V edici První čtení, to nic není vydalo nakladatelství Portál knížku plnou veselých příhod dovádivého štěněte s názvem Nanukova dobrodružství. Napsala ji Alžběta Dvořáková, která pracuje jako editorka a lektorka češtiny pro cizince. Její první knihou bylo zpracování životního příběhu Viktorie Bartoníčkové, zakladatelky „Klubu Afasie“, do knihy s titulem Cesta z mlčení.

Nanukova dobrodružství nezpracovávají žádný vážný námět, naopak jde o rozverné pohádkově laděné vyprávění příběhu malého štěněte malamuta – Nanuka. Toho si přivezli z dalekého severu do Čech maminka s Aničkou, aby se pod dohledem staré ovčačky Rokliny stal jejich hlídačem. Zatím je to ale rozpustilé štěně, které provádí různé lumpárny.

Následně však přijde dopis od Nanukova dědečka a babičky, ve kterém zvou vnuka na návštěvu za polární kruh. Jenže Nanuk si poraní tlapku o ježka a maminka řekne, že zraněný nikam nepojede. Štěně si ovšem usmyslí, že se na dalekou cestu vypraví samo. Prožije řadu dobrodružství a seznámí se s několika přáteli. Protože však Anička s maminkou vůbec netuší, kam se ten jejich chlupáč zatoulal, vyrazí ho hledat. Pokud chcete vědět, jak vše dopadne, budete si muset knihu přečíst.

Protože Nanukova dobrodružství vyšla v edici určené pro první čtení, můžete očekávat velká písmena, jednodušší věty a kratší kapitoly. To vše zde najdete. Navíc vás, a možná ještě více vaše děti, potěší i krásné barevné ilustrace z dílny Michaely Bergmannové, jejíž obrázky můžete znát například z knihy Výři nesýčkují.

Jediné, co mě trošku zarazilo, byly otázky na konci každé kapitoly. Většinou totiž nesouvisí s textem a odpovědi na ně budou muset děti hledat ve spolupráci s dospělými. A možná i oni budou tápat – například po druhé kapitole následuje otázka, zda obrat zlomyslný znamená, že má někdo zlou mysl – jakou byste dali odpověď? A hned po první kapitole je otázka, jakou barvu má kdoule – myslím, že většina dětí ani netuší, co to vlastně ta kdoule je… A správné odpovědi nikde nenajdete. Ale ne všechny úkoly na konci kapitol jsou takto záludné. Například vymyslet jméno pro Nanukova psího kamaráda může být velká zábava. Stejně tak psaní vlastní zprávy pro místní rozhlas. Podle mne by bylo možná vhodné alespoň některé dotazy vypustit, nebo předložit jiné, více se vztahující k přečtenému textu, aby se ukázalo, jak mu dítě porozumělo. Pokud ale otázky mají právě upozornit na neobvyklé výrazy s tím, že při řešení musí pomoci rodiče a výsledek přinese poučení všem zúčastněným, pak se dají akceptovat.

Vyprávění o Nanukových dobrodružstvích je plné fantazie, která se prolíná se skutečným světem. Malým dětem, které také nedovedou odlišit výmysl a fabulaci od skutečnosti, bude pohádka nepochybně blízká. Určitě pro ně nebude těžké přijmout jako fakt, že zvířátka v Nanukových příbězích mluví, píší, sami cestují a přemýšlí jako lidé.

Nanukova dobrodružství mohu doporučit všem malým dětem. K samostatnému čtení pak těm, které už umí všechna písmenka.

Související knihy

Dvořáková, Alžběta

Portál, 2013