Knihu První pomoc pro vysoce citlivé vydalo nakladatelství Portál.

__________________

Když jsem tehdy odpoledne přišla do práce, bylo mi dobře. Moje směna začínala ve dvě odpoledne a končila v devět večer. Po třech dnech volna jsem se cítila odpočatá a v rovnováze. Připadalo mi, že sedm hodin práce v pohodě zvládnu.
A až mi skončí směna, bude venku pořád ještě světlo. Mohla bych si skočit do večerky, koupit si něco dobrého na zub a pak si udělat piknik u řeky!
To jsem si myslela.
Ve chvíli, kdy mi končila směna a blížila se devátá, jsem však toužila jen po tom, abych mohla zalézt pod peřinu. Je fakt, že jsem ten den nebyla moc pracovně vytížená, ale cítila jsem se zmožená a zdeptaná, v hlavě se mi honily obavy o budoucnost.
„Koupit si něco na zub? Dát si večer piknik?“ Ty jo, jasně!
To je přece všechno naprosto nesmyslné. Nechci nic než ležet někde ve tmě a na všechno zapomenout.

CO SE PRÁVĚ STALO?
Když se mi to stalo poprvé, netušila jsem, o co jde. Myslela jsem si, že je se mnou něco v nepořádku.
Časem jsem ale za pomoci knih a koučování zjistila, že jsem vstřebala emoce a energie ostatních lidí.
Když jsem pracovala v zařízení pro hendikepované, sedm hodin (někdy i třináct nebo pětadvacet) jsme pracovali ve dvojicích a při tom docházelo k interakci s ostatními členy personálu.
A tito moji spolupracovníci na tom mnohdy nebyli dobře se zdravím. Vládla tam atmosféra obav, smutku, stresu a úzkosti. Někdy byly tyto emoce vyslovené, ale dost často zůstávaly nevyřčené.
Vysoce citlivému člověku na tom příliš nesejde. Vstřebává tyto emoce tak jako tak.
Můj duševní stav už nebyl můj. Po každém dnu, kdy jsem tam pracovala, jsem potřebovala být den o samotě, abych se opět vrátila sama k sobě.

PŘEJÍMÁNÍ ENERGIÍ A EMOCÍ DRUHÝCH LIDÍ
Vysoce citliví lidé jsou velmi náchylní k tzv. emoční nákaze, což znamená, že přejímají, vstřebávají či nasávají emoce druhého člověka jako své vlastní.
Lze to chápat jako vedlejší produkt vysokého stupně soucítění a empatických schopností: intenzivně cítíme, co je bolestné a tíživé.
Psychoterapeutka a teoložka Ilse Sand v knize Přecitlivělost není slabost uvádí tento příměr: tito lidé jako by měli jemné anténky, které zachycují všechno, co se kolem nich děje. Jelikož sama patří mezi vysoce citlivé lidi, říká, že často chtěla ty anténky vypojit, aby k ní všechny ty dojmy nedoléhaly.
Přesně tohle jsem chtěla udělat i já. Bylo by to mnohem snadnější než se náhle nechat zaskočit úzkostí, smutkem či obavami někoho jiného.
Vysoce citliví lidé samozřejmě stejně tak snadno vstřebávají radost a pohodu. To je jedno z našich požehnání! Zde se však budeme zabývat náročnými chvílemi, kdy přejímáme tíhu a nepříjemné pocity.

***

Najdeme si důvod, proč se cítíme nešťastní, a promítáme jej na konkrétní důvody mimo sebe.
Chameli navrhuje, abychom se naučili tyto projekce zastavit a pochopili, že jde o nás, nikoli o to, co lidé v našem okolí dělají, nebo nedělají.
Dalo by se to říct takhle:
„Nejde o to, jestli mi řekneš, nebo neřekneš, že jsem krásná. Je mi takhle, protože mě otec nikdy neocenil.“
To je mnohem vědomější způsob uvažování, ale podle Chameli stále nikam nevede. Pořád jsme přesvědčeni, že naše emoce mají nějakou zjevnou prvotní příčinu. Emoce jsou však v zásadě pouze energie a pravdou je, že si nikdy nemůžeme být stoprocentně jistí, proč se cítíme zrovna tak, jak se cítíme.
„Náš intelekt nikdy nedokáže postihnout záhadný a proměnlivý svět emocí,“ píše Chameli. „Možná se takhle cítíte kvůli svému partnerovi či otci nebo má třeba váš pocit nějakou tělesnou příčinu, například nerovnováhu v játrech. Jakmile si své emoce spojíme s nějakým příběhem, ovládají nás mnohem déle, než je přirozené. Když se od nich nedokážeme oprostit, můžeme mít celé dny a týdny ‚špatnou náladu‘.“
Ať už jsou vaše současné negativní emoce způsobeny nerovnováhou v játrech, nebo vám dokonce ani původně nepatřily, je ztráta času mylně je vykládat, spojovat je s různými negativními příběhy a pak si tou myšlenkovou smyčkou celé dny kazit náladu.
Místo toho je prožijte. Nepřemýšlejte o nich. To je klíč k řešení.

Nemusíme vždycky jednat podle toho, co cítíme. Pokud meditujete, víte, že můžeme s odstupem a nadhledem pozorovat nekonečný tok svých myšlenek. A totéž platí i o emocích.
„Nemusíte dát facku svému šéfovi, plivnout na řidiče autobusu nebo dostat záchvat vzteku v Ikei,“ píší autorky knihy Naučte se plavat v moři emocí. Dále dodávají: „Ve víru bouřlivých emocí se nerozvádějte, neprodávejte své děti na eBay, nedávejte výpověď ze zaměstnání ani neodjíždějte do ciziny.“
Emoce můžete „zaznamenávat, aniž byste podnikali nějaké kroky“, jak vysvětlují. Ano, něco cítíte, o tom není pochyb. Může to být něčí úzkost, mohou to být nevyslovené nepříjemné pocity mezi dvěma znesvářenými stranami nebo to může být něco úplně jiného, třeba vaše játra… nebo vaše ledviny. Dobré na tom však je, že tyto emoce můžete cítit a pak je nechat být.
Nemusíte je zpracovat a připoutat se k nim. Smíte je pustit.
Úmyslně prociťte danou emoci ve svém těle, nevysvětlujte ji slovy a potom ji prostě nechte jít.

__________________

Přečtěte si celou ukázku.
__________________

Portál byl založen v r. 1990 a dnes patří mezi dvacet největších nakladatelství v ČR. Vydává publikace z těchto oblastí: psychologie, pedagogika, sociální práce, média, populárně psychologická literatura, příručky pro rodiče, knihy her, knihy o zdravém životním stylu, rozhovory se zajímavými osobnostmi, knihy pro děti a také 4 periodika: Psychologie dnes, Děti a my, Rodina a škola, Informatorium 3–8.
Portál pořádá také odborné semináře pro pedagogy (akreditace MŠMT) a kurzy pro rodiče.

Související knihy

Hammarstedt, Asa-Saga

Portál, 2021