Bukowského slavný hrdina Henry Chinaski se objevuje často i v jeho sbírce povídek Těžký časy, kterou v roce 2012 vydalo nakladatelství Argo. Tento alkoholem nasáklý a na koňských dostizích závislý postarší spisovatel je alter egem samotného Charlese Bukowského. Promítl do něj všechny své vlastnosti – dobré, i ty špatné, bohužel se ale nedá jednoznačně určit, které jsou které. Bukowski je totiž přesně ten autor, který dělí čtenářský tábor na dvě skupiny: jedni ho nenávidí za to, jak je bezprostřední a nebere si žádné servítky, druzí ho za to samé zbožňují. Jedno je ovšem jasné – Bukowski byl a stále je pro mnohé velkou inspirací, a to třeba i pro jednu z nejznámějších českých hudebních skupin Chinaski.

„ Je to na hovno, bejt mrzák,“ postěžoval si.

„Jak se to stalo?“ vyzvídal jsem.

„Co jak se stalo?“

„Že jste mrzák.“

„To moje manželka. Přejela mě autem.“

„Cože? Proč?“

„Řekla, že mě už nemůže vystát.“ (str. 29)

Povídka Milovník výtahů vypráví o znuděném Harrym, který v sobě objevil poněkud zvláštní úchylku. Vracel se domů z práce a ve výtahu potkal cizí ženu, která se mu ani zas tak nelíbila, ale skutečnost, že je s ní sám ve výtahu ho vzrušila, tak zmáčkl nouzové tlačítko, zastavil výtah a vrhl se na ni. Ještě překvapivější bylo, že to cizince vůbec nevadilo, naopak, byla tím potěšena. Když skončili, Harry stiskl tlačítko třetího patra, vešel do bytu a pozdravil se s ženou, jako by se nic nedělo. Takhle se to párkrát opakovalo, až ho jednou cizinka pozvala k sobě do bytu, zhasla světla, milenci se začali líbat a tím to skončilo, bez výtahu to nebylo ono, Harry se oblékl, nastoupil do výtahu, kde byla mladá dívka. Pokusil se o svůj trik s nouzovým tlačítkem, ale dívka začala křičet, tak jí vrazil kapesník do úst a jal se ji znásilňovat.

Vstala, zhasla lustr a lampičku. Harry ucítil její ústa a jazyk, který kmital dovnitř a ven. Vylezl na ni. Byla měkká jako vodní postel. Líbal a lízal jí prsa, líbal ji na ústa a na krk. Chvíli v tom pokračoval. (str. 98)

V povídce Ne tak docela Bernadeta se potýká Henry Chinaski s velice kuriózním zraněním. Do nemocnice přijde se zakrváceným ručníkem přitisknutým na rozkrok. Když se ho doktor ptá, co se mu přihodilo tentokrát, pustí se Chinaski do dlouhého vyprávění o tom, jak strávil den s dvaadvacetiletou Bernadetou. Moc se mu líbila, tak ji na rozloučenou dal dlouhý polibek. Tím to pro ni skončilo, ne však pro něj. Henry šel domů, vzal si do ruky svou oblíbenou skleněnou vázu a trochu si s ní užil, ale když byl v nejlepším, váza praskla a vážně ho pořezala. Naštěstí pro něj narazil na šikovného doktora, takže nemá trvalé následky.

Sbírka Těžký časy není pro každého, to je jistě patrné už z ukázek, které jsem tu popsala. Nedá se přečíst na jeden zátah, chvilku trvá, než vstřebáte takovou dávku nechutností. Bukowského můžete nenávidět, nebo ho můžete milovat, ať tak jako tak, rozhodně byste si od něj měli pár povídek přečíst, i kdyby jen kvůli tomu, že patří k nejvýznamnějším spisovatelům dvacátého století.

Související knihy

Bukowski Charles

Argo, 2012