Jméno Bohumila Hrabala si nejčastěji spojujeme se známými filmy, které vznikly na motivy jeho próz. Mezi ty nejúspěšnější patří Ostře sledované vlaky, Skřivánci na niti, Postřižiny nebo Slavnosti sněženek. Jednou z jeho dalších knih, kterou vydává nakladatelství Mladá Fronta, je román Proluky. Jedná se o poslední díl autorovy volné autobiografické trilogie, která vznikla v polovině osmdesátých let. Její první část vyšla pod názvem Svatby v domě a druhá Vita nuova. Poměrně originální, skoro by se dalo říct odvážné, u této série je, že vypravěčkou příběhů je Hrabalova manželka Eliška.

Děj příběhu začíná vydáním první autorovy knihy, která je velmi úspěšná. Velkou radost má nejen spisovatel, ale hlavně jeho manželka, která doufá, že její klenot – poklad, jak manžela láskyplně pojmenovává, se bude více věnovat psaní a přestane vést bohémský život a omezí vysedávání po hospodách s kamarády. Opak je ovšem pravdou, jenom přibudou peníze na útratu. Na radu manželovy maminky opatří paní Hrabalová svému klenotu kocourka Etana, který se stane jejich miláčkem. Za honoráře z knih si koupí chatu v Kersku, Manželka doufá, že nové prostředí a nádherná příroda snad pomohou změnit spisovatelův styl života. Kersko si manželé velmi oblíbí, ne však kocourek Etan, kterému se jedna návštěva chaty stane osudnou. Přichází rok 1968, příjezd Rudé armády, z úspěšného autora se stane zakázaný spisovatel, jeho manželka musí také změnit zaměstnání. Hrabal má zdravotní problémy, které velice těžce nese a obává se nejhoršího, naštěstí zbytečně. Manželé vše překonávají a čeká je velká změna. Stěhují se do nového bytu v „Sokolníkách“.

Tuto dějovou osu prokládá vypravěčka vzpomínkami na svou německou rodinu, komentuje manželovo chování, hovoří s jeho maminkou, která vzpomíná na synovo dětství, mládí… Ve vyprávění nechybí spousta tragikomických historek, které prožívá sám spisovatel, jeho manželka, nebo kamarádi a „kumpáni“ z hospod.

Pro Hrabalovy texty jsou typická velmi dlouhá souvětí. Čtenář má pocit, že je čte jedním dechem. Oblíbenost jeho knih je dána tím, že psal neobyčejně o obyčejných lidech. Při čtení často nevíte, jestli se máte smát nebo plakat. Dojemné, upřímné a někdy lehce pobuřující vyprávění si určitě získá i mladší generaci čtenářů, pro kterou může být Hrabalovo vyprávění obrazem let minulých.

Ukázka z knihy:

Začalo to nad ránem. Našla jsem mého klenota na zemi, nejdřív jsem si myslela, že se mi opil, on někdy rád přišel nametený, když jsem byla v práci, vlezl si do postele, a když tak ležíval, nebylo poznat ani, že vrávorá, ani že dělá chybné výkony, naopak, býval milý, protože ležel v posteli a usmíval se. Ale on se mi svíjel, prosil pánaboha, aby si ho vzal, tvrdil mi, že tady v břiše, tady v játrech jako by mu někdo otvíral játro rozžhaveným klíčem. A jen to řekl, znovu šel do kotoulu na zem a svíjel se a chtělo se mu současně zvracet a současně jít na záchod, byl strašlivě bledý a měl nejkrásnější oči, jaké jsem u něj viděla, prosil mě, abych ho vzala za ruku, sliboval mi, že od této doby bude hodný, že bude pít jen minerálku, že začneme nový život, a zase chtěl, abych mu držela ruku nebo ho hladila, bral kocoura Etana a dával si ho jako obklad na hlavu, ale kocour Etan se od mého muže odtahoval, dokonce měl nepřátelské uši, zatažené jako kousavý kůň. (str. 47)

Velice zdařilá je grafická úprava obálky tohoto vydání, jejímž autorem je Luboš Drtina. Sympatický je také „kabelkový“ formát knihy (17x13cm).

Související knihy

Hrabal, Bohumil

Mladá fronta, 2011