Krátce po začátku roku 2021 vydalo nakladatelství Dokořán (a zároveň i pod jiným ISBN nakladatelství Argo) publikaci Jaroslava Petra Desatero smyslů s podtitulem Jak lidé a zvířata vnímají okolní svět.

Obvykle se populárně naučným textům spíše vyhýbám. Přesnější by možná bylo konstatování, že je aktivně nevyhledávám. Na knihu Jaroslava Petra jsem ale narazil díky pravidelnému poslechu rozhlasového pořadu Meteor. (Věděli jste, že před pár týdny měl tento pořad již tří tisící pokračování? To je padesát osm let v éteru – úžasné, že?)  A ačkoli z páně Petrovy knihy předčítají v rámci pořadu teprve pár měsíců, sám autor je jejich pravidelným přispěvatelem. Možná jste se setkali s jeho knihou Když jdou ryby rybařit z roku 2010 o fascinujícím světě zvířat (a tím nejsou myšleni jen roztomilí a mazliví chlupáčci, ale i různé druhy hmyzu), případně s tou předchozí Klonování. Hrozba nebo naděje? z roku 2003 se samovysvětlujícím názvem.

Jako mnohokrát před tím, dostat do ruky knihu bez předchozích očekávání se ukázalo jako výhra. Vážně. Jednou větou: jsem z Desatera smyslů nadšený. Nejenom že text je už svým obsahem chytlavý, ale ještě je napsán stylem, který je čtivý a hlavně vtipný. Neskutečně vtipný. Ne tím způsobem, při němž se čtenář popadá v jednom kuse za břicho, ale spíš takovým tím lehkým, někdy i jen těžko postřehnutelným, ale o to hodnotnějším a trvalejším.

Jak už název naznačuje, na zvídavé čtenáře čeká deset kapitol. Co téma, to nějaký smysl. Budu asi opakovat mnohokrát vyřčené, ale snad mi takový prohřešek odpustíte: obvyklých pět smyslů, podle nichž je i polovina kapitol pojmenovaná, rozšířil Jaroslav Petr o další pětici. Čekají na nás tedy „Zrak“, „Sluch“, „Čich“, „Chuť“ a „Hmat“. Jako doplněk ke zraku a sluchu přibyla „Echolokace“, čich doplnily „Feromony“. Hmat doznal rozšíření ještě o přídavek, takže ona kapitola se ve skutečnosti jmenuje „Hmat a další opomíjené smysly“. Zbylé tři části pak nahlížejí na témata pro člověka zdánlivě okrajová, přesto zajímavá, možná dokonce vzrušující: „Orientace“, „Magnetorecepce“ a konečně „Smysl pro elektrické pole“. Každá kapitola je rozčleněna na kratší pojmenované úseky vždy ve vztahu k nějaké variantě probíraného tématu. Namátkou tedy třeba „Výhody rozmazaného vidění“, „Proč to mluví papouškům?“, „Motýl chutná nohama“, „Proč páchneme?“, „Fackovací námluvy“, „Co cítí želva přes krunýř“, „Čmeláci v roli obchodního cestujícího“, „Mají lidé vnitřní kompas?“ nebo třeba „Ptakopyskův smysl pro elektřinu“.

Zatímco celá publikace má lehce přes tři stovky stran, jenom „Přehled použité literatury“ zabírá deset procent tohoto rozsahu. Jak se sluší na tento typ knihy, nemůže chybět ani „Rejstřík“. Text prokládá celá řada schémat a grafů. Výrazný prvek pak představují tři úseky komentovaných barevných fotografií.

Jak jsem se tak Desaterem smyslů pročítal, připadal jsem si jako ve skvělém románu. Navíc multižánrovém. Chvíli romantika, chvilku encyklopedie. Jinde detektivka. A hned zase téměř neuvěřitelná science fiction. Přitom ale víte, že Jaroslav Petr jen popisuje realitu. Zajímavé je také srovnání, jak se pohledy na některé orgány nebo obecně poznatky o smyslech a orgánech v čase vyvíjely. Dokonce i o takových případech se autor na mnoha místech zmiňuje.

Desatero smyslů nese přívlastek populárně naučná beletrie. Ale víte co? Jde o vzrušující četbu. Dejte tomu šanci a nestyďte se pak podělit o své vlastní dojmy. Klidně mi vynadejte, pokud v této knize neuvidíte to, co já. Ale nebojím se. Řekl bych spíš, že si práci Jaroslava Petra oblíbíte. Možná dokonce ještě víc než já sám. Už jsem si objednal jeho předchozí tituly. Naprosto nepochybuji, že budou stejně skvělé.

Související knihy

Desatero smyslů
Jak lidé a zvířata vnímají okolní svět

Petr, Jaroslav

Dokořán, 2021