Knihu Zločin bez motivu vydalo nakladatelství Mystery Press.

***

Bylo svěží zářijové dopoledne a na vřesoviště nad Nidderdale, jedním z proslulých údolí v severoanglickém Yorkshiru, dopadaly sluneční paprsky. Ranní mlha se rozplynula a nebe mělo blankytnou barvu. Na šťavnatých loukách se pásly ovce a krávy. Stromy v remízcích rozesetých po úbočí byly ještě plně olistěné, zářivá letní zeleň už však přecházela do žlutých a hnědých tónů. Poklidnou atmosféru počínajícího podzimu náhle narušila série hlasitých výstřelů následovaná pleskáním křídel vzlétajících ptáků. Nad nízkými kamennými zídkami uprostřed vřesu bylo vidět obláčky dýmu. Z vřesoviště se ozýval podivně strojový křik tetřeva, který jako by ostatní v panice varoval utečte, utečte, utečte, utečte, utečte, utečte. Ptáci se chvatně vznášeli do vzduchu a snažili se zmizet, ale mnozí z nich se vzápětí zachvěli, žalostně zamávali křídly a za neutuchajícího třeskotu výstřelů padli k zemi. U jednoho ze zemních valů čtyři střelci soustředěně pálili na ptáky, které jiní muži holemi vyháněli z vřesu. O kus dál se na každé straně pastviny nacházela další dvě střelecká stanoviště. Stráň připomínala bitevní pole. Všichni čtyři muži na sobě měli drahé nepromokavé bundy, hnědé manšestrové kalhoty, zelené holínky a placaté čepice. Jeden ze skupiny, Alexander Fraser – pro přátele „Sandy“ –, zlomil brokovnici, aby mohl znovu nabít. Byl to emeritní soudce, vysoký, statný muž s vlnitými vlasy, kdysi blonďatými, dnes už však šedivými. Bydlel na zámečku ze sedmnáctého století kousek od nedaleké vesnice Niddersgill a měl právo lovu na přilehlých kopcích. Zaměstnával hajného a partu lidí, kteří se starali o tetřeví vřesoviště, a v myslivecké sezoně si účtoval tučné poplatky za organizování loveckých akcí, jako byla tahle. Každoročně se těšil na slavný dvanáctý srpen, kdy sezona začínala, a dbal na to, aby všechno probíhalo hladce. Fraser se zahleděl do dýmu a zachmuřil se.
„Ti zatracení honci jsou dneska nějak pomalí. Budu si muset promluvit s Davisem. Takhle to nejde,“ obrátil se na kolegu stojícího vedle něj, vysokého a hubeného muže s pleší. Jmenoval se James Symons a byl to nižší šlechtic, který bydlel v menším středověkém opevněném sídle ve Wensleydale.
„Bez obav,“ řekl Symons. „Už jsme jich střelili dost. Myslím, že váš hajný odvedl dobrou práci. Je to báječná akce, nemám pravdu, Rawnsleyi?“
Třetí muž v řadě, malý a podsaditý, vystřelil z obou hlavní brokovnice a teprve pak odpověděl. Gideon Rawnsley měl nedaleko Riponu autosalon s luxusními vozy a dodával mnoha přítomným jejich jaguary, bentleye a range rovery.
„Super,“ odpověděl lakonicky. Rawnsley byl na společenském žebříčku o něco níž než ostatní a příliš toho nenamluvil. Pozvání vždycky přijal, ať stálo, co chtělo, protože to podle něj prospívalo obchodu. S ostatními vycházel docela dobře, jen s Fraserem měl trochu problém. Čtvrtý muž si udělal menší pauzu a lokl si whisky z placatky potažené kůží. Henry Saunders nosil brýle bez obrouček a na hladce oholené tváři mu věčně hrál namyšlený úsměv. Byl to zámožný londýnský bankéř, který se s bývalým soudcem znal dlouhá léta – už od dob, kdy spolu v hlavním městě chodili do školy.
„Všechno je v pohodě, Sandy,“ řekl Saunders. „Já si to skvěle užívám. Tady v horách se člověk může od všeho oprostit a puška v rukou mu dodá sílu.“ Rozhlédl se kolem sebe. „Od toho snad vřesoviště jsou, ne? Jinak by sem ani nemělo smysl jezdit. Je to tady tak trochu jako na konci světa.“ Zasmál se.
„Moment,“ vyhrkl Fraser. „Co se to sakra děje?“ Ukázal do míst, kde vřesem pomalu postupovali honci. Zdálo se, že tam došlo k nějaké potyčce a ke zvyšování hlasů. „Doufám, že to zase není jeden z těch zatracených aktivistů. Jednou je bez milosti odprásknu. Už mám po krk…“
„Jen klid.“ Symons položil Fraserovi ruku na rameno, který už instinktivně zvedal zbraň. „Honci to mají pod kontrolou.“
„Asi máš pravdu,“ odtušil Fraser a zadíval se ze svahu. „Vidím Davise, jak někoho vyprovází k cestě, a jeden z honců má dalšího. Zkroutil mu ruku za záda, šmejdovi. Dobře mu tak! Teď už nám snad dají pokoj.“
Fraserova naděje se vyplnila a střelba pokračovala bez přerušení až do půl jedné, kdy se po cestě od vesnice přikodrcaly dva landrovery. Zastavily u malé kamenné boudy postavené kousek za střílnami.
„Á, to bude oběd!“ zahlaholil Fraser a jako vedoucí zatroubil na roh a ohlásil konec dopoledního lovu. Všichni zamířili do boudy, kde se podávalo jídlo. U sklenky šampaňského probírali své úspěchy i nezdary, načež dostali horkou chřestovou polévku, po níž následovaly lahodné chlebíčky, sendviče, koláče a zákusky. Všechny pokrmy připravil personál místního hostince a restaurace Dog & Gun v Niddersgillu, kde byli střelci ubytovaní. Večer se tam podávala opulentní večeře. Po jídle vyšel Fraser z boudy, aby si promluvil s hajným Ianem Davisem. Davis s honci seděli na zídce, jedli obložené chleby, které si přinesli s sebou, a pili čaj z termosek.
„Co to tam bylo za povyk, Davisi?“ zeptal se Fraser.
Davis byl syn místního farmáře. Bylo mu přes třicet, měl mladou rodinu a celý život žil ve zdejším údolí. Chvatně polkl sousto chleba s hovězím. „Žádný strachy, pane Fraser, jen pár aktivistů. Vyřídili jsme to s nima.“
„Ano, viděl jsem vás,“ řekl Fraser podrážděně. „Ale jak se tam vůbec dostali? Copak nehlídáte okolí, aby sem nikdo nevlezl? Jednou někoho z nich zastřelíme a bude to vypadat jako naše chyba. Ne že by mě to trápilo, ti šmejdi si nic lepšího nezaslouží.“
„Udělali jsme obhlídku, pane Fraser, ale je to moc rozlehlá oblast a oni jsou mazaní. Schovávaj se ve vřesu, dokud se nezačne střílet, pak se postaví s těma cedulema, pletou se a…“
„Já vím, co dělají, ale očekávám, že jim v tom zabráníte. I honci to dneska dopoledne dost odflákli. Musíte je donutit, aby pracovali s větším nadšením.“
Davis se na šéfa mrzutě podíval. „Ano, pane Fraser. To bylo kvůli těm aktivistům. Když přišli…“

„Žádné výmluvy, Davisi. Postarejte se o to.“ Fraser se otočil, vykročil zpět do boudy a nechal tam hajného stát a kypět vztekem nad šéfovou nespravedlivou kritikou. Davis naštvaně nakopl kámen a ten se odrazil od zídky. Honci ho sledovali se směsicí pobavení a soucitu. Sandy Fraser byl arogantním chováním k zaměstnancům vyhlášený.
„Fajn, tak jdeme, slyšeli jste ho,“ zavelel Davis. „Vrátíme se na místa, brzy budou venku. Jestli zahlídnete nějaký aktivisty, tak je uškrťte holýma rukama.“ To vyvolalo smích a všichni se vydali zpátky na vřesoviště. V soukromí Davis přemýšlel, jak dlouho ještě pro toho parchanta vydrží dělat, ale protože jeho žena momentálně nechodila do práce a měli dvě malé děti, nezbývalo mu než se usmívat a snášet to. Ze zaťatými pěstmi však zauvažoval, že jednou mu možná… Zatřásl hlavou a zaplašil násilné představy.
Odpolední část lovu se vydařila a spokojená společnost odjela v range roverech zpátky do vesnice, následovaná starým džípem napěchovaným trofejemi.

***

Ve vesnici Niddersgill doručil místní listonoš David Eastwood do hostince Dog & Gun poštu se zpožděním. Objížděl údolí ve svém červeném poštovním voze a na poslední místa se vždycky dostal až pozdě odpoledne. Zastavil se na recepci, kde za pultem seděl Rob Owen, jenž byl společně s manželkou Sheilou spolumajitelem podniku, díval se do počítače a bušil do klávesnice. Rob byl vysoký, měl černé kudrnaté vlasy a knír.
„Brý odpoledne, Robe.“ Eastwood mu předal paklík dopisů a obvyklé nevyžádané pošty.
„Brý odpoledne, Davide,“ odpověděl Rob, aniž by vzhlédl od obrazovky.
„Máte tady dneska večer ty lovce?“
„Jo.“
„To jsem si myslel. Z údolí byla slyšet střelba. Nezávidím vám. Nejsou to zrovna sympaťáci.“
„Možná že ne, ale máme z nich peníze.“
„Jo, to se vsadím. Byznys je byznys.“
„Přesně tak.“ Owen pořád nezvedal oči od obrazovky. Eastwood si uvědomil, že si s ním moc nepokecá, a než zase odjel v červené dodávce směrem k Pateley Bridge, vydal se na rychlou obchůzku po vsi. V hostinci panovala hektická atmosféra. Sheila Owenová měla napilno v kuchyni. Nastalo nejrušnější období v roce. V domě se ubytovávaly velké lovecké výpravy, objednávaly si jídlo na vřesoviště a večer společně večeřely u velkého stolu v hlavní jídelně. Byli to lukrativní, ale velice nároční zákazníci, a nikdo nebyl náročnější než ti, které sem vozil Sandy Fraser. Osobně kontroloval jídelní i nápojové lístky a na všem hledal chyby. Jeho hosté nebyli o moc lepší, vždy šlo výhradně o muže a většinou toho nejhoršího typu: bohaté, arogantní a misogynní. Sheila musela často řešit stížnosti servírek a pokojských na nežádoucí pozornost a fyzický kontakt. Situaci ještě zhoršoval fakt, že Fraser bydlel nedaleko a přinášel tolik peněz, že ho nemohla odmítnout. Bylo pět hodin odpoledne a Sheila se rozhlédla po hlučné kuchyni, kde personál usilovně připravoval jídlo na večer. Vzdychla a zasunula si pod kuchařskou čepici neposlušný pramínek kaštanových vlasů. „Harry, pohni s tou cibulí a mrkví. Cibuli nakrájej na malé kostičky a mrkev na tenké plátky.“

————————-

K dispozici máte i kompletní ukázku.

————————-

O autorovi

J. R. Ellis pochází z dělnické rodiny, což mu ale nezabránilo, aby vystudoval Oxfordskou univerzitu a stal se učitelem. Vždy se zajímal o záhady, nadpřirozeno a neobjasněné zločiny a už během kantorských let psal dětská divadelní představení a duchařské historky. Naplno se autorské tvorbě ale začal věnovat až v důchodu. Jeho série Vraždy v Yorkshiru je neodmyslitelně spjata s krajem, kde Ellis žije. Inspirací mu pro ni byly detektivky Agathy Christie a Johna Dicksona Carra ve stylu záhad zamčeného pokoje, nebo třeba seriál Jonathan Creek. Věří, že pro detektivní romány není důležité jen to, kdo spáchal zločin, ale také jak ho provedl. Ačkoliv píše o vraždách, vyhýbá se přehnaně brutálním scénám a raději klade důraz na lehký styl, prvky humoru a promyšlenou zápletku. V roce 2023 vyšly už jeho romány Klíč k vraždě a Smrt v temnotách. V dalším roce Případ mrtvého lorda a Vraždy v lázních. Více se o autorovi dozvíte na jeho webu: jrellisyorkshirewriter.com.

Zdroj informací: Mystery Press

Nakladatelství Mystery Press se od svého založení v roce 2015 velmi rychle etablovalo na tuzemském knižním trhu jako specialista na detektivky, thrillery a krimi romány. V současnosti vydává zejména anglo-americké autory, z nichž pro české čtenáře objevilo např. Angličany Stevea Robinsona a Tima Weavera, ale nebojí se ani velkých amerických jmen, jako jsou Janet Evanovich či Dan Simmons. Pod logem Mystery Pressu vycházejí rovněž knihy českých autorů, a to především v subžánrech klasické a historické detektivky, mysteriózního thrilleru či procedurální krimi.

Související knihy

Ellis, J. R.

Mystery Press, 2025