Jean Edith Camilla Läckbergová je nazývána novou královnou švédských kriminálních románů, dokonce je přirovnávána ke slavné spisovatelce Agathě Christie jako její novodobá nástupkyně. Přestože je původním povoláním ekonomka, rozhodla se věnovat psaní. Kromě toho, že se zabývá tématem detektivních románů, vydala i několik kuchařských knih. Nejnovějším titulem této švédské autorky žijící ve Stockholmu je Elsyino tajemství, jež vydalo v nedávné době nakladatelství Motto.

Kniha je jednou z typických severských detektivek, ve které nechybí ponurá atmosféra a složitá zápletka. A nad tím vším visí tajemné stíny minulosti. Pro tentokrát ale autorka dala Patrikovu postavu do pozadí a do popředí postavila jeho ženu, která si s ním „vyměnila“ rodičovské povinnosti. Patrik místo ní přebírá péči o dcerku Máju, aby se Erika mohla věnovat psaní nové knihy.

Hned na úvod Läckbergová připraví své čtenáře na to, v jakém duchu se vyprávění ponese. Seznamuje čtenáře s první, ale ne s poslední obětí prozatím neznámého vraha. Je jím Erik Frankel, starý pán, jehož zálibou je sbírání historických artefaktů z dob druhé světové války. Ve chvíli, kdy se Erika o jeho smrti dozvídá, začíná se zaplétat do složitých nitek minulosti. Právě Erik byl tím, koho požádala o pomoc ohledně nálezu německého Železného kříže, který objevila spolu se zakrvácenou dětskou košilkou, medailí a deníkem v pozůstalosti své matky Elsy Möströmové. Erik a matčina pozůstalost se tak stávají nejdůležitějšími body v tomto zapeklitém případu vraždy, kdy pro zdárné vyjasnění bude potřeba zpytovat svědomí kdysi neodlučitelných přátel, již dnes žijí poklidným životem…

Hned z počátku zaujme styl psaní autorky, jenž dokáže i sebemenší maličkosti podat tak záživnou formou, že zároveň donutí naplno zapojit čtenářovu fantazii. Barvité popisy prostředí a především úžasné vystižení atmosféry daného místa jsou další třešničkou na dortu tohoto skvěle napsaného románu.

Autorka v knize rozbíhá hned několik linií, nicméně jak čtenář záhy pozná, všechny spolu velmi úzce souvisí a jako střípky z rozbitého zrcadla do sebe začnou postupně zapadat. Kniha tak není psána jen jako „pouhá“ detektivka, ale spíše jako románový příběh více osob. Své postavy nechává Läckbergová pomalu vyzrávat, nenutí hned čtenáře udělat si o postavách nějaký obrázek. Naopak si vychutnává líčení jejich každodenních starostí i radostí v rámci policejního pátrání, která velmi vhodným způsobem začleňuje do příběhu. Chvílemi se to ovšem může jevit jako zbytečně komplikované, na druhou stranu tím autorka dává čtenáři možnost poznat své postavy, začlenit se, jako kdyby se právě on ocitl v severské Fjällbacce a pochopit myšlení i chování zdejších obyvatel. Své postavy podrobila mikroskopickému zkoumání. Detailně se zabývá rozborem jejich myšlenkových pochodů, charakteru i chování.

Nejvíce prostoru věnuje autorka Erice, která nemá vůbec jednoduché postavení. Je to žena, jež se rok starala o dcerku, a nyní se musí naplno věnovat své práci. I přestože je její muž svolný k výměně rodičovské dovolené, aby mohla napsat knihu, brzy pozná, že tak jednoduché to není. Tím se Läckbergová věnuje také obecnému postavení ženy ve společnosti a jejímu nelehkému zapojení do pracovního procesu, jestliže pečuje o malé dítě. Už z tohoto pohledu se domnívám, že kniha je nejspíš psána především pro ženskou část čtenářského publika, což by ostatně dosvědčilo i vydání románu v nakladatelství, jež své tituly směřuje právě na tuto skupinu. Nicméně si myslím, že chybu neudělají ani muži, protože na ně čeká zajímavě podaná detektivka.

Camilla Läckbergová se věnuje hlavně mezilidským vztahům. Vše se točí kolem Eričina pátrání po Elsyině minulosti. Pochopení vztahů mezi matkou a dcerou může být mnohdy velký oříšek. Autorka na tomto konkrétním příkladu zdůrazňuje chyby, kterých se lidé dopouštějí a jichž mohou v budoucnu litovat. Pochopení vlastní matky se tak může jevit jako daleko obtížnější než poznání sebe sama.

Nicméně Läckbergová se ve svém díle zabývá i další znepokojující otázkou související se sympatizací s nacistickými ideologiemi. Poukazuje na fakt, že i dnes mezi námi žijí lidé, kteří hlásají spravedlnost této ideologie a dokonce věří tomu, že například koncentrační tábory byly pouhou smyšlenkou. Negativní dopady tohoto zvráceného smýšlení ukazuje opět na konkrétních příkladech, protože Erika se musí do těchto „nelidských“ vod vypravit, aby objasnila tajemství Železného kříže i své matky. Stejně tak se hluboce věnuje pocitům lidí vězněných za druhé světové války, i těch, kdo její hrůzy prožívaly doma, ve zdánlivém bezpečí.

Kniha je doplněna deníčkovými záznamy lidí, kteří část svého života prožili právě v této době. Läckbergová se soustředí vlastně na dvě podstaty. Jednak na odhalování tajemství související s detektivním příběhem, jednak je zde vetknuta i snaha o pochopení psychologie lidí této doby.

Elsyino tajemství je titulem pro skutečně náročné čtenáře. Jedná se o dokonale napsaný román s hlubokým psychologickým podtextem, což ale u severských knih není taková výjimka. Tím je ale úžasná schopnost Camilly Läckbergová v tvorbě složitých příběhů. Donutí čtenáře zamyslet se nad tím, jak žijí, zda jsou například hádky kolem nich skutečně tak nutné, a jestli známe lidi ve svém okolí tak dobře, jak předpokládáme.

Kouzlo ale spočívá rovněž v další skvělé zálibě autorky a tou jsou hrátky se čtenáři. Läckbergová je nutí, aby sami hledali souvislosti, z čehož vyplývá i snaha o jejich zapojení do děje. Nic rozhodně není naservírováno na stříbrném podnose. Na své si tak přijdou ti, jež oceňují před akčním dějem plným nenadálých zvratů a honiček spíše stupňované napětí do poslední řádky, jež dokáže posadit do křesla.

Stejně jako byly úspěšné předchozí tituly Camilly Läckbergové, domnívám se, že nejinak tomu bude i v tomto případě, a Elsyino tajemství bude postupovat na pomyslném žebříčku oblíbenosti směrem vzhůru. Nepochybně má v sobě kniha velkou sílu pro to, aby dokázala nadchnout značnou část čtenářského publika.

Související knihy

Läckberg, Camilla

Motto, 2012