Přinášíme vám ukázku z knihy Ukradený příběh,
kterou vydalo nakladatelství Cosmopolis.

UKÁZKA 1

Zdvihla ruku. „Žádné dohadování. Buď Call of Duty, nebo postel.“
Jackson a Lachie nabručeně odkvačili a Vanessa prožívala krušnou chvíli. Jaká je to matka, když synům nařizuje jít si hrát válečnou hru plnou násilí? Taková, která má pocit, že jestli nebude mít chviličku klidu, asi je zabije.
Nebývala vždy tak benevolentní. Trápilo ji, když si chlapci hráli násilné hry, ale Natalie promyšleně tlumila její strachy.
„Vážně si nemusíš dělat starosti. Mysl mladého člověka dokáže rozlišovat mezi fantazií a realitou, a věř tomu nebo ne, ovládání Xboxu rozvíjí zručnost a koordinaci oko–ruka.“
Vanessa samozřejmě mohla říct: „Víš, kam si můžeš ty svoje rady strčit, ty děvko?“ Ale přiznejme si, že jí Natalie říkala, co chtěla slyšet, protože Xbox chlapce zaměstnal a jí uvolnil ruce na psaní knihy.
Jen doufala, že se Ztraceného a nalezeného srdce prodá dost, aby to zaplatilo jejich léčbu, bude-li později potřeba. Nebo možná kauci.
Konečně klid, pomyslela si, když se z obýváku ozval rachot automatické zbraně. S gustem zaútočila na klávesnici.

UKÁZKA 2

Vanessa se otočila a uviděla vyčouhlého chlapíka se štěněcíma očima, který přivedl tu maličkou stařenku. Překvapilo ji, že na předčítání Charlotte Lancasterové vidí muže, ale to ho ctí. Nejspíš to byl gay, ačkoli na to nevypadal – nikdy neviděla homosexuálního muže v tak starém obleku.
„Ano?“ odpověděla.
„Jen jsem si všiml, že máte… tedy… máte…“
Pořád se jí díval do tváře, ale teď ukazoval dolů. Vanessa sledovala jeho prst… ke svému zadku. Ach bože. Sáhla dolů, nahmatala dolíčky na kůži a div neumřela. Nejenomže měla šaty zastrčené do kalhotek, ale utrhla se z nich gumička a byl jí vidět zadek. Vanessa cítila, jak jí hoří obličej, ale snažila se zachovat alespoň zdání důstojnosti, zatímco šátrala po šatech, aby je srovnala.
„Och! Děkuji.“
Čahoun přikývl. Nemohla si být jistá, ale měla pocit, že se cítí ještě trapněji než ona.
„Dobře,“ řekl, „tedy…“
Tedy co? Proč tu ještě stál? Chvilku nejistě otálel a pak odešel. Díky bohu.
Vanessa couvala podél výlohy Readings. Viděli to všichni ve frontě? Kolemjdoucí? Ti, co venku večeří? Představovala si, jak do sebe všichni dloubají a ptají se: „Co to bylo? Zadek, nebo mísa želé?“ Ačkoli to pomyšlení bylo svým způsobem zábavné, nebylo o nic méně zahanbující. A Kiri právě přecházela ulici, aby se k ní připojila. Konečně.
„Kiri! To je dost! Kde jsi ksakru byla?!“
Kiri zavrávorala. „Klíd, Niss. Co ti přeletělo přes nos?“
Vanessa se zarazila. Kiri za to nemohla, ačkoli by bylo hezké mít
tu kamarádku, která by ji upozornila na nedostatek garderoby. „Promiň, jen se nemůžu dočkat.“
Kiri už na to ale zapomněla. Vpředu se řada začala posouvat do knihkupectví a Vanessin stud nahradilo napjaté očekávání. Už jen chvilka ji dělila od okamžiku, kdy uvidí Charlotte Lancasterovou z masa a kostí.

UKÁZKA 3

Charlotte a Chip se po sobě podívali a pak se k ní Chip soucitně obrátil.
„Musím říct, že s tebou cítím, Ness. Charlotte mi řekla, co se stalo, a je to zatracená smůla. Asi je občas něco prostě ve vzduchu a je jen otázka štěstí, čí verze se dostane ven první.“
„Rozhodně,“ přitakala Charlotte. „A mohlo to dopadnout i přesně opačně – bohužel tvůj rukopis zjevně nikdy do Waxu nedorazil.“
„Ale dorazil, Amy Dunphyová mi odepsala. A vím, že dva lidé můžou mít podobný nápad, ale stránku po stránce, skoro slovo od slova? Nemyslíš, že je to divné?“
„Je to neuvěřitelně zvláštní.“
„Mnohem hůř než jen zvláštní,“ řekl Chip a dolil Vanesse už tak plnou sklenku. „To nasere, jestli mi promineš ten výraz. Příšerná smůla pro rozkošnou mladou dámu, která si ji rozhodně nezaslouží.“
Páni, byl tak chápavý. „Tak to určitě,“ říkal ten rozumný hlásek, „má postranní úmysly.“ „Neříkala jsem ti, abys sklapnul?“ vyštěkla na něj Vanessa.
„Víš co, Ness? Rád bych ti pomohl. Co bys řekla na dvacet táců?“
„Dvacet táců? Jak to myslíš?“
Charlotte se usmála. „To je to nejmenší, co můžeme udělat.“
Chip sáhl dolů a z aktovky od Armaniho vytáhl velkou obálku. „Není to fér, že nebudeš moct dostat tu svou knihu na trh, takže si myslíme, že si zasloužíš nějakou kompenzaci.“ Podal jí obálku. „Na, vezmi si to.“
Třesoucími se prsty si Vanessa vzala obálku a vytáhla kus papíru s hlavičkou prestižní právní firmy.
Cože?
„To je smlouva?“ zeptala se.
„Je to jen formalita,“ ujistil ji Chip.

—————————–

Prolistujte si celou ukázku.

—————————–

Ohlasy na knihu

Moc se mi to líbilo! Kniha mi připomínala Bridget Jonesovou a hltala jsem stránky až do konce. Skvěle jsem se bavila, ale příběh mě vzal i za srdce. Úplně ho vidím jako film a mám vymyšlené už i obsazení!

Australská herečka Rebecca Gibney

Vřelé a velmi vtipné čtení.

Magazín Who

Nakladatelství Cosmopolis vzniklo na jaře roku 2015 a je součástí zavedeného nakladatelského domu Grada. Logo značky v sobě zahrnuje hned několik významů: hřbety stojících knih, živoucí město a rytmus. Přináší tak svým čtenářům knihy z celého světa, zahraniční i českou beletrii všech žánrů, a současně drží prst na tepu doby. Pestrou skladbu žánrů (od detektivek a thrillerů přes humor až po čtení pro ženy) ilustruje také motto redakce: knihy všech barev.

Související knihy

Colemanová, Elizabeth

Cosmopolis, 2021