro všechny, kteří něco dělají, tvoří. Píše v dopisu o básních, ale za ty básně si můžete dosadit to, čím se zabýváte, písničku, roli ve hře a možná i operaci či úklid, jak je ctěná libost.

Pan Auden mi píše…

Víš, ty píšeš básně a myslíš si, že ti to něco pomůže. Že až půjdeš k poslednímu soudu, že ti to tam přičtou k dobru, že to pro tebe bude něco jako polehčující okolnost. Jenže ono to tak nebude! Při posledním soudu totiž bude Bůh svým kouzelným hlasem číst ty nejlepší básně. Ty básně, které bys napsal, kdyby tvůj život byl dobrý.

Myslím si, že to Wystan Hugh Auden napsal nejen mně, nejen vám. I sám sobě.

Konec příběhů

Martin Patřičný

Autor je výtvarník-dřevař, vypravěč. Řemeslu se vyučil soukromě u svého strýce řezbáře a soustružníka dřeva. Za totality pracoval v dělnických profesích, např. jako dřevorubec, skladník, řidič. Od roku 1988 se plně věnuje výtvarné práci se dřevem. Byl spoluautorem scénáře a průvodcem 26 díly velkého televizního dokumentu Kus dřeva ze stromu – Nadace Dřevo pro život, režie Bedřich Ludvík, ČT 2/ 2008, 2009. V roce 2000 s Václavem Větvičkou a Hanou Hegerovou vyhlásili Den stromů, původně Den stromů a dřeva, 20. 10. 2000 poprvé. Národní muzeum je podpořilo výstavou Den stromů (M. Patřičný, J. Michálek). Patřičný má za sebou přes sto výstav v tuzemsku, např. 1993 – Rudolfinum, Praha, 1995 – Lichtenštejnský palác, HAMU, 1998 – Obecní dům a Národní muzeum v Praze, 2002 – Akademie věd… Pravidelně vystavuje na Světě knihy. Pro For Arch připravil dvě rozsáhlé výstavy o dřevě. V zahraničí vystavoval mj. v roce 2003 v Haagu a Naardenu, 2006/7 – Salon Nezávislých, Paříž, (Německo, Rakousko, Dánsko, Švédsko, Belgie, Itálie) a mimo Evropu roku 2008 v Torontu – North York Centre Library. Martin Patřičný vydal tyto knihy: Pracujeme se dřevem (v roce 2017 vyšlo 5. vydání), Dřevo krásných stromů (tři vydání), Monografie (2009), Kus dřeva ze stromu poznání (s Bedřichem Ludvíkem), Všecky krásy dřeva (2014), Jako v nebi, Patřičná Čítanka (2014), Velká kniha o dřevě (2016), Jak se říká báseň (2025). Od roku 1998 uspořádal řadu „Dřevěných večerů“ – diskusních i hraných s poesií a živou hudbou v Národním muzeu v Praze, Městské knihovně Praha a dalších městech ČR.