Čtení ke kávě: Velikonoce (Martin Patřičný)

Velikonoce

7.4.2026 Martin Patřičný Bez komentáře

To byste nevěřili, jak se v některých zemích slaví Velikonoce! To si snad ani nepředstavíte! Ale viděl jsem to na vlastí oči.

Muži namočí vrbové proutky a z nich si dost složitě upletou jakýsi bičík. Ozdobí ho stuhami a říkají tomu pomlázka. A v pondělí navštěvují děvčata, ale i dospělé ženy a těmi pomlázkami je švihají přes zadek. To mohou dělat až do oběda. A co na to ženy? Nechají si to líbit! Některé jakoby utíkají, jiné se prý vycpávají a další zadek přímo nastaví. A nedosti na tom, ještě pak muže odměňují překrásně pomalovanými vajíčky či kořaličkou. Věří se, že která žena dostane na zadek, ta omládne a bude zdravá.

A to mě vede k tomu, že tohle krásné místo na ženském těle je – kromě Velikonoc – poněkud opomíjené. Mám teď na mysli umění. Ani prozaici a básníci si s ním nevědí rady.
No, naštěstí máme výpravčího Hubičku, který zadnici Zdenky Svaté náležitě oslavil. Orazítkoval jí ji při noční směně všemi razítky železniční stanice. A protože její matka záležitost udala, musela dcera svou zadní část obnaženou předvádět coby předmět doličný. Bohumil Hrabal: Ostře sledované vlaky. Kniha byla zfilmována, film dostal Oscara.

Vraťme se zpět k ženské kráse… Oči. Oči jsou všude, i v písních. Buď sněhem zaváté, když ona city neopětuje, anebo modré, do kterých se chceme všichni pořád dívat. Tmavohnědé, o nichž zpíval Oldřich Nový. Černé oči, proč pláčete? Vždyť vy moje nebudete… Takže oči v knížkách určitě zanedbané nejsou.

Co prsa? Prsa už vůbec ne.

Na něžnou křivku ňader tvých
je těžko hledět bez závrati.
Hráč vroucně housle k tváři zdvih…

Za všechny básníky cituji Jaroslava Seiferta: Píseň o Viktorce. Víte, že prsa jsou ňadra? Snad jo.

Málem bych zapomněl na ruce. Ruce! Nemyslím jen ty unavené a rozpíchané ruce maminek ze starých časů. Co třeba ty, které najdete v mé knize Jak se říká báseň?

Ta vaše ručka z nás všech raby činí
roztomilými podněty.
Je jako mikroskop,
jenž skýtá dobrodiní,
že jím lze zvětšit různé předměty.

(přebásnil R. Krátký)

Konkrétní otázka: Co je gluteus maximus? Největší sval našeho těla. Je krásné sledovat, jak se ženám tyhle svaly při chůzi vlní! Ale nejlepší příměr o pr., slavný výrok, mám od ženy: Jsou to polštáře lásky.

Teď jsem si uvědomil, že píšu jako muž, a přitom prý muži už nečtou. A píšu o ženách, o jejich kráse zepředu i zezadu. Bude je to vůbec zajímat?

Užijte si Velikonoce, lidi všemožného pohlaví – smajlík!

Martin Patřičný

Autor je výtvarník-dřevař, vypravěč. Řemeslu se vyučil soukromě u svého strýce řezbáře a soustružníka dřeva. Za totality pracoval v dělnických profesích, např. jako dřevorubec, skladník, řidič. Od roku 1988 se plně věnuje výtvarné práci se dřevem. Byl spoluautorem scénáře a průvodcem 26 díly velkého televizního dokumentu Kus dřeva ze stromu – Nadace Dřevo pro život, režie Bedřich Ludvík, ČT 2/ 2008, 2009. V roce 2000 s Václavem Větvičkou a Hanou Hegerovou vyhlásili Den stromů, původně Den stromů a dřeva, 20. 10. 2000 poprvé. Národní muzeum je podpořilo výstavou Den stromů (M. Patřičný, J. Michálek). Patřičný má za sebou přes sto výstav v tuzemsku, např. 1993 – Rudolfinum, Praha, 1995 – Lichtenštejnský palác, HAMU, 1998 – Obecní dům a Národní muzeum v Praze, 2002 – Akademie věd… Pravidelně vystavuje na Světě knihy. Pro For Arch připravil dvě rozsáhlé výstavy o dřevě. V zahraničí vystavoval mj. v roce 2003 v Haagu a Naardenu, 2006/7 – Salon Nezávislých, Paříž, (Německo, Rakousko, Dánsko, Švédsko, Belgie, Itálie) a mimo Evropu roku 2008 v Torontu – North York Centre Library. Martin Patřičný vydal tyto knihy: Pracujeme se dřevem (v roce 2017 vyšlo 5. vydání), Dřevo krásných stromů (tři vydání), Monografie (2009), Kus dřeva ze stromu poznání (s Bedřichem Ludvíkem), Všecky krásy dřeva (2014), Jako v nebi, Patřičná Čítanka (2014), Velká kniha o dřevě (2016), Jak se říká báseň (2025) – ta se vrací na trh (první dotisk), děkujeme čtenářům!

Od roku 1998 uspořádal řadu „Dřevěných večerů“ – diskusních i hraných s poesií a živou hudbou v Národním muzeu v Praze, Městské knihovně Praha a dalších městech ČR.

Doporučení:

Share