Přečtěte si předchozí část!

Jeho potíže s dýcháním totiž nebezpečně vzrostly. Celý pobyt organizoval bratr Miroslav. Vybral hotel a mluvil s lékaři. Ceny léčebných procedur nevyjednal výhodně. Málo dbal i na jejich kvalitu.
Za návštěvu dámského podniku před pár léty v Adelaidě se mínil Josefovi revanžovat překvapením. Podařilo se mu to maximálně tím, že oznámil jedné bratrově přítelkyni z mladých let, Bohunce, kdy a ve kterém hotelu bude Josef v Luhačovicích bydlet. V nevědomosti, co s ní bratr zažil. Počítal pevně s tím, že Bohunka do lázní za Josefem přijede a překvapení se zdaří. Nemýlil se. Bratrovo překvapení bylo však jiné, než organizátor předpokládal.
O pět let mladší Bohunka byla vdovou a objevila se v hotelu jednoho odpoledne zhruba uprostřed Josefova pobytu. Ten nevěřil svým očím. Nedovedl si představit, že ji 37 let po odchodu z republiky v roce 1948 ještě někdy uvidí. Připomněla mu večírek, který se v Uherském Ostrohu tehdy konal. Účastnili se ho jeho tři kamarádi a ona. Vypilo se toho dost. Bohunka byla milá ke všem a také všem tělesně posloužila. Muselo se stát, že otěhotněla. A jak to zákon stanovuje, mohla si vybrat otce dítěte. Volba padla na Josefa. Když mu sdělila, že je otcem dítěte, nesouhlasil. O otcovství nechtěl slyšet. Odjel z Uh. Ostrohu do Prahy a zakrátko nato (vlastně utekl) do ciziny. Budoucí matka se to dozvěděla od Miroslava, když Josefa hledala. Řešila situaci tak, že se vdala za Petra, dalšího účastníka čtveřice na večírku.
Později povila zdatného syna, kterému je nyní 36 let a jmenuje se po otci Petr. Fotografii ukázala Josefovi. Syn je ženatý a má dvě školou povinné děti. Staví v Uh. Ostrohu dům a ona žádá zdvořile (biologického) otce o finanční příspěvek na stavbu. Josef se podivil jejímu přání a smělosti něco po něm chtít. Rovněž setkání mu připadalo příliš účelové. Byl ale ochoten věnovat trochu peněz na dárek pro Petra, ne však tolik, co požadovala.
Bohunka vzala peníze, poděkovala a zeptala se Josefa, co dělá večer. Ten neměl chuť se s ní dále bavit a vymluvil se na inhalační terapie. Informoval ji o svém plicním neduhu COPD (chronical obstruktion pulmonic decease, česky: chronické omezení plicní nemocí), typické to nemoci silných kuřáků. Pacienti mají i při malé námaze rychle nedostatek kyslíku pro orgány těla a bojují s únavou. Plicní kapacita je podle stavu nemoci různě snížená. Srdce musí rychleji pumpovat, aby nedostatek kyslíku „dohnalo“. Po čase dojde k situaci, kdy to přetížené srdce už nezvládne a nemocný kolabuje.
Bohunka poslouchala tak na půl ucha a brzy se ještě otázala, zda by ji Josef nedoprovodil na nádraží. Nebylo daleko od hotelu. Svolil, půjdou-li pomalu. Byl rád, že jeho nepříjemné odpoledne končí a na nádraží jí na rozloučenou při odjezdu vlaku velmi rád zamával.
Příští den přijel za Josefem Miroslav a ptal se, zda se bratr „náhodou“ neviděl s Bohunkou. Jelikož o celé bratrově kolektivní milostné aféře s ní nic nevěděl, neměl mu Josef zprostředkovanou návštěvu dávné přítelkyně za zlé a jejich schůzku přiznal. O starém sporu stran otcovství nepadlo opět ani slovo. Na otázku, zda byla Bohunka pro Josefa překvapením, dodal tento jenom, že to překvapení bylo. Představa o radosti způsobené návštěvou staré známé nemohla být u obou různější než tentokrát.
Miroslav přinesl Josefovi české koruny, které mu vyměněné za australské dolary dvakrát týdně nosil. Kurz, v němž měnil, byl špatný. Josef si toho všiml a divil se. Tato skutečnost ho ale štvala méně než to, že mladší bratr s ním zachází jako se školákem, který si nedovede vyměnit valutu v bance v dostatečném množství. Rozhodl se, že další výměny dolarů bude provádět sám. Měl u sebe dolarovou finanční rezervu. Brzy ji měl potřebovat. Miroslavovy dcery, Josefovy neteře, si zanedlouho přály neskromné dary ve formě televize a hudební stereo-linky. Přes málo šťastnou Miroslavovu ruku při organizaci lázní vedoucí k drahému pobytu a všechny další zážitky Josefovi zdravotní kúry v Luhačovicích nakonec prospěly. Jeho zdravotní stav se zlepšil. Aby se hned zase nezhoršil, zakázali mu lékaři striktně kouření. Byla to pro něho věc, kterou nemínil respektovat. Možná by s kouřením přestal, kdyby nežil sám. Samota, ve které žil, ho již déle ani trochu netěšila. Smrt mu byla lhostejná. Začal znovu kouřit a zdraví se zhoršilo. Musel být nyní trvale na kyslíku. Ne dlouho. Když cítil blížící se konec života, svěřil pozůstalost a dědické záležitosti notářské firmě v Adelaidě.
Určil, aby byl pochován ve společném hrobě s manželkou. Péči o hrob předplatil na dvacet let a pověřil tím městské zahradnictví. Správně předpokládal, že by evropští dědicové údržbu hrobu v Austrálii těžko prováděli.
Notář prodal Josefův dům se zahradou. Poslední vůli stačil Josef ještě napsat. Vše odkázal sestře na Moravě. Jelikož krátce před ním také zemřela, dědily její děti, synovci Marek a Ivan. Neteře od bratra Miroslava s řešením nesouhlasily. Došlo ke sporu s bratranci, v němž sestřenice požadovaly polovinu dědictví. Byly odmítnuty, neboť by tím nebylo respektováno rozhodnutí/ustanovení strýce v závěti. Následovala totální rozluka bratranců a sestřenic, která trvá dodnes.

Štěpán Húsek

Autor vyrůstal na Slovácku a vystudoval vysokou školu chemickou v Praze. Za prací odešel do Vídně a potom do Švýcarska, nesměl se ovšem do sametové revoluce vrátit do vlasti.

Své zážitky a zkušenosti z nepřející doby popsal v knize Svědectví o mé době (2012).