Tedy aspoň mi to tak připadá. Když otevřu knihu, v níž mě čeká setkání s oblíbenými hrdiny, ponořuji se do známého prostředí, a do určité míry tuším, co mě čeká. Ale pokaždé dostanu ještě něco jiného, nového. Stejně jsem se cítila i v případě čerstvé novinky z pera Michala Sýkory, který po letech opět přišel s románem, v němž zaměstnal svoji bývalou komisařku Výrovou. Jmenuje se Žádné dobré zprávy, vydalo ho opět nakladatelství Host a reflektuje současná témata.

Od vydání poslední povídkové knihy Nejhorší obavy již uplynulo pět let a také život bývalé komisařky Marie Výrové poskočil o pár let kupředu. Ne, nevrátila se k policii a na fakultě již také figuruje jen omezeně. Píše se rok 2023 a Marii požádá o prověření úmrtí studentky jeden z profesorů. Má totiž podezření, že policie, která její násilnou smrt řeší jako loupežné přepadení s následkem smrti, nevidí další možnost – totiž že by její zabití mohlo souviset s bakalářskou prací, v níž se zaměřovala na výzkum konspiračních teorií. Zřejmě na něco přišla a někdo jiný se bál odhalení. Nebo ne?

Marie se opatrně pouští do vyšetřování, své poznatky konzultuje se svým bývalým týmem, který vede Pavel Edelweiss, a čtenář má díky tomu pocit, že se všechno vrací do starých kolejí. Jenže nic není jako dříve. Výrová není policistkou a jako civilní osoba má jen omezené možnosti. To však nebrání tomu, aby fungovaly její instinkty a zdárně ji dovedly k cíli.

Michal Sýkora do příběhu vkomponoval vše, co naši společnost v posledních letech utvářelo. Covid, rozmach konspiračních teorií, volby prezidenta i válka na Ukrajině – to vše má v nové české univerzitní detektivce své nezanedbatelné místo. I pro tyto reálie a geografické umístění do Olomouce a okolí jsem měla pocit, že si autor nic nevymýšlí, že se takový případ snad skutečně stal. Až tak sugestivně to vše dohromady působí.

Současně jde o svižnou detektivku, kterou není problém přečíst na jeden zátah. Nepostrádá napětí, ohrožení hlavní hrdinky, překvapivé zvraty a dramatické vyvrcholení. Vše ovšem tak nějak „po česku“, tedy i s humorem a kapkou štěstí, které přeje připraveným.

Přes odhalení pachatele však na mne padla trošku beznaděj, že válka s hloupostí se nedá vyhrát a že těch, kteří svou nenávist povýší na oprávnění brát život druhých do svých rukou, stále přibývá. Zkrátka, že zrcadlo, které tentokrát nastavil Michal Sýkora naší společnosti, neukazuje příliš optimistický obrázek. I tak ale doufám, že dokud Marii Výrovou nenechá pohřbít, bude nadále řešit nové případy a pouštět si své oblíbené desky Boba Dylana.

„… já se bojím, že rychle přijdou další takoví. Co si myslí, že nenávist patří mezi základní lidská práva. To, jak se rozšířila závist, hněv a frustrace, mě dost děsí.“ (str. 278)

Související knihy

Sýkora, Michal

Host, 2025