Nakladatelství Laser, součást skupiny Euromedia Group, představilo na sklonku července 2025 již třetí vydání románu Clifforda D. Simaka Přestupní stanice (Way Station, 1963, česky prvně 1993). Kniha vychází v novém překladu Michala Prokopa.

Americký autor dvacátého století Clifford Donald Simak patří k elitě zlatého věku sci-fi. Po boku Isaaca Asimova, Raye Bradburyho, Roberta A. Heinleina, Roberta Silverberga a mnohých dalších se nesmazatelně zapsal do dějin světové literatury. Přestože, podobně jako výše jmenovaní, napsal desítky románů a ještě větší množství povídek, na český knižní trh se dostal jen zlomek překladů jeho díla. Z mého osobního pohledu je tím nejlepším, co lze ze Simakovy tvorby v češtině najít, román Město (The City, 1952, česky prvně pod názvem Když ještě žili lidé v roce 1970).

Přestupní stanice vypráví příběh Enocha Wallace, vysloužilce občanské války, který se krátce po svém návratu z bitevního pole nechal vlivným mimozemšťanem najmout na místo správce. Stará se o zařízení fungující jako jedna z mnoha zastávek virtuálních kosmických dálnic. Svou technologií (a připomínám výše zmíněné datum uvedení románu na trh) do jisté míry připomíná klasické transportéry ze světa Star Treku. Autor se nepouští do detailních technických popisů, ty ostatně pro vlastní děj nejsou podstatné. Vedle transportního zařízení ale Clifford Simak pro svět sci-fi (prozatím jen tam) vytvořil i simulátor – v tomto případě prostorově neomezenou a pokaždé jinak vygenerovanou střelnici, která se ukrývá v nevelké sklepní místnosti (jak už to o desítky let mladší simulátory ve Star Treku mívají). Enoch Wallace v očích svého okolí nestárne. Ve skutečnosti i na něj čas působí, ale jen ten, který stráví mimo svůj dům, do něhož mimozemšťané přestupní stanici ukryli. A to je zhruba hodina denně, kdy si chodí převzít poštu a tiskoviny na lesní křižovatku pár kilometrů od stanice.

Signifikantním rysem Simakovy tvorby je velká víra ve schopnost lidstva nakonec konat dobro. V Přestupní stanici tomu není jinak. Hlavní otázka příběhu totiž nepochybně zní: Pustí se lidstvo do další devastující celosvětové války, nebo ne? Ostatně i provozovatelé sítě přestupních stanic situaci na Zemi bedlivě monitorují. Nakonec ani oni nezůstanou z hlediska morálky civilizovaných druhů tak docela bez poskvrnky. Ale držme se původní premisy – víra v lepší stránku lidstva je, oč tu běží. Podobně příjemný optimismus známe třeba z románu Pat Murphyové Město, nedlouho poté, případně z prací Roberta Silverberga, ať už se jedná o Muže v labyrintu, nebo třeba Dolů k Zemi.

Úspěch Simakových knih samozřejmě nestojí jen na jeho místy až trochu naivně působící víře v lidskou morálku (přesto díky za ni). Hlavní atributem, jenž Simakovi dopomohl k mnoha literárním cenám (nejčastěji Hugo, případně Retro Hugo), je jeho schopnost nakládat s jazykem. Romány i povídky Clifforda Simaka se totiž čtou jedním dechem. Je mistrem ve vybalancování strohosti, za účelem rychlého posunu děje, a poetičnosti, jež slouží k vykreslení atmosféry i prostředí, často velmi exotického.

Dvě stovky a padesát stran téměř kapesního formátu si mezi sebe nerovnoměrně rozděluje šestatřicet kapitol. Posledních deset stránek brožovaného výtisku pak patří Martinu Šustovi a jeho přehledu života a díla Clifforda Donalda Simaka. Právě tato část může v mnohých čtenářích vzbudit jistý smutek nad tím, jak malý zlomek autorovy tvorby mají čeští fanoušci sci-fi žánru k dispozici.

Přestupní stanice se samozřejmě nezabývá pouze mimozemšťany a úvahami o ochotě lidstva pustit se do devastující války. Významnou dějovou linku, tak trochu jako jako zcadlo celého druhu, vytvořil Simak i na úrovni sousedských vztahů, ovlivněných závistí, ale hlavně strachem. Stejně tak nabízí dnes (po sedmdesáti letech) tolik populární inkluzivní pohled na chování jedinců se speciálními potřebami. Abychom nepěli jen samou chválu, nelze se nezmínit o poněkud nepravděpodobném přístupu agenta CIA a agentury jako celku. O to příjemnější se pak samozřejmě jeví situace, kdy vládní zmocněnec jedná jako člověk, nikoli jako bezohledný zabiják. Nakonec, není důležité, jedná-li se o autorovo mistrovství, nebo jen o šťastnou náhodu. Rozhodující je vliv na čtenářovy pocity. A ten má Přestupní stanice velký, pokud mohu soudit podle sebe.

Jestli jste se s prací Clifforda D. Simaka ještě nesetkali, Přestupní stanice je určitě vhodným startovacím bodem. A chytne-li vás, pak se můžete pokusit zapátrat i po ostatních devíti českých překladech Simakovy práce. Mohu-li radit, určitě nevynechejte výše zmíněné Město. Jsem si dost jistý, že nebudete litovat. Zvlášť, jste-li zároveň fanoušky i Raye Bradburyho a jeho Marťanské kroniky.

Související knihy

Simak, Clifford D.

LASER, 2025