David Mitchell je jeden z nejvýznamnějších anglicky píšících autorů současnosti. Mezi jeho dosud vydané romány patří například Hybatelé a Třináct měsíců, nejnovějším Mitchellovým dílem je téměř pětisetstránková kniha Atlas mraků, kterou roku 2012 vydalo nakladatelství Mladá Fronta.

Kniha je souborem šesti na první pohled rozdílných povídek, které dohromady spojují stejná témata a drobnosti, jichž si ledabylý čtenář leckdy ani nemusí všimnout. Povídky jsou (až na poslední příběh, jenž tvoří střed knihy) rozděleny na dvě části, které jsou seřazeny tak, že první povídka je rozřešena jako poslední, druhá jako předposlední, a tak dále.

Příběhy v knize jsou různorodé v osobách, z jejichž pohledu jsou vyprávěny, stylem, který autor pro jejich sepsání zvolil, a literárním žánrem, do nějž by se daly zařadit. První příběh, Tichomořský deník Adama Ewinga, pomocí deníkových zápisků amerického notáře zprostředkovává čtenáři zážitky svého pisatele, jenž se roku 1850 nedobrovolně plaví přes Tichý oceán.

Následuje povídka Dopisy ze Zedelghemu, jež se odehrává roku 1931 v západních Flandrech, pro kterou autor zvolil formu dopisů příteli. Ústřední postavou je zde vyděděný skladatel na scestí, který se rozhodne požádat o zaměstnání slavného, ale již slepého, zestárlého a značně nerudného hudebního skladatele. Příběh nazvaný Poločasy rozpadu – První záhada Luisy Reyové vypráví ve třiceti osmi krátkých kapitolách o ambiciózní novinářce, snažící se získat stopu ohledně kauzy potencionálně nebezpečného jaderného reaktoru. Na cestě za článkem, který by ji vynesl do žurnalistického nebe, však čeká mnoho překážek, z nichž leckteré by ji mohly zabít.

Hrůzostrašná muka Timothyho Cavendishe jsou svědectvím o postarším vlastníkovi soukromého nakladatelství, dosud žijícího, lidově řečeno, z ruky do úst. Jednoho dne jej ale vynesl na výsluní nepříliš kvalitní román, jehož autor v opilosti zabil kritika, jenž mu jeho dílo pohanil. Chvíle nadšení z nově nabytého jmění bohužel ukončilo zjištění, že bratři spisovatele-vraha jsou rozhodnuti z události něco „vytřískat“. Timothy se vypraví za svým bratrem s žádostí o pomoc, dostane se mu však jen rady, aby se dostavil do jistého hotelu. Když tak Timothy učiní, zjistí, že nejde o žádný hotel, nýbrž o domov důchodců, ze kterého je velmi nelehké se dostat…

Dystopický příběh Orison Sonmi~451, psaný formou interview, je o genetickém klonu, jehož životním osudem je dvanáct let sloužit v podřadném zaměstnání a splatit tím svůj „dluh“ společnosti, která jej vytvořila. Sonmi~451 však zažije povznesení, které u ní začne spouštět vlastnosti, jež jsou pro klony nepřijatelné. Pozná svůj vnitřní hlas, změní své původně jednoduché vyjadřování, vzroste zvědavost ze světa. Vše ale musí před svými nadřízenými i před kolegyněmi skrývat, jinak hrozí, že bude o své nově nabyté schopnosti připravena. Než ji stačí okolí odhalit, je tajně odvedena ze svého domova, čímž se dostává do světa, o kterém dosud jen snila.

Následuje poslední povídka s názvem Jak to bylo u Slooshova brodu a co se pak seběhlo, jejíž hlavní postavou a vypravěčem je zaostalý divoch z postapokalyptické budoucnosti Havaje.

Ačkoli by se dalo o jednotlivých povídkách říci, že „každý pes, jiná ves“, dohromady dávají překvapivě jednotný celek díky společnému propojení. Stejně tak je faktem, že zatímco každá z povídek nevyznívá nijak zvlášť komplikovaně, celek již svádí k zamyšlení. Zprvu jsem měla sice obavy, že kvůli délce knihy a způsobu řazení povídek se mi stane, že než dojdu k druhé polovině příběhu, zapomenu, co se odehrávalo v té první, nakonec jsem se však do knihy tak začetla, že jsem ji měla za tři dny přečtenou, mé obavy tedy byly zbytečné.

Atlas mraků mohu doporučit všem, kteří se chtějí ponořit do kvalitní četby nesoucí vnitřní poselství. Díky velké různorodosti žánrů, jež lze v knize najít, si myslím, že svůj oblíbený příběh si vybere snad každý.

Související knihy

Mitchell, David

Mladá fronta, 2012