Když kapacita plic je stejně důležitá jako věno

Rozum a cit a mořské příšery
Ani majetek ani dobré postavení vás nedokáže zachránit před pomstychtivými mořskými nestvůrami. Těm jde jen o jedno, co nejbolestivěji vás zavraždit. Přežijí jen ti nejrychlejší plavci…

Americký novinář a spisovatel Ben H. Winters se rozhodl, že klasiku Rozum a cit, který jeho autorka Jane Austenová vydala poprvé v roce 1811 pod pseudonymem „A Lady“ („Dáma“), trochu zdramatizuje. A tak ve vzniklé parodii pod názvem Rozum a cit a mořské příšery, které vydalo nakladatelství Mladá fronta, mísí společenská setkání u šálku čaje s nebezpečnými a mnohdy i smrtelnými útoky nestvůr. Wintersova prvotina se stala v roce 2009 bestsellerem, stejně jako jeho druhý román Android Karenina, který paroduje jedno z nejznámějších děl Lva Nikolajeviče Tolstého Anna Karenina. Mezi jeho další díla patří např. The Secret Life of Ms. Finkleman, The Mystery of the Missing Everything nebo The Last Policeman: A Novel. Winters se dále zabývá literaturou faktu, píše pro různá periodika a je také autorem několika libret muzikálů pro děti.

S Elinor, Mariannou a Margaret Dashwoodovými se setkáváme ve chvíli, kdy jejich otec, pan Henry Dashwood je sežrán kladivounem. Tento způsob úmrtí není od dob Změny, kdy „oceány světa schvátil chlad a nepřátelství vůči potomkům lidí a kdy temnota zastřela tvář hlubin“, nijak neobvyklý. Dívky jsou společně se svou matkou nuceny opustit milovaný Norland Park a najít si nový domov. Naštěstí jim vzdálený příbuzný paní Dashwoodové, sir John Middleton, nabídne přístřeší na Zhoubném ostrově, které je součástí jeho souostroví.

U Middletonových, kteří žijí na Ostrově protivětru, se Dashwoodovy seznámí s  plukovníkem Brandonem, jenž má sice dobré srdce, ale jeho tvář je znetvořena shlukem dlouhých rosolovitých chapadel, které druhé, jemně řečeno, odpuzují. Plukovník se stává jedním z mnoha jejich nově nabytých známostí, jelikož sir John rád vyhledává společnost a ještě raději se o ni dělí se slečnami Dashwoodovými.

Mezitím, co Elinor v novém domově stále vzpomíná na Edwarda Ferrarse, s jehož city si není úplně jistá, Mariannu téměř zahubí gigantická fialovočerná chobotnice, nebýt rychlého zásahu lovce pokladů Willoughbyho, který si tímto činem získá dívčino srdce. Margaret, nejmladší ze sester Dashwoodových, dělají starosti tlumené hlasy mumlající sborově tajemné: „K´jaloh D´argeš F´ah, K´jaloh D´argeš F´ah, K´jaloh D´argeš F´ah…“

Winters zdařile napodobuje jazyk, jenž je pro Austenovou tak typický. Užívá stejně květnatých výrazů (až máte sami tendenci tuto mluvu začít napodobovat), jakými umí okouzlit Austenová, a i jeho verze dialogů působí stejně vybraně a elegantně. Taktéž dodržuje její romantický styl vyprávění, který se nebojí kombinovat s nečekanými, až lehce absurdními scénami.

Jak jména, tak i charakter postav je totožný s originálem. Autor změnil jen několik málo aspektů, aby postavy lépe zapadaly do děje (převážně se jednalo o změnu povolání). Hlavními hrdinkami jsou sestry Elinor a Marianna Dashwoodovy, které čeká nesnadná cesta k nalezení svého štěstí. Zatímco Elinor si za každých okolností zachovává klidnou hlavu a svá rozhodnutí si pečlivě promýšlí, Marianna velmi často podléhá svým emocím a chová se impulzivně. Přes své protikladné povahy si dívky velmi rozumí a navzájem se podporují.

Kniha Rozum a cit a mořské příšery dokáže pobavit. Kromě neobvyklých a nečekaných způsobů úmrtí nepotřebných a pro tento účel vymyšlených postav se najde i pár situací, které působí vtipně, ale bohužel jich není mnoho.

I přes velmi podrobné popisy řádění mořských stvůr, kterými se to v knize jen hemží, dokáže autor dramatické situace odlehčit, aniž by narušil dějovou linku. Za zmínku také stojí několik detailů, které se vysvětlí téměř v závěru knihy, a vy můžete v průběhu jen hádat, co tím autor chtěl naznačit. Tím se Wintersovi daří udržet vaši pozornost až do samého konce.

Jistě vás potěší i několik velmi zdařilých ilustrací, které zachycují nejdůležitější okamžiky příběhu. Pro lepší prostorovou orientaci je hned na začátku knihy ilustrovaná mapa, která vám pomůže, když se budete ztrácet v názvech usedlostí a významných míst.

Román Rozum a cit a mořské příšery hodnotím kladně. Autor využil potenciál nápadu nebezpečných kreatur, které netouží po ničem jiném, než zardousit co nejvíce lidí, bez ohledu na jejich původ a majetek. Přestože je Jane Austenová moje oblíbená autorka, i tak se mi parodie na její dílo líbila, jelikož Ben H. Winters dokázal děj ozvláštnit některými nečekanými události, jako např. tragickým koncem Podmořské stanice Beta nebo bezohledným útokem pirátů v čele s nejhorším pirátem všech dob, Hrůzovousem, a jeho lodí Bujarou vražednicí. Klidně se nechte zlákat knihou, kde kromě krásy a majetku je pro dívku důležitá její kapacita plic, dostatečná šířka zad a plavecká zdatnost.

Ukázka z knihy

Elinor se obrátila k Brandonovi a shledala, že odspěchal směrem k Marianně, a tak se místo něj obrátila na sira Johna, který s improvizovanou pochodní v ruce klečel u pozůstatků nebohé dívky. Vytáhl z vnitřní kapsy kabátu monokl, pohlédl na místo, kde došlo k násilnému činu, a pozorně doličné předměty prozkoumal. Jeho pozornost však, jak se zdálo, neupoutaly kosti a vlasy, nýbrž malá hladká stopa modrozeleného slizu lesknoucí se v měsíčním světle o několik kroků dál na pláži.

„Co by to mohlo být, sire Johne?“ zajímala se Elinor. „Nějaká zkázonosná tekutina, kterou zlovolný žahavec vypustil, když zabíjel nebohou Marissu?“

„Něco mnohem horšího,“ řekl. A pak, potřásaje svraštělou hlavou, svá slova zopakoval. „Něco mnohem horšího. Pokud se nemýlím – tesákovec… obávaný devonshirský tesákovec…“

„Promiňte,“ zeptala se Elinor, která si uhlazovala sukně. „Co jste říkal?“

„Ale nic,“ odvětil sir John. „Vůbec nic. Dejte si punč, děvenko.“ (str. 64)

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeRozum a cit a mořské příšery

Austenová, Jane - Winters, Ben H.

Mladá fronta, 2011

Napsat komentář