Netradiční romance

stul-pro-dva-nahled
Ona je černou ovcí své rodiny a chce se živit jako someliér a barman. On se touží stát pekařem, či lépe cukrářem francouzského typu. A jejich společnou vizí je podnik, ve kterém by spojili své síly.

Jenže to by se nesměli před čtyřmi lety rozejít. Tak nějak začíná letní kulinářská road story americké autorky Casey McQuiston s názvem Stůl pro dva. Knihu vydalo nakladatelství Ikar a vybavilo ji do světa kouzelnou obálkou, barevnou ořízkou a naprosto zavádějící anotací. Protože kdyby byla anotace přesnější, nikdy bych se do takové knihy dobrovolně nezačetla.

Už jsem tu psala, že jsem starší a konzervativnější čtenář a lecjaké novoty mi „nejdou pod vousxy“. Kdyby šlo o čistě gay romanci, asi bych to skousla lépe, ale bohužel mi celý román přišel za hranou a poslední kapkou bylo zprznění jazyka ve snaze přeložit komunikaci a smýšlení nebinární osoby. Pokud bych si odmyslela tento jazykový paskvil, který vznikl kombinací jednotného a množného čísla v podobě, např. „Theo si sáhne na líčko, aniž by se přestali umívat.“ (str. 449) a který značně ztížil čitelnost textu, pak by se možná dal příběh vzít jako klasická romance.

A o čem že kniha vypráví? Dva mladí lidé, kteří se zamilovali a nešťastnou shodou okolností rozešli, se po letech bez jakéhokoli kontaktu sejdou na zájezdě po evropských kulinárních pozoruhodnostech. Nezbývá jim tedy nic jiného, než si spolu promluvit a kdo ví, třeba i k sobě znovu najít cestu. Stránky obsáhlého románu (500 stran) plní popisy nejrůznějších kulinárních pochoutek, ale i tekutých specialit a památek z Anglie, Francie, Španělska a Itálie tak, jak cesta postupuje.

A ti dva k sobě hledají cestu přes jednorázová postelová rande s cizími lidmi, které potkávají cestou. To mi nepřišlo jako zrovna skvělý nápad, protože si myslím, že to vrhá dost nepravdivé světlo na život současné mladé generace. Navíc oba hlavní aktéři Theo i Kit jsou bisexuální, takže oba berou, co jim přijde pod ruku, a nejednou soupeří o stejného člověka. V půli knihy ke všemu zmatku jeden z hrdinů prohlásí, že je vlastně nebinární, a tedy je třeba jej oslovovat „oni“.

Nechápu, z jakého důvodu autorka svoji romanci takto přecpala genderem, ale když už měla potřebu napsat takový příběh, mohlo by nakladatelství na tuto skutečnost upozornit v anotaci? Aby každý předem věděl, do čeho jde a nebyl nepříjemně překvapený. Stačilo by označení: „gender romance“, stejně jako jiné knihy označuje za „gay romance“ a je to naprosto v pořádku. Rozhodně by pak ubylo negativních recenzí, protože by po knize sáhl pouze takový čtenář, jehož vkusu takové knihy sedí.

Podtrženo, shrnuto: romantická linka asi neurazí, množství náhodného sexu nenadchne, zaujmou popisy nejrůznějších jídel a památek a totálně vykolejí korektně vytvořená gramatika, která v češtině působí zcela agramaticky. Pokud si na takovou kombinaci troufáte, pak směle do toho, konzervativnějším čtenářům doporučuji se knize vyhnout.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeStůl pro dva

McQuiston, Casey

Ikar, 2025

Napsat komentář