Jít dál

cas vos uvod soutez
Každý člověk dostal do života nějaký ranec darů – dobrých i špatných, které vleče s sebou. Někdy příliš ztěžkne a nositel má touhu se zahrabat pod peřinu, prostě nebýt. Je dobré však vstát a jít dál…

A najít třeba něco nového, co člověku přinese radost, nebo i chvilku štěstí. O klikatých cestách za jeho nalezením vypráví nový román Aleny Mornštajnové s názvem Čas vos, který současně vydalo nakladatelství Host i vydavatelství OneHotBook jako audioknihu (krátká recenze audioknihy).

Román má dva vypravěče: muže zvaného Ptáčník a ženu Zahradnici. „Ptáčník“ se jmenuje Mirek a říkají mu Ptáčník, protože jediné, co ho od malička zajímá, je pozorování ptáků. Zahradnice je ve skutečnosti Barbora a profesí knihovnice. K zahrádce se dostala až po přestěhování zpět do svého rodného města, kde s domečkem získala i zarostlou zahradu, a úspěchy v tomto oboru na ni teprve čekají.

Napadalo mě, jestli má dům paměť, jestli jsou jeho stěny nasáklé hlasy, smíchem i strachem svých obyvatel, a když mě pohladil průvan nebo se v domě ozval nezvyklý zvuk, proletěla mi na vteřinu hlavou myšlenka, že někteří obyvatelé dům nikdy neopustili. (str. 93)

Autorka přichází s novým příběhem o tom, jak propletené mohou být cesty osudu. O tom, že každá mince má dvě strany a člověk je někdy nahoře, někdy dole. A vše, co se nám staví do cesty, nás může posílit, nebo zlomit. Tam, kde jeden slaví vítězství, druhý musí zákonitě prohrát. Důležité však je nenechat si všechno líbit, prát se za sebe. Když upadneme, mít sílu zase vstát a jít dál.

Ne každý ovšem v souboji s okolnostmi obstojí. Nahlodaná sebedůvěra, posměch druhých, falešné obvinění, které nelze vyvrátit, to vše může mít fatální následky. Důležité je mít se v takovou chvíli o koho opřít.

Čas vos přináší hluboký lidský příběh, který čtenáře dojme, potěší a dá mu naději. Že i když jsme něco nechtěného dostali do vínku, pořád můžeme ovlivnit, kam nás to posune. A nikdy není pozdě na změnu.

V tom pokoji bydlely vzpomínky. Visely ve vzduchu, ulpívaly na stěnách i na nábytku. Číhaly, až do místnosti vejde, aby se k němu mohly přisát a otrávit mu celý den. (str. 171)

Mám moc ráda knihy Aleny Mornštajnové, protože jsou jak opsané ze života. Někdy řeší závažné otázky (Les v domě, Hana), někdy jen líčí souboj generací s okolnostmi a osudem (Slepá mapa, Hotýlek), ale vždy dávají povzbuzení, ukazují světlo na konci tunelu. A to je v současnosti moc potřeba. Začtěte se do příběhu a zamyslete se, zda náhodou i vy neprožíváte svůj „čas vos“ a jestli náhodou není právě teď ta správné chvíle jim uniknout.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeČas vos

Mornštajnová, Alena

Host, 2025

Napsat komentář