Paula McLainová napsala beletrizovaný životopis velikána, který svou literaturou ohromil svět. Ale pojala ho velice originálně. Je totiž psán z pohledu Hadley Hemingwayové – první manželky Ernesta Hemingwaye. Dílo se jmenuje Pařížská manželka a vyšlo v nakladatelství Metafora v letošním roce.

Kniha je rozdělena na kapitoly, kde nás Hadley postupně seznamuje se svým mužem, ale i se svým dosavadním životem. Začíná opravdu od počátku, a tak můžeme pozorovat jejich postupně se rozvíjející vztah. Láska těmto dvěma do života vstoupí nečekána a nezvána, ale ani jednomu z nich to nevadí, a tím začíná jejich velký příběh.

Hadley odjíždí roku 1920 do Chicaga, aby přišla na jiné myšlenky. Ve svých téměř třiceti letech stále bydlí u starší sestry, nemá vlastní rodinu, ani nezažila pořádný vztah. Do této chvíle se starala jen o nemocnou matku. Jejím jediným koníčkem byla hra na klavír, tomu se pak věnuje i celý svůj život.

Hned při prvním setkání se zamiluje do muže o devět let mladšího, než je ona sama. Uchvátí ji svou bezprostředností a touhou stát se známým spisovatelem. Po necelém roce známosti se berou a odstěhují do svého prvního bytu v Paříži. Toto místo se jim stává osudovým.

Jejich vztah působí na začátku idylicky a šťastně. Ernest se pokouší začít svou kariéru a Hadley je jeho Hash, Tatie nebo Kočičkou, kterou spisovatel potřebuje a bezmezně miluje. Na druhé straně ale stojí láska k jeho povolání – k psaní. Která láska je větší? Který ze vztahů nakonec bude muset ustoupit tomu druhému? A jak důležitá je vlastně manželka, která práci
svého muže až tak nerozumí a jen se snaží podporovat ho ve všem, co dělá? Na všechny položené otázky se dozvíte odpovědi ve vypravování velmi okouzlující dámy.

Sám Hemingway ale vůbec nepůsobí sebejistě, jak by si i mnozí z nás představovali u spisovatele jeho kvalit. Je to mladý muž bez špetky sebevědomí, který nemá dobrý vztah se svými rodiči a trpí nočními můrami z války. Své chmury často zahání pitím, ale za alkoholika bych ho rozhodně nepovažovala.

Příběh mě uchvátil a pohltil. Paříž zbožňuji a myslím si, že tento příběh, i když opravdový, se nemohl odehrát nikde jinde. Je zde čistá láska, se kterou se pár snaží bojovat proti všemu. Na druhé straně je ale realita, která je časem dožene a oni budou muset udělat zásadní rozhodnutí, které ovlivní jejich život navždy. Hořkosladký konec tohoto páru je ale svým
způsobem vysvobozením a šťastným okamžikem pro ně oba.

Díky tomu, že je kniha psána očima Hadley, působí příběh opravdově a živě. Čtenář nemá pochyb o tom, že by bylo něco vymyšleno. Prostředí poválečné Paříže, kavárničky, mnoho alkoholu a velký počet známých osobností dokresluje opravdovost tohoto příběhu.

Ukázka z knihy

Dobře,“ souhlasil. „Jen se snažím říct, že nikdo nejspíš nechápe, že já tohle potřebuju. Potřebuju tě.“ Sedl si a pak mi pohlédl do tváře, až jsem měla pocit, že se pod jeho pohledem rozpustím. „Doufám, že budeme dost šťastní na to, abychom spolu zestárli. Člověk na ulici potkává takové ty páry, které jsou spolu už tak dlouho, že jednoho od druhého sebe nedokážeš rozeznat. Jaké to bude?“

„Chtěla bych vypadat jako ty,“ řekla jsem. „Chtěla bych být tebou.“ (str.73)

Související knihy

McLain, Paula

Metafora, 2011