Sedm let na cestách…

Roman.Vehovsky(recenze)
Cestopisy bývají čteny zejména proto, abychom se z nich dozvěděli něco o místech, jež jejich autoři navštívili, a rozšířili si tím obzory o morálce lidí žijících daleko od nás, o jejich zvycích nebo běžném životě. Jen málo cestopisů je ale o samotných lidech. O lidech, které cestovatel pozná na různých místech, za nejrůznějších, ať už příjemných či méně příjemných situacích.

Roman Vehovský je autorem dvou cestopisných knih. Obě pojmenoval Cestou osudu a náhody, protože právě osud a náhoda hrají na cestách klíčovou roli. Určují, koho potkáte, kde budete spát, co budete jíst, čím budete cestovat, a hlavně – jaké zážitky a vzpomínky si uchováte v paměti na celý život. Zatímco první díl popisoval první tři roky Romanovy dlouholeté pouti, druhý díl popisuje další čtyři. Ano, cestoval celých sedm let. A jedno je jisté. Přestože navštívil tolik zemí, poznal nespočet odlišných mentalit a osudů, jen jedna země ho zaujala natolik, že by si právě v ní dokázal vybudovat druhý domov. Tou zemí je Austrálie. Nejen o ní ale vypráví druhý díl jeho knihy s názvem Cestou osudu a náhodyNávrat s podkovou.

Návrat s podkovou je Romanovým příběhem, který zažil na cestách po již zmiňované Austrálii, ale také po Novém Zélandu, Japonsku, Nové Kaledonii, Indii, Thajsku, Nepálu, Srí Lance, Pákistánu, Íránu a Turecku. Na pozadí atmosféry a života v těchto zemích vypráví Roman své zážitky – co viděl, co ho zaujalo, s kým se seznámil nebo s kým se po letech znovu setkal. Taktéž své čtenáře informuje o tom, co člověk musí udělat pro to, aby mu na cestách bylo dobře – být vstřícný, vydělat si příležitostnými pracemi, a především mít chuť poznávat stále nové a nové věci. Pak stesk po domově tolik nebolí a člověk se necítí nikdy sám. Jak z knihy po pár prvních stranách poznáme, v jeho životě hraje důležitou roli jedna žena – Japonka Naoko. Roman Vehovský se s ní seznámil v Austrálii, kde nějakou dobu a opakovaně žil a živil se na farmě tím, že vykonával práce, které se zrovna naskytly. Naoko je jeho spřízněná duše a je s ním i ve chvílích, kdy jsou od sebe vzdáleni tisíce kilometrů. Jenže i tento vztah je ovlivňován osudem a možná i náhodou.

Vehovského cestopis se čte jako román. Je v něm mnoho zápletek, spousty rozuzlení. Dějová linie je však jediná – ta, po níž kráčí hlavní hrdina příběhu, sám Roman Vehovský. Sama o sobě se čte kniha více než dobře, ale barevné fotografie jí přidávají ještě něco navíc. Jsou na každé straně, a někdy je jim věnována dokonce celá dvoustrana. Na některých je zachycen sám cestovatel, jindy jsou zcela věnovány přírodním scenériím anebo jiným lidem, s nimiž Roman Vehovský prožil kus svého života. Někdy větší, jindy menší. Nezvyklý je formát knihy – A4. K publikovaným fotografiím se ale hodí dokonale. Skoro si nelze představit, že by fotografie byly menší a my bychom bylo ochuzeni o tolik zajímavostí kvůli menšímu formátu.

I pokud nejste příznivci cestovatelských knih, rozhodně byste si Vehovského knihu neměli nechat ujít. Kromě neobvyklých a impozantních míst totiž budete prožívat osudy nejen samotného autora, ale i dalších lidí, kteří se nějakým způsobem dostali do Romanova života. A sledovat lidské osudy opředené mnoha náhodami na nejrůznějších místech světa rozšíří nejen vaše „poznání“, ale možná ve vás i vzbudí chuť poznávat také. Čím více lidí poznáme, tím bohatší bude náš život. Zkrátka každý by si měl alespoň jednou za život vyzkoušet cestu osudu a náhody…

Knihu vydal na vlastní náklady sám autor Roman Vehovský v roce 2012.

Rozhovor s autorem přineseme v příštích dnech.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeCestou osudu a náhody - část II.
Návrat s podkovou

Vehovský, Roman

Roman Vehovský, 2012

Sedm let na cestách… - DISKUZE

Počet reakcí: 1
  1. Novotný napsal:

    Dočetl jsem Návrat s podkovou.

    Po částech jsem vstřebával každodenní putování a zážitky. Zvláště při návštěvě Indie mě chvílemi zamrazilo na co všechno člověk narazí a s čím se potká. Je to jiný svět odlišná kultura a pochopit ho není asi jednoduché. Myslím, že mnoho z nás by tam nezvládlo vůbec pobýt.
    Musím také současně vyzdvihnout autorovy znalosti různých věcí, které nám byli v jednotlivých pasážích dopodrobna popsány. Dodává to knize a čtenářům dokonalý rozměr a zážitek. Muselo to dát podle mého docela práce – vše takhle sestavit a napsat.

    Dílo se podařilo. Moc pěkné počtení.

    Je obdivuhodné zvládnout 7 letou pouť kde se člověk musí spoléhat především sám na sebe, dokázat si poradit a pomoct v různých situacích. To může jen silná osobnost. Kdo z nás by se jen odvážil přespat někde venku. Pro mě nemyslitelná představa. Je mi dost přes 50 takže potřebuji něco jiného. Ale nepopírám, že jsem venku na čundrech nespal.

    Takže i já považuji za štěstí a náhodu že jsem měl tu možnost někoho takového potkat. Přeji to i všem dalším čtenářům.

    Romanovi přeji, ať se mu podaří tu sponu do vlasů do Japonska doručit a ještě mnoho takových krásných cest a návratů s podkovou.

    Srdečně zdraví Jan Novotný

Napsat komentář