Kniha byla poprvé publikována v roce 1976, ale dlouho se v oběhu neudržela. Spisovatelka Iva Hercíková v ní sleduje životy několika obyvatel paneláku, jejich vzájemné vazby plné lásky, nenávisti a nevěry. Jsou to „lidé od kumštu“, herečky, výtvarnice, vědecký pracovník, rodiny spisovatele a filmaře, lidé nejrůznějších povah usilovně hledající ideálního partnera a toužící naplnit své romantické představy.  Autorce dům svou strukturou připomíná plástev medu a obyvatelé čilé včelky, které přelétají sem a tam k novým večírkům, náhodným nevěrám a všemožně usilují o své štěstí na zemi.

„Iva Hercíková se soustředila na vztahy mezi rodinami, které žijí v jednom domě, na vztahy mezi muži a ženami, což vždy byla její doména. Proto je příběh i dnes, pětatřicet let po prvním vydání, tak aktuální. To, že se odehrává v někdejším komunistickém Československu nehraje roli,“ říká Miluše Krejčová, šéfredaktorka nakladatelství Motto. „Zajímavé je, že autorka velmi dobře vystihla mužskou duši, takže román není určen jen ženám – i muži se z něj dozví mnohé nejen o ženách, ale i sobě.“

OBJEDNAT knihu Plástev medu

Iva Hercíková v roce 2003 ve vysílání Českého rozhlasu 1 – Radiožurnál uvedla, že se ve všech knihách věnuje jednomu ústřednímu tématu, „…které třeba je v těch knížkách trošku skryté, ale je ve všech“. Tím tématem je osamělost.

Iva Hercíkové byla považována za erotickou spisovatelku, zvláště po vydání románu Hester aneb O čem ženy sní (1995), který byl reakcí na americké puritánství. Přesnější však je, že vyzkoušela žánr, který do té doby v naší literatuře nebyl – žánr vyzrálé erotické literatury o ženách už nikoli mladých. Tuto tematickou mezeru v české literatuře dokázala Hercíková uchopit velmi kultivovaně a vkusně. Ona sama se však označení autorka erotické literatury bránila, stejně jako škatulce „literatura pro ženy“. Říkala, že píše o ženách, ale nikoli jen pro ně.

Iva Hercíková (2. 11. 1935 – 27. 1. 2007) se už svou první knihou pro dospělé čtenáře Pět holek na krku (1966) uvedla velmi dobře. Evald Schorm ji v roce 1967 natočil jako film. Později byla zfilmována i některá další její díla. Kromě mnoha knih byla také autorkou scénářů, rozhlasových a televizních her. V roce 1986 Hercíková emigrovala s manželem do Spojených států. Nejprve žili na Floridě a pak deset let na Manhattanu v New Yorku. Hercíková dál psala česky a nikdy se nevzdala českého občanství. Proniknout do amerického literárního byznysu se jí však nepodařilo, i když se jí v New Yorku ujali přátelé a překládali její romány i povídky.  V roce 2000 definitivně přesídlila s manželem zpět do Čech.