Proto je dobré znát rodinnou historii. Vždyť to, čím si naši blízcí prošli dávno před naším narozením, ovlivňuje i současnou kvalitu života, ať již chceme, nebo ne. Své o tom vědí zejména potomci těch, kteří přežili holokaust.

Překvapující rodinnou historii odhaluje kniha s názvem dívka č. 37, kterou napsal Christian Gálvez (*1980), španělský moderátor, herec, amatérský historik a spisovatel. V českém překladu Kateřiny Tomcové titul vydalo na sklonku loňského roku nakladatelství Metafora.

Hlavní hrdinkou je Hannah, Španělka, která momentálně kvůli disertační práci žije v italské Florencii. Tématem doktorátu, na němž pracuje, je „Ztvárnění emocí v renesančním umění“. Většinu času proto tráví před obrazy a sochami v galeriích. Ze soustředěné práce ji vytrhne skon její babičky Hannah. Poslední slova umírající a překvapivý nález v pozůstalosti však Hannah donutí pátrat po něčem úplně jiném, než jsou renesanční emoce… Jak se jméno její židovské babičky ocitlo v německém průkazu mrtvého vojáka? Co znamenalo číslo 37 a podpis G. Wolf?

„Německo válku prohrálo a Spojené státy zvítězily. A vítěz vždy píše svou vlastní verzi historie. Jenže ta skutečná historie je zapsaná v dokumentech a v paměti lidí, ve vyprávění těch, kdo přežili.“

(str. 102)

Čtenář má jedinečnou šanci spolu s hlavní hrdinkou odhalit kousek historie. Objevit skutečně žijící osoby a s úžasem zjistit, že ani Němci nebyli všichni stejní. Ve Florencii jméno Gerharda Wolfa možná znají a ví o tom, co vše vykonal, ale kdekoli jinde je jeho příběh zcela neznámý. Aspoň já o nějakém německém konzulovi z Itálie nikdy neslyšela.

I proto bylo velmi přínosné odhalovat kapitolu po kapitole kdo a jaký byl. Samozřejmě, příběh babičky Hannah a její rodiny je čistá fabulace autora, ale zapadá do kontextu doby a toho, co se Židům za druhé světové války dělo. Román dívka č. 37 je tedy částečně literaturou faktu, biografickým příběhem důležité postavy dějin Florencie, ale současně plnohodnotnou beletrií se zápletkou, jež čtenáře provede jak minulostí, tak současností tohoto italského města.

Christian Gálvez umně spojuje fakta a fikci a vytváří děj, který čtenáře naprosto strhne. Po přečtení několika stran už se přistihuje, že googlí jméno Gerhard Wolf, a s překvapením zjišťuje, že to opravdu byl muž z masa a kostí, který využíval své diplomatické umění pro záchranu lidí i majetku. A zase se ponoří zpět do čtení knihy a do odhalování neobyčejného života muže, který by si zasloužil být oslavován stejně jako například Sir Nicholas Winton…

Kolik takových překvapení ještě můžeme najít v dějinách holokaustu? Kdo zatím dlí v zapomnění, přestože bychom na něj měli vzpomínat s úctou? Kniha mi napovídá, že naprosto není nutné lovit v neznámých vodách, stačí se pídit po vlastní minulosti. Odhalit, co jsme vlastně obdrželi od svých předků v našich genech – geny pronásledovaných, nebo pronásledovatelů? Máme ještě šanci se někoho ptát?

Román dívka č. 37 zaujme všechny milovníky historie, potěší však i fanoušky společenských románů a vůbec čtenáře, kteří mají rádi silné příběhy a nebojí se hledat odpovědi na tíživé otázky…

Související knihy

Dívka č. 37
Emocemi nabitý příběh dvou generací propojených válkou, srdcem a uměním

Gálvez, Christian

Metafora, 2021