Emma Donoghue je irská spisovatelka, literární historička a dramatička. Proslavila se především románem Pokoj, oceněným několika literárními cenami. Její nová kniha, Volání hvězd, jež vychází v nakladatelství Cosmopolis, je inspirována skutečnými událostmi. Ty nás zavedou do roku 1918, kdy skončila první světová válka, a sotva se svět začal vyrovnávat s jejími následky, přichází další rána – španělská chřipka.

Příběh začíná obyčejnou cestou do práce přeplněnou tramvají, v níž jede naše hlavní postava. Tou je zdravotní sestra Julie Powerová, pracující v dublinské nemocnici na oddělení pro budoucí matky nakažené španělskou chřipkou. Přijíždí sem každý den na dvanáctihodinové směny, během nichž dohlíží na trojlůžkový pokoj. A právě tento pokoj tvoří hlavní scénu knihy – těhotné ženy přicházejí a odcházejí, někdy po svých, někdy s uzlíčkem radosti v náruči a jindy bohužel pod plachtou.

Právě španělská chřipka všechny plně zaměstnává. Nemocnice bojuje s nedostatkem personálu, doktory zastupují sestry, sestry zase dobrovolnice z kláštera. Samotná nemoc začíná žízní, neklidem, nespavostí, neohrabaností, náznaky mánie… U všech probíhá stejně: červená, hnědá, modrá, černá. Čtyři zdánlivě nevinné barvy, dohromady ale představují „smrtící semafor“ samotné nemoci, při níž člověk postupně tmavne z nedostatku kyslíku v krvi. Kde se vlastně chřipka vzala? Stojí za tím použití plynu na frontě? Nebo snad výpary z hnijících těl na bojišti? Kdo ví. Ale lék je zatím v nedohlednu.

Volání hvězd sleduje celkem tři pracovní směny během tří dnů, při nichž se na „našem“ pokoji vystřídá asi sedm těhotných žen, některé s pomalu se objevujícími příznaky. Ale jedna sestra na všechno nestačí. A tak na scénu přichází mladá dobrovolnice Bridie Sweeneyová, nadšená a velice ochotná si vyhrnout rukávy a pomáhat. Vedle dobrovolníků se v nemocnici objevuje zkušená doktorka Lynnová, která má díky své dřívější protistátní činnosti problémy s policií; všechno ji doběhne v momentě, kdy se to nejméně hodí.
Máme tedy tři odlišné ženy, které mají stejný cíl – pomáhat pacientům. Během těch pár dnů stihnou prožít nejen zrození a smrt, ale i bolest, úlevu, radost, smutek.

„Italové říkají chřipce influenza delle stelle – znamená to vliv hvězd. Ve středověku Italové věřili, že nemoc je důkaz, že naše osudy určují nebesa a všichni jsme hříčkami hvězd.“

Román je rozdělen do čtyř částí, jež jsou pojmenovány podle již zmiňovaného „smrtícího semaforu“, nemusíte se ale bát, že by to mělo vliv na celistvost příběhu. Vyprávění plynule navazuje a i přes náročný obsah se velmi dobře čte. Za pomoci popisovaných detailů se díky Emmě Donoghue přenesete do poválečného Irska a všechny momenty prožijete spolu s postavami. Děj se zároveň netočí pouze kolem chřipky, je zde zmíněno například pracovní zneužívání sirotků nebo doktorčin boj proti systému. Rozhodně se připravte na kolotoč pocitů – některé postavy si oblíbíte, na jiné budete naštvaní. Některým budete fandit nebo nebudete rozumět jejich rozhodnutím. Stejně jako v životě.

Ač se může zdát, že se jedná o další covidem inspirovaný příběh, není tomu tak. Autorka se do psaní knihy pustila především kvůli stému výročí epidemie španělské chřipky, načasování českého překladu je shoda okolností.

Knihu bych doporučila především čtenářkám, které by si rády zalistovaly citlivým a dojemným příběhem ženských hrdinek. Autorka detailně popisuje lékařská vyšetření a termíny, jež čtenář nepocházející z lékařského prostředí nemá šanci znát. Dejte Volání hvězd šanci a nechte se přenést do počátku 20. století…

Související knihy

Donoghue, Emma

Cosmopolis, 2020