V polovině července 2025 a s týdenním odstupem od (znovu)vydání Mysu mrtvého muže z pera Jaroslava Velinského následoval i další z autorovy pozůstalosti vzkříšený titul Malý zelený slon, který jako e-knihu pro knižní trh připravilo nakladatelství Mystery Press. Podobně jako tomu bylo v případě Mysu mrtvého muže, i Malý zelený slon vychází samostatně vůbec poprvé, ale již před třemi lety byl tento titul zařazen i do souboru Případy Augustina Velikého & spol.

Malý zelený slon je kniha, která se může chlubit hned několika zvláštnostmi. O jejím vydání až po autorově smrti jsme si již řekli. K tomu je zařazena jako šestý svazek série příběhů penzionovaného kriminalisty Augustina Velikého, ačkoli se v ní titulní postava série vůbec neobjeví. Jediní z původního obsazení, jejichž jména padnou a mají na samotný děj spíše okrajový vliv, jsou nadporučík Antonín Dvořák a jeho nadřízený kapitán Pařízek. Příběh má zcela nového hlavního hrdinu Honzu Bindra, pražského kriminalistu vystupujícího v utajení v roli brigádníka. Co zůstalo stejné, je oblast, tedy Ústí nad Labem a zákulisí Parku kultury a oddechu, kam se Bindr nechá přijmout, předstíraje umělecké a řemeslné dovednosti, jimiž profesně nedisponuje. Proč to všechno? Nedávno byla nalezena mrtvá herečka Gabriela Teplická, jejíž smrt byla formálně označena za sebevraždu. Jenže ne všechno je tak zřejmé a čisté, jak by se na první pohled mohlo a mělo zdát. Známý známého zná někoho v pražském ústředí kriminální služby, takže se neoficiálním kanálem rozjíždí utajené vyšetřování. A proč malý zelený slon? Právě takového totiž mrtvá svírala v dlani.

Zmínil jsem se o několika zvláštnostech, takže tady je další. Ta by dokonce mohla vysvětlit, proč je příběh zařazen do „Velikého“ série, ale zároveň do ní svým způsobem nezapadá. Podívejme se na postavu nového hrdiny, který je ve svých metodách silně neortodoxní, rozhodně neformální, pro ženy zajímavý, až neodolatelný. Znalcům díla Jaroslava Velinského asi není třeba napovídat víc. Pro ty ostatní: Jan Bindr je jasným předobrazem Oty Finka, amatérského detektiva z autorovy nejsilněji obsazené série. Ostatně Bindr se objevuje jen a pouze jednou. A abychom si takové podezření ještě pojistili, všimněme si sedmého dílu „Finkovské“ série, jež se dokonce jmenuje podobně: Dáma se zeleným slonem (2001). V principu se jedná o stejné příběhy v rozličných prostředích a s jinými postavami. Ale základní zápletka zůstává. Krásný příklad revitalizace rukopisu uloženého v šuplíku. Malý zelený slon nejspíš původně světlo světa spatřit neměl, nebo spíš nemohl. Ale víc detailů lze najít opět v doslovu autorova syna Frederika.

Podobným způsobem se do nové e-knihy dostal i fragment nikdy nedopsaného románu Tajemství mumie. I tento příběh posléze dostal novou tvář ve „Finkovské“ sérii. Konkrétně ve čtvrtém pokračování s názvem Čenž (prvně vyšel ve spojení s pátým svazkem Smrt komára pod společným názvem Čenž se smrtí v roce 1989). Tajemství mumie by do „Velikého“ série zapadlo výrazně lépe než Malý zelený slon, protože v něm vystupují všechny hlavní postavy: Augustin Veliký, Josífek Smetana, Antonín Dvořák i Gréta Hornová. A samozřejmě kapitán Pařízek. Naneštěstí se z rukopisu zachovalo pouhých pět kapitol a dvě věty kapitoly šesté. Škoda.

Absence hlavních postav ostatních „Velikého“ příběhů a představení prototypu nového hrdiny nejsou jediným rozdílem od hlavního proudu. Zatímco předchozích pět příběhů staví hlavně na dynamice dialogů (formou silně připomínající klasický seriál M*A*S*H), Malý zelený slon má již nakročeno do nového směru. Jazýček vah se tak pomalu začíná překlápět na stranu opravdu klasických detektivek, kde zápletka a postupné odkrývání indicií převažují nad atmosférou budovanou čistě konverzačně, která dává „Velikého“ případům svou jedinečnost. Zároveň se autor pustil na opravdu tenký led zrcadlení zcela reálných osob ze své vlastní zkušenosti, což nejspíš také vedlo k tomu, že Malého zeleného slona v původní podobě spatřují čtenáři až více než po třech desetiletích od pádu režimu.

Postupně se tak dostáváme, a jméno již padlo, ke vzniku „bezděčného detektiva“ Oty Finka, jehož první případ Tmavá studnice byl vzat na milost a spolu s novelou Lidožrout se na pultech knihkupectví objevil v roce 1984. Jaroslav Velinský dal vlkovi nažrat, aniž musel z kozy mnoho obětovat, a své detektivky postavil na postavě soustružníka s jistým osobním kouzlem a nadstandardní intuicí. Ostatně možnosti si osahal právě v Malém zeleném slonu prostřednictvím krytí Jana Bindra. To už jsme ale v jiné etapě autorovy tvorby, ke které se brzy vrátíme v recenzi deváté „Finkovky“ v podobě audioknihy Velice dlouhé schody (2003).

Související knihy

Velinský, Jaroslav

Mystery Press, 2025