Vzpomínka na Simonu Monyovou

monyova
Dnes je to tomu necelý rok, co jsem spisovatelku Simonu Monyovou (*17.3.1967, +3.8.2011) přidávala na stránky wikipedie. K myšlence přidat tuto spisovatelku do encyklopedie mne přivedla Simonina bibliografie a četné titulky v médiích, které Simonu označovaly jako Viewegha v sukních.

Krátce na to jsem měla možnost položit Simoně několik otázek prostřednictvím online rozhovoru Na lajně, který uspořádalo knihkupectví Kanzelsberger na facebooku – pročíst si ho můžete ZDE
Simona mne svými odpovědmi na otázky čtenářů a fanoušků okouzlila. Působila na mne jako velmi vyrovnaná žena, která ví, co chce. Její tempo psaní bylo obdivuhodné. Za rok stačila vydat nejméně dvě knihy. Její romány byly určeny především ženám, ale sama se často pousmívala nad touto myšlenkou a tvrdila, že muži jí čtou také (tajně na záchodě, kde je manželky nevidí).
Pokud správně počítám, za svůj život vydala celkem 1 CD a 29 románů. Tím prvním byl v roce 1997 román Osud mě má rád, tím posledním byly Srdceboly, které vyšly letos v červnu. Kniha Tchyně a uzený… se v loňském roce dokonce stala předlohou pro stejnojmenný televizní snímek. Film jste mohli shlédnout v lednu na ČT1.
Simona se stala jednou z 25 osobností, které zařadil Richard Sacher do své knihy s názvem Největší trapasy mého života. Po Vieweghovi byla tuzemským nejprodávanějším současným autorem. Byla matkou 3 dětí a osud ji zřejmě přestal mít rád, když se stala terčem násilného útoku, kterému podlehla.
Chtěla bych vyjádřit hlubokou soustrast celé rodině. Simono, budete nám chybět! ;-(
Foto: Wikipedia (autor: Podzemník, licence CC-SA)
Doporučení:
Share

Napsat komentář