Možná, že číslo třináct pro někoho značí smůlu. V případě knihy spisovatelky a scénáristky Hany Lamkové znamená především štěstí, radost a smích. Knížka dostala název Autíčko Tút a vyšla nedávno v nakladatelství Albatros. A je v ní přesně tolik motoristických historek, určených pro malé čtenáře od pěti let.

Knížka vypráví příběhy malého červeného autíčka Tút, jež žije se svojí maminkou Mercedes a tatínkem Laurinem Klementem v Mladé Boleslavi. Je to zvídavé autíčko, které touží poznávat svět a učit se novým věcem. Na svých cestách potkává nové tváře, ochutná radost z vítězství i sílu přátelství. Svět ale není jen o radosti, a tak Tút musí projít i nebezpečnými situacemi, aby pochopil realitu.

Dalo by se říci, že příhody autíčka Tút jsou dokonalým obrazem světa malých dětí. To, co prožívá, zažije ve většině i každé z nich. Například výpravu do lunaparku, prázdniny na venkově… Poznává a učí se také chápat hierarchii v kolektivu…

Na jeho dobrodružstvích mají děti skvělou možnost poznat a pochopit, co je správné, jak se chovat v určitých situacích, kde všude se může skrývat nebezpečí… Vcelku zajímavým příkladem je příběh, ve kterém se Tút seznamuje s partou motorek. Ty na něj udělají obrovský dojem nejen pro svou krásu, ale hlavně pro chytrost a sílu. Je to ale samozřejmě dojem falešný. Motorky v tomto případě zastupují děti, které se třeba ve škole nechovají vůbec hezky ke svým spolužákům, možná je i šikanují, ničí majetek ostatních pro zábavu… Tút je sice ohromen, je na jednu stranu šťastný, že byl přijat do party, na stranu druhou má ale dojem, že takto by to být nemělo. Že chování jeho nových přátel a nyní vlastně i jeho není správné. Odchod z party ale není tak jednoduchý a Tút poznává, že samotný na to prostě nestačí a bude potřebovat pomoc někoho dospělého. Třeba právě zmiňovaná pohádka, kterou jsem si pro příklad vybrala, na děti zapůsobí hlavně ve svém psychologickém podtextu. Děti totiž mohou mít podobné problémy ve škole a nevědí si rady, jak „z toho ven“. Nebo naopak je setkání s podobnými „nepřizpůsobivými kamarády“ teprve čeká. Příběh působí preventivně a připravuje děti hravou a zábavnou formou na podobné možnosti.

V podobném duchu se nesou vlastně všechny pohádky. Navenek působí velmi příjemným dojmem, který děti zaujme rozhodně více, než typické příručky vysvětlující podobné situace. Zcela hravě a jednoduše tak mohou rodiče svým dětem vysvětlit realitu okolního světa. Kniha je z pohledu výchovného prostředku naprosto dokonalá.

Příběhy jsou velice milé, poutavě napsané a nechybí pro záživnost děje i maličko napětí. Autíčko, stejně jako děti, roste a má tudíž nové zájmy odpovídající jeho věku. Má své touhy, které jeho rodiče nechápou a nechtějí mu umožnit realizovat je. Z tohoto pohledu se domnívám, že je knížka vhodná svým způsobem i pro samotné rodiče, protože jim ukazuje právě na sny, jež prožívají i jejich děti, a ukazuje jakýsi „návod“, jak se zamyslet nad tím, než vyřkneme něco, co by mohlo dítě považovat třeba za křivdu. A rovněž, že pokud něco zakazujeme, dítěti by měl být vysvětlen důvod.

Opomenout nemohu ani obrázky, jejichž autorkou je Eva Šedivá, která se na ilustrace dětských knih specializuje. Za svou činnost obdržela i několik významných ocenění, například Zlatou stuhu. Z jejího pera pochází i kresby pro knihy našich známých autorů. Výtvarná složka je v této knize naprosto neodmyslitelnou součástí, která v dětech podpoří rozvoj fantazie a navíc perfektně dotváří děj.

Knížka je sice určena dětem od šesti let, ale domnívám se, že ji ocení i mladší. Navíc jako úžasnou možnost vidím fakt, že rodiče mohou se svými dětmi strávit při čtení příjemné chvilky. Jednotlivé pohádky totiž sami od sebe nutí, aby si dospělí s dětmi povídali o dobrodružstvích malého červeného autíčka. Povídat si o tom, co Tút zažil, jak se mohl třeba zachovat jinak, vyslechnout názor dítěte…

Pravdou také je, že kniha vypráví především o autech, jejich údržbě, jízdních vlastnostech, o dopravních značkách – zkrátka o všem, co se týká aut a silničních předpisů. Tím se jeví vhodnější spíše pro chlapce, i když netvrdím, že ji neocení i dívky. Hlavně asi předškolního nebo mladšího školního věku, protože starší děvčata by již nejspíš „mohla mít problém“ s tím, že se vše točí jen okolo plechových karosérií na čtyřech kolech.

Autíčko Tút je jednou z mála knih pro malé čtenáře, která zaujme svým příběhem a navíc v sobě skrývá výchovného rádce. Především pro tyto aspekty bych knihu ráda doporučila všem rodičům, kteří uvažují o koupi nějaké vhodné knížky pro své ratolesti. Autíčko Tút si své místo v knihovničce malého čtenáře nepochybně zaslouží.

Související knihy

Lamková, Hana

Albatros, 2012