Můžeš-li udělat dobro, musíš

uvod-stransky
Slyší-li široká veřejnost jméno Jiří Stránský, spojí si jej s televizním seriálem Zdivočelá země, na němž se vedle režiséra Hynka Bočana Jiří Stránský podílel jako scenárista. Už méně je bohužel těch, kteří příběh četli v knižní podobě. Nyní se ve čtvrtém vydání díla naskýtá šance to napravit.

Je těžké si představit vhodnější místo pro setkání nad novým vydáním Zdivočelé země Jiřího Stránského (Argo 2021) než pražský Skautský dům. Položen v samém kulturním a historickém centru Prahy – je sebevědomým sousedem Staroměstské radnice –, svým názvem a posláním ukazuje ven, do volné přírody, do lesů a luk, odvěkého ráje svobody pro skauta a dlouholetého politického vězně, spisovatele nad jiné hlubokého a lidského, Jiřího Stránského.

Na úvod setkání, které se konalo v podvečer dne 6. října 2021, zazněl ze záznamu hlas samotného autora. „Ze všeho nejvíc se cítím být spisovatel,“ řekl o sobě muž, který byl také básníkem, scenáristou, dramatikem a překladatelem. Stojí za to citovat zásady, které se do jeho srdce a jednání zapsaly, protože „mám tu modrou krev“ (Jiří Stránský byl potomkem aristokrata a exilového spisovatele Pavla Stránského ze Záp, jenž po Bílé hoře byl nucen opustit Čechy):

„Kromě Pána Boha si nikdy před nikým nekleneme.“

„Můžeš-li udělat dobro, musíš.“

„Škoda každého dobrého slova, které se neřekne.“

„Ze všeho nejjednodušší je (ve světě lži) pravda.“

Martin Stránský

Martin Stránský

Když dozněl Stránského hlas, kterému nelze naslouchat bez emocí, uvítal přítomné a také nové vydání Zdivočelé země herec Jan Potměšil. Poděkoval za chvályhodný ediční počin přítomným zástupcům nakladatelství Argo, konkrétně řediteli Milanu Gelnarovi, redaktorce Markétě Nové a Zdence Křikavové. A také přivítal členy autorovy rodiny, dceru Kláru Formanovou, syna Martina Stránského a vnučky Josefinu, Emilii a Antonii Formanovy. Nepřehlédnutelnou postavou byl zástupce skautů Miloš Říha – Šípek. Zatímco pan Gelnar promluvil jen krátce, paní Nová podrobněji informovala o tom, jak došlo Argo k rozhodnutí postupně vydat celé dílo Jiřího Stránského. Pozoruhodný byl někdy na začátku telefonát herci Janu Potměšilovi, když si paní redaktorka chtěla vypůjčit staré vydání Stránského knihy Štěstí. „Štěstí nepůjčím,“ odvětil herec, „mám knížku stále na stolku, potřebuji ji.“

Miloš Říha – Šípek

Miloš Říha – Šípek

Skaut Šípek přiznal dojetí, které v něm vždy vzbuzuje hlas Jiřího Stránského.

„Já si Juru spojuji s příběhem. Dnes je doba projektů, ne příběhů. Třeba tenhle dům má svůj silný příběh. Bydlel v něm Franz Kafka, bydlela v něm rodina Pecoldovských. Žádný z nich už tu není, teď jsou tu skauti, ti tu také jednou nebudou. Důležité je, aby po nás zůstal příběh.“

Martin Stránský na úvahu o příběhu navázal vzpomínkou:

„V mých třinácti čtrnácti letech byla Zdivočelá země pro mne něco jako rodokaps. Ale součástí mého příběhu byla tátova kniha v rukopise. Když ji pak vydali, tištěnou verzi jsem neotevřel, nepatřila do mého příběhu.“

Autorova dcera Klára připomněla, že před námi stojí volby (setkání se konalo několik málo dní před parlamentními volbami):

„Táta se vždycky k politice vyjadřoval. Myslím, že současnou situaci a to, co nás čeká, by glosoval velmi peprně. Chybí mi jeho optimismus. Přejme si, aby nám táta pomohl v sobě pěstovat optimismus a naději.“

stransky-foto

Na závěr přátelského a emotivního setkání přečetli Stránského vnučka Antonie a Jan Potměšil úryvky ze Zdivočelé země. Radost z krásného příběhu už si může každý čtenář prožít sám. Nebo dokonce musí? Přece: „Můžeš-li udělat dobro, musíš.“

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeZdivočelá země

Stránský, Jiří

Argo, 2021

Napsat komentář