Japonsko ve vzpomínkách

maly-dum-argo
Ve 30. letech musely mnohé malé dívky z chudých rodin v Japonsku nastoupit do rodin jako služebné. Nejinak tomu bylo u Taki, která po téměř osmdesáti letech zachycuje své vzpomínky na papír a popisuje, kolika historických událostí byla svědkem.

Na jaře roku 1930 musela dvanáctiletá Taki jako většina chudých venkovských děvčat jít do služby. Nyní téměř devadesátiletá píše své vzpomínky na dobu strávenou v maloburžoazní domácnosti pana Hiraie v „malém domě“ na předměstí Tokia, od optimistických třicátých let do počátků války. Podrobně líčí předválečné zvyky, společenské vztahy, rovněž dosah historických událostí, rostoucího nacionalismu a devastaci po kapitulaci Japonska v roce 1945. Její nostalgický, občas naivní pohled je současně napadán jejím prasynovcem, který si v jejích vzpomínkách čte. Ten po její smrti vypátrá osud rodiny Hiraiů a s ním trpké tajemství své pratety.
Malý dům, vydaný v roce 1910, obdržel téhož roku prestižní cenu Naoki. Román byl přeložen do angličtiny, čínštiny, francouzštiny a korejštiny a v roce 2014 byl zfilmován.

Malý dům

Autorka: Kjóko Nakadžimová
Přeložila: Miriam Jelínková

Počet stran: 224
Vazba: vázaná
Formát: 135×210 mm
ISBN: 978-80-257-3525-1
Doporučená cena: 288 Kč

Knihu Malý dům vydalo nakladatelství Argo.

 

Ukíázka z knihy

Nějak se stalo, že jsem se neprovdala a celý život sloužila, ale v podstatě byla práce služebné přípravou pro budoucí nevěsty, jak vést domácnost. Byla to dobrá příprava, a i když se to nedá srovnat s dnešními dívčími školami, určitě to nebylo ponižující povolání. Nevím, jak to můžou dneska lidi připodobňovat k otročině. Ne že by mi občas nebývalo hořko, ale copak je možné, aby byla v práci samá radost a žádné těžkosti? Přesto nemůžu tvrdit, že by se na povolání služebné nenahlíželo s určitým úsměškem.
Pokud jde o to, zda v prvním domě, kde jsem sloužila, po mně pán někdy nehodil okem, mezi námi se přiznám, že se to stávalo. A ne že by mi občas nešmátl na nohu nebo na zadek, když jsem stírala prach, nebo mi tajně, aby to paní neviděla, nepodstrčil něco na útratu a pak si mě zavolal, abych ho namasírovala. No, stávalo se to. Ale byl to slavný spisovatel a nesluší se, abych se tu o tom rozepisovala, tak si to odnesu do hrobu. (str. 9)

Pokračujte v celé ukázce.

 

O autorce

Kjóko Nakadžimová (nar. 1964 v Tokiu), pracovala po studiích jako redaktorka pro různé časopisy. Po jednoročním pobytu ve Spojených státech začala psát samostatně. Její humorné přepracování klasického románu Kataie Tajamy Futon se v roce 2003 setkalo s ohromným úspěchem a po vysokém ocenění Malého domu (Čiisai ouči) v roce 2010 následovaly ceny za řadu povídek a románů včetně Když má žena byla šiitake (Cuma ga šiitake datta koto, 2013), za historický román Jednoroh! (Katazuno!, 2014) a Dlouhé loučení (Nagai owakare, 2015), čerpající z let, během nichž autorka ošetřovala svého otce. Pravidelně přispívá do listu Mainiči šimbun esejemi na kulturní a politická témata a účastní se mezinárodních literárních a překladatelských setkání.

Zdroj informací: nakladatelství Argo


Nakladatelství Argo vzniklo v roce 1992 a vydalo více než dva tisíce titulů. Snaží se také získávat a podporovat talentované autory a kvalitní překladatele. Díky tomu Argo za dobu své existence získalo pověst vydavatele kvalitní beletristické, historické i jiné odborné literatury, a to českého i zahraničního původu.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeMalý dům

Nakadžimová, Kjóko

Argo, 2022

Napsat komentář