Kniha Mansfieldské panství, kterou naposledy vydalo nakladatelství Leda, se stala jedním z nejdiskutovanějších děl anglické spisovatelky Jane Austenové. Zatímco někteří ji považují za autorčin nejlepší román, jiní knihu kritizují kvůli přílišnému propagování morálních hodnot a nevýrazné hrdince. Austenová knihu vydala stejně jako dvě předchozí díla, Pýchu a předsudek a Rozum a cit, anonymně. O popularitě tohoto románu vypovídá skutečnost, že byl během šesti měsíců od prvního vydání vyprodán. S podobným úspěchem se autorka setkala ještě u následující knihy nesoucí název Emma. Zveřejnění jejích posledních dvou románů Opatství Northanger a Pýcha a přemlouvání (známý také pod titulem Anna Elliotová) se Jane Austenová nedožila.

Příběh vás zavede na panství Mansfield, kde sir Thomas Bertram společně se svou chotí a švagrovou, paní Norissovou, očekávají příjezd desetileté neteře Fanny. Bertramovi se rozhodli dát dívence pořádné vychování a ulevit tak starostem paní Priceové, mladší sestře obou zmíněných dam, která se v mládí rozhodla nevýhodně provdat, a nyní žije společně s manželem a dětmi v chudobě.

Jelikož je Fanny od přírody plachá a stydlivá, není pro ni snadné zvyknout si na nový domov, a ani její příbuzní jí to nijak neulehčují. Sir Bertram se rozhodl, že musí být na dívku přísný, což vede k tomu, že se ho Fanny bojí. Lady Bertramovou nic kromě sebe samé nezajímá a Fannyina druhá teta, paní Norrisová, nemá dívku příliš v lásce a neustále jí připomíná, že má být za tak velké dobrodiní všem vděčná. Sestřenice Marie a Julie považují Fanny za hloupou jen proto, že jí nebylo umožněno stejného vzdělání jako jim a chovají se k ní povýšeně. Bratranec Tom si dívky příliš nevšímá a myslí jen na lumpárny. Jedinou vlídnou duší je Edmund, mladší ze synů sira Bertrama a lady Bertramové, který si svou přátelskou povahou sestřenku získá, a stane se jí oporou.

Pokud si potrpíte na květnaté vyjadřování plné kudrlin a vytříbených slov, je Mansfieldské panství určeno právě vám. Austenová odlišuje společenskou vrstvu postav i prostřednictvím jazyka –  jestliže je mluva vážených dam a pánů zdvořilá a uhlazená, totéž se nedá říct o mluvě Fannyiných rodičů a sourozenců, kterým se nedostalo stejně vybraného vzdělání jako Fanny, a jsou zvyklí na mnohem prostší poměry. Děj plyne až na skromné výjimky velmi poklidným tempem. Podobně jako život na Mansfieldu. Autorka používá tradiční er formu v minulém čase, což je jistě dobrá volba s ohledem na styl vyprávění a dynamiku příběhu.

Hlavní postava Fanny Priceová se od ostatních výrazných hrdinek, na které jste u Austenové byli zvyklí, značně liší. Její povaha se nepodobá sebevědomé Emmě Woodhouseové z románu Emma nebo energické a tvrdohlavé Elizabeth Bennetové z knihy Pýcha a předsudek. Fanny je jejich pravým opakem, díky mnohaletému vlivu paní Norrisové nemá o svém postavení valné mínění, změny ji děsí a je velmi nesmělá a tichá. Díky Edmundovi je také sečtělá, což jí pomohlo vštípit si dobré mravy, kterými se vždy řídí. Svou jemnou povahou, jež je plná něhy a soucitu, si postupně získá přízeň všech, kteří jsou její skromnost a vnímavost schopni ocenit.

Hlavní mužskou postavou je Edmund Bertram, Fannyin bratranec, který si jako první dokázal povšimnout dívčina dobrého srdce. V porovnání s jinými hrdiny autorčiných románů, jako je legendární pan Darcy z románu Pýcha a předsudek, pan Knightley z Emmy nebo plukovník Brandon z Rozumu a citu, patří Edmund mezi nejméně výrazné mužské postavy. Jeho názory jsou velmi svázané s jeho povoláním kněze. Nebýt toho, že je zaslepen láskou ke slečně Crawfordové, která pobývá s bratrem u sestry a jejího manžela na nedaleké faře, bylo by Edmundovo chování téměř vždy předvídatelné.

Mezi další výraznější postavy patří sir Thomas Bertram, hlava rodiny, muž, který je pro všechny autoritou a čiší z něj respekt.  Prostřednictvím jeho manželky, lady Bertramové, Austenová poukazuje na sebestředné a lhostejné chování některých dam z vyšší společnosti, které ke svému postavení přišly pouze díky půvabu, nikoliv intelektu. Jisté odlehčení od vysoce morální povahy Edmunda a Fanny poskytuje postava paní Norrisové, která je výjimečně šetřivá, a pro ostrou výtku nechodí daleko. Svou nenávist vůči Fanny vyjadřuje prostřednictvím mnohých úkolů, kterými neteř zasypává bez ohledu na její chatrné zdraví a křehkou tělesnou konstrukci. Neustále dívce vyčítá, kolik toho pro ni ona a její švagr udělali. S radostí podrývá dívčino sebevědomí, a jakákoliv vstřícnost vůči neteři ji přijde jako nadbytečná a pro Fanny i nebezpečná, jelikož dívka by pak mohla nechtěně nabýt dojmu, že také něco znamená a má svá práva, čemuž se paní Norrisová snaží vehementně zabránit.

Románu by možná prospělo lehké zkrácení, jelikož v některých částech se děj značně vleče. Jinak není co vytknout. Mansfieldské panství se od ostatních románů Jane Austenové liší tím, že téma lásky není tolik v popředí jako u jejích dalších knih. Přestože je láska nedílnou součástí příběhu, ať už v podobě sourozenecké, rodičovské, přátelské či milenecké, autorce se spíše povedlo zaznamenat ucelený příběh jedné postavy, Fanny Priceové, která díky svým pevným zásadám dokázala i ve světě přetvářky a nepřejícnosti dojít ke štěstí. Austenová vykreslila podrobný obraz společnosti, jíž velmi dobře znala a ve které vyrůstala. Poukázala na důležitost majetku při uzavírání sňatků, připomenula, že původ je pro mnohé významnější než povahové rysy, a upozornila na to, že ani nákladné vzdělání neudělá z rozmazlených dětí dobře vychované jedince, pokud jim chybí morální zásady. Tento román je jedinečné dílo, které stojí za přečtení, a hrdě může konkurovat ostatním autorčiným knihám.

Ukázka z knihy

Odešel, ale Fanny neměla na čtení, na Čínu a na pohodlí ani pomyšlení. Pověděl jí naprosto neočekávanou, nepochopitelnou a nepříjemnou novinu – hlava jí z toho šla kolem. Tak on bude hrát! Nejdřív to tak odsuzoval – oprávněně to odsuzoval, a přede všemi! Co všechno od něho vyslechla – vždyť viděla, jak se na to tváří, a uměla si představit, jak mu je. Je to možné? Edmund, a tak vrtkavý! Co si to namlouvá? Vždyť nemá pravdu! Ach bože! Všechno je to kvůli slečně Crawfordové. Vycítila její vliv v každém slově a drásalo jí to srdce. Pochyby a úvahy, jak se má sama zachovat, jimiž se předtím trápila, pod dojmem jeho slov umlkly a připadaly jí teď nedůležité. Horší trápení je zahnalo. Ať se děje, co se děje, jí už na tom nezáleží, jak to skončí. Ať si na ni příbuzní naléhají, ona je proti tomu obrněna. Nemohou ji už ranit, a jestli jim bude muset nakonec vyhovět, co na tom, teď už je to všechno jedno jediné velké trápení. (str. 168)

Související knihy

Austenová, Jane

Leda, 2010