Román slovenské autorky Zuzany Široké s názvem Jabloňové lásky vyšel v originále už v roce 2017. Nyní dostal český překlad díky nakladatelství Metafora.

Vybrala jsem si ho k recenzi proto, že mám ráda rodinné ságy, obzvlášť pokud se týkají linie pro přeslici. Byla jsem zvědavá, jak se s motivem ženy v běhu času utkala pro mne neznámá autorka.

Jabloňové lásky vypráví osudy hned šesti generací žen v jedné rodině. Každá si vedla nějaký deník, i proto zatím poslední v linii, Simona, může nahlížet do jejich osudů. Zjišťuje, že není jedinou, která z rodného domu odešla a vrátila se opuštěná, těhotná a bez naděje v lepší zítřky. Zemřela jí matka, opustil ji přítel, přišla o práci, přátele i o byt. Návratem k babičce do rodného penzionu v kraji Gemeru začíná psát úplně novou kapitolu svého života. V klidném lůnu přírody, v bývalé papírně přestavěné v penzion obklopené jabloňovým sadem sbírá síly a nalézá naději pro budoucnost.

Musím říct, že mě autorka nezklamala, naopak mě nadchnul její způsob vyprávění. Zaujala mě už na začátku a bavila mě předkládáním osudů gemerských žen. Od Terezy, přes Kláru, Marínu, Angeliku, Danielu až k Simoně a děvčátku, které nosí pod srdcem. Všechny vystihuje jedna odrůda jabloní, kterou jim zasadili (naroubovali) jejich osudoví muži. Každý druh má totiž jiné vlastnosti, jeho plody dozrávají v jiný čas, disponují jinou barvou i chutí. Některý je odolný, jiný křehký, jeden plodí brzy po výsadbě, jiný potřebuje více času. A takové jsou i ženy, jejichž příběhy se čtenáři odvíjí před očima.

„Řekněme, že je to jako se ženami. Ta naše, místní jablka, jsou přirozeně krásná, bez líčidel, barev na vlasy, vycpávek v podprsence, ty z nákupních center jsou jako načančané, soláriem opálené slečinky s příčesky.“ (183)

Když jsem knihu četla, přivedlo mě to do vzpomínek na moje předky. Na ženy, jejichž geny se nějakým způsobem propsaly i do mojí DNA a ovlivňují tak, kým jsem já a moje děti. Neseme jejich odkaz a jsem ráda, že aspoň něco málo o jejich životě vím.

Jabloňové lásky ukazují, že člověk se nikdy nesmí vzdávat a že některé zkoušky nás mohou přivézt na cesty, po kterých bychom sami od sebe nešli. Ale že to vůbec nemusí být špatně. Naopak. Někdy to nečekané může přinést i mnoho dobrého.

Jste-li zvědaví na rozmanité osudy „jabloňových“ žen, pak nezbývá než se začíst do románu Zuzany Široké. A možná si i vy z knihy odnesete naději, že všechno dobře dopadne, stačí se zastavit a vydat novým směrem…

Související knihy

Široká, Zuzana

Metafora, 2025