Oficiální datum vydání nové knihy Daniela Grise s názvem Larsova špinavá hra bylo desátého září 2025 a postaralo se o ně nakladatelství Cosmopolis, člen skupiny Grada.

Napsat, že o práci Daniela Grise, alias Martina Goffy, alias Alexe Walló jsme si povídali nedávno, představuje vcelku bezpečné konstatování. Proč? Protože už ani nestíhám počítat, kolikátá Grisova letošní kniha to vlastně je. Vážně mě nenapadá jiný současný český autor, kterému by v rozpětí několika měsíců vyšlo tolik titulů. Pro nás je v tuto chvíli asi nejzajímavější odkaz na recenzi šestého dílu Larsových dobrodružství s názvem Larsovo inkognito, na který jsme se podívali na sklonku srpna 2025. Připomenu, že první Lars vyšel v roce 2018 (Říkají mi Lars), což průměrně dělá jedno pokračování za rok. Ovšem mezi pětkou (Lars mele maso, 2022) a výše zmíněnou šestkou uběhly tři roky a během té doby se vydávání této akční sady přesunulo z nakladatelství Mystery Press do nakladatelství Cosmopolis.

Minule jsme Larse opustili ve vypáleném klubu Exil a jeho společníka Gregora v kómatu upoutaného na nemocniční lůžko. Od té doby uběhl nějaký čas a Exil už zase funguje a Lars v něm jen příležitostně za Gregora zaskakuje, pokud je třeba. V jedné takové chvíli se u pultu objeví Larsův bývalý kolega a požádá o splacení dávného dluhu. Nejedná se o peníze, ale o službu. Ta nebude zahrnovat nic menšího než dělat ochránce jednomu důležitému, byť inteligenčně nepříliš obdařenému zlodějíčkovi. Říkáte si, že pro bouchače Larsova formátu jde v podstatě o nudu? Pak zbystřete. Celý proces se totiž musí odehrát ve vší tajnosti za zdmi věznice. A aby tajemství zůstalo tajemstvím, vědí o něm jen věřitel a dlužník. Pro zbytek světa, včetně ostatních policistů i vězeňské služby, je Lars už prakticky usvědčeným vyděračem a násilníkem. Jasně, Lars už za mřížemi byl, ani to není tak dávno (Lars pod palbou, 2021), ale bylo to jen na chvíli a na starosti měl hlavně sám sebe. Teď se situace dost komplikuje. Zvlášť, když Larsův kolega je najednou postaven mimo službu a tělesný strážce zůstane na svůj boj sám. A ještě s výhledem na nejméně tři roky natvrdo za zločin, o kterém ani nic neví.

I kdyby Daniel Gris nikdy nenapsal nic jiného než Larsova dobrodružství, patřil by v mých očích k české špičce autorů detektivek. Dle mého názoru se právě v nich našel. Styl, jakým jsou napsána, je tak přirozený, že čtenář textem prolétá, jako by se díval na Oscarem ověnčený snímek. Jistou zásluhu na tom samozřejmě má hovorový jazyk a vyprávění v první osobě, ale to by samo o sobě nepochybně nestačilo. Jde také o promyšlenou dějovou linku, zápletky, které nejsou vždy patrné dlouho před jejich rozuzlením, a hlavně o charakter zvoleného hlavního hrdiny. Co si budeme namlouvat, ochránci slabších, bojovníci za světskou spravedlnost a mstitelé bezpráví byli, jsou a jistě ještě dlouho budou v kurzu. Ostatně uvidíme, nakolik celé sérii prospěje (a já pevně věřím, že se tak stane) i filmové zpracování prvního Larse s Martinem Hofmannem v titulní roli, jehož natáčení probíhalo na sklonku letošního léta.

Cítím jako důležité připomenout, že ačkoli na první pohled může postava holohlavého a potetovaného Larse vybaveného navíc nepěstěným plnovousem působit dojmem negramotného rabiáta, opak je pravdou. Náš hrdina disponuje kromě detektivních schopností i bezbřehými znalostmi v mnoha oborech, mezi nimiž autor neopomíná vyzdvihovat hudební žánr. Přítomnost až encyklopedických informací z oblasti převážně rockové a metalové hudby tvoří neodmyslitelnou součást každého Larsova případu a není tomu jinak ani v Larsově špinavé hře. Co ale považuji za mnohem zajímavější, je fakt, že navzdory zvolenému hovorovému jazyku se to tu nehemží vulgaritami, ani zásadně hrubými výrazy. S povděkem kvituji, že je možné napsat drsnou detektivku bez berličky hodné hospodského slangu.

Sedm pojmenovaných kapitol na necelých dvou stovkách stran brožovaného vydání lze snadno zhltnout během jediného podzimního odpoledne.

Ať už patříte k fanouškům akčních detektivek, nebo jste teprve na počátku své čtenářské cesty a hledáte styl, který vás dokáže oslovit a upoutat, jsem přesvědčen, že Larsova špinavá hra z pera Daniela Grise je dobrý začátek. Nevadí, pokud jste předchozí šestici ještě do rukou nedostali. Počítám, že přečtete-li si sedmé pokračování, automaticky se po všech předchozích dílech začnete shánět. Protože Lars je prostě jednička, která člověka chytne a nepustí. Takže mi nezbývá než zopakovat svůj jediný postesk, který v souvislosti s ním mám: máme příliš málo Larsů!

Související knihy

Gris, Daniel

Cosmopolis, 2025