Ukázka z knihy Strom splněných přání

strom-splnenych-prani-perex
Jane měla slibně rozjetou kariéru, ale její přítel to zkrátka nerozdýchal. Tak zůstala sama a ráda by si v klidu lízala rány, jenomže šéfka ji pošle do Norska kvůli reportáži o vánočním stromě. Usaďte se u krbu se spoustou dobrot a šálkem čokolády. Čeká na vás jeden vřelý romantický příběh…

Přinášíme vám ukázku z knihy Strom splněných přání,
kterou vydalo nakladatelství Cosmopolis.

 

UKÁZKA 1

Tu reportáž Jane navrhla její šéfka Nadine. „Navrhla“ byl ovšem eufemismus; Nadine nenavrhovala, spíš přikazovala.
Včera jakoby nic vplula k Jane do kanceláře a hodila jí na stůl tiskovou zprávu: tuhý krémový papír, elegantně vykroužené písmo, celobarevné fotografie jedlí obsypaných sněhem a polen hořících v krbu.
„Pojedeš do Norska podívat se, jak a kde se kácí vánoční strom, co máme každý rok na Trafalgarském náměstí,“ oznámila jí Nadine. „Naprosto luxusní služebka.“
„To chceš, abych psala o nějakým stromu?“ pronesla nevěřícně Jane. „To smrdí spíš jako propagační článek,“ poznamenala, načež Nadine pozvedla své elegantní obočí. „Jenom si říkám,“ pokračovala, teď už opatrnějším tónem a diplomaticky, „jestli bych radši neměla zůstat tady. Chci se pustit do něčeho nového. Mám spoustu nápadů…“
Nadine si ji dlouze změřila přes brýle. V očích měla cosi podivného, co Jane neznala.
„Chci, aby sis dala pauzu,“ promluvila konečně. „Po měsíci, jaký máš za sebou, by to udělal každý. Protože ale vím, že to u tebe nepadá v úvahu, tak tě zkrátka posílám do Norska, abys napsala reportáž o stromu. Kromě dovolené je to to nejlepší, co můžeš udělat.“
Jane vzala do ruky tiskovou zprávu a dala se do čtení.
„A hlavně,“ pokračovala Nadine, „kolik luxusních pobytů novináři spadne do klína, když píše pro nudný, seriózní list? Představ si plápolající krb, koš s dobrotami a horkou vanu…“

 

UKÁZKA 2

Měsíce ubíhaly jako voda a Jane je radostně počítala. Konečně, po letech strávených s chlapy, co za moc nestáli, měla dospělý a funkční vztah. Víkendové výlety k moři a večeře s přáteli. A v jeho bytě šuplík, kam si schovávala spodní prádlo a fén.
A potom Jane narazila na svůj trhák: utajenou aféru týkající se imigrantů, jejíž chapadla sahala až do vlády. Od prvopočátku tušila, že je na stopě něčeho obrovského. Tohle bylo ono, přišla chvíle, která měla vymezit celou její kariéru. A ona hodlala chytit příležitost za pačesy.
Ten příběh skládala bolestivě, kousek po kousku, po celých šest měsíců, protože věděla, že fakta musí být neprůstřelná. Pracovala dlouho do noci. Vztah se Simonem šel na vedlejší kolej. Zpočátku bral s pochopením, když rušila schůzky a nebrala telefony. Potom si všimla, že je čím dál otrávenější a vzdálenější. A po telefonu zněl chladně.
Nechala to být s tím, že mu to musí vynahradit, až bude po všem. Zase tak moc se tím ale netrápila, byla až příliš ponořená do práce. Nakonec se z oněch hlubin vynořila s reportážním trhákem roku v kapse.
V den, kdy článek vyšel, ji ráno v kanceláři přivítala celá redakce a zahrnula ji velmi britským, přesto dost vřelým a nadšeným aplausem. Nadine dokonce zašla tak daleko, že jí stiskla paži. „Tohle na celý měsíc zabere titulní strany ve všech novinách,“ prohlásila. „Skandál desetiletí! A my jsme u něj byli jako první, díky tobě!“
V té chvíli začal Jane zvonit telefon a přestal až v poledne. Začalo se povídat o tom, že má zaděláno na novinářskou cenu. Teprve chvíli po obědě si, ještě celá rozjařená vítězným vzrušením, všimla zprávy, která čekala v její dosud opomíjené e-mailové schránce. Přišla od Simona a byla označená jako „velmi důležitá“. Prosím, přečti si to, stálo v předmětu.
Zaplavila ji láskyplná, něžná vlna. Simon, který během těch hektických měsíců tak trpělivě stál po jejím boku a vždycky byl u ní, když se vynořila z vody pro nadechnutí.
Teď už konečně mohla dýchat volně.
Celá zářila.
Dneska je určitě někde venku a kouká na filmy. Nejspíš ji chce po práci pozvat do nějaké restaurace a oslavit její pracovní úspěch s výstředností a dekadencí sobě vlastní.
Klikla na e-mail. A svět kolem ní najednou jako by ztichl. Jako by se ocitla pod vodou.

Jane,
píšu ti do práce, protože poslední dobou už nevím, jak upoutat tvoji pozornost. Zdá se, že tě zajímá jenom práce. Takže čti.
Už to dál nezvládám. Celé měsíce jsi se mnou skoro nepromluvila. Když jsem tě naposledy přemluvil, abys se mnou šla na večeři, celý večer jsi visela na telefonu a ověřovala fakta. Já vím, že máš moc práce a že tahle reportáž je důležitá, ale já přece nejsem vosk. A právě teď si připadám neviditelný.
Je mi to líto. Pohár přetekl. Opravdu doufám, že můžeme zůstat kamarádi. Pro záznam dodávám, že jsi podle mě skvělá ženská. Jen prostě nedokážu v jednom kuse držet čestné druhé místo hned za skvělým článkem.
Dnes dopoledne, až budeš v práci, se zastavím u tebe v bytě a odnesu si věci. Upřímně, dost pochybuju, že si toho vůbec všimneš.
Navždycky s láskou
Simon

Jane zírala na monitor a mrazilo ji v celém těle. Jako by jí chlad zachvátil i konečky prstů. Cítila neurčitý, bolestný vztek nad krutostí, s níž jí zkazil tuhle chvíli, ten se však brzy rozplynul ve zmatku a zoufalství.
Skrze strnulou mlhu k ní o chvíli později nejasně dolehl hlas Nadine, která provolávala její jméno. Do toho se ozývalo bouchání špuntů od šampaňského.
Ten večer se vrátila do bytu, který jí připadal nahý. Chyběly v něm Simonovy stohy knížek, hromada cyklistického oblečení u dveří, kuchařky plné nesmyslně komplikovaných receptů a drahý přístroj na espresso. Její milovaný byt působil prázdně a studeně.

 

UKÁZKA 3

Jane do jejího apartmá uvedl mladík s plavou hřívou. Čekal na ni, zatímco se pomalu procházela pokojem a všechno si prohlížela. Stěny měly inkoustově modrou barvu. Bělostně povlečenou postel se zlaceným čelem pokrývala záplava polštářů a přehozy z ovčích kůží.
Každý kousek volného místa obsadily vánoční hvězdy. Měděné lampy měkce osvětlovaly prostor s elegantním nábytkem z poloviny minulého století i rámované abstraktní tisky, jež visely na stěnách a barevně vyrovnávaly tmavé plochy. Hladkou podlahu z dřevěných prken pokrývaly starožitné koberce. Dojem luxusu završovala šedá pohovka s přehozem z ovčí kůže, plná hořčicově žlutých polštářků.
Na stole se skvěl dárkový koš plný ovoce, různých druhů čaje, sušenek a čokolády a vedle něho stál elegantní ocelový kávovar. Na polštáři na ni čekalo úhledně složené flanelové pyžamo, vedle postele visely dlouhé huňaté župany, a co bylo nejlepší: byl tu i pár teploučkých, pohodlných papučí s flísovou vložkou. V krbu plápolal oheň a plnil pokoj svou kouřovou vůní.
„Heslo na wi-fi najdete na stole. Televize je značky Apple,“ vypočítával zvesela. „A máte tu samozřejmě i soukromý balkon.“
„Skvělé,“ odvětila poněkud užasle Jane. Otevřela okno a nabrala do plic vzduch. Cítila v něm vůni sněhu a borovic. V dálce viděla hory pokryté jedlovými lesy.
„A zítra pojedeme tam?“ zeptala se a ukázala před sebe.
Došel k ní. „Přesně tak.“ Mluvil bezchybnou angličtinou. „To je les Oslomarky, kde se bude vybírat vánoční strom. Lesníci mu říkají Královna lesa. Výbor vybere čtyři stromy a zítra se mezi nimi zvolí ten pravý.“
„Připadá mi neuvěřitelné, že je tak blízko,“ pronesla Jane tiše. „Všechna ta divoká příroda, víte.“
„Divočina to opravdu je,“ přisvědčil mladík s úsměvem. „Žijí tam vlci.“
„Ne!“ vykřikla polekaně Jane a on se zasmál.
„Nejmíň dva. Jsou slavní. Ale nebojte se – chlapi z lesa se o vás postarají. Tady máte.“ Podal jí kartu od pokoje a stránku z tvrdého papíru krémové barvy potištěnou elegantním kudrlinkovým písmem. „Váš itinerář. V pět hodin máte sraz s ostatními v baru.“ Když se Jane chystala něco namítnout, nerušeně pokračoval: „Náš barman pro vás vytvořil speciální koktejl inspirovaný Královnou lesa. A jistě byste si nechtěla nechat ujít večeři…“
Nato se vzdálil a dveře za ním zaklaply. Jane se toužebně zahleděla na měkoučké papuče a lákavou postel. Pak se podívala na hodinky. Čtyři hodiny. Měla tedy hodinu času a hodlala ho využít co nejlépe.
Vyfotila pokoj pro Margot a obrázek jí poslala s komentářem:
Je to pro tebe dostatečně hygge?
Následovala celá řádka naštvaných rudolících smajlíků a fotka z horního patra londýnského autobusu: město dusící se výfukovými plyny. A pak:
Už ses podívala do skříně?
Jane přešla ke skříni a otevřela ji. Visela tam veliká taška z tuhého papíru a v ní bylo cosi zabaleného do světle zeleného průsvitného papíru, který tajnosnubně šustil. Jane tu věc vytáhla a vybalila. Zatajil se jí dech.
Byly to rafinovaně jednoduché šaty z hedvábného krepu. Měly krátký rukáv, vkusný výstřih a shora až dolů je zdobila řada drobných knoflíčků. Jejich odvážnost však spočívala v sytě červené ohnivé barvě. K tašce byl připevněn vzkaz, Jane tedy otevřela obálku.

Já vím, že večer na sebe hodíš džíny, ale zkus si tohle. Červená, to je TVOJE BARVA!
A vlasy si vyčeš nahoru, přestaň se pořád schovávat za ofinou. Pamatuj, že rozumná Jane zůstala v Londýně.

Margotin pokus zahrát si na kmotřičku vílu odměnila Jane grimasou někde mezi úsměvem a šklebem.
Koupelna byla přibližně stejně velká jako její byt v Londýně. Měla samostatně stojící vanu a dvě umyvadla. Našla tu i kosmetickou tašku napěchovanou drahými tubami a flakony, talířek pralinek z hořké čokolády a ve kbelíku pak malou lahev šampaňského s kudrlinkovým nápisem: Vypij mě ve vaně.
Konečně nějaká instrukce, kterou měla chuť se řídit.

————————

Prolistujte si další ukázku.

————————

Jenny Gladwell

Jenny Gladwell je pseudonym Genevieve Herrové. Narodila se a vyrostla v Londýně. Po absolvování univerzity začala pracovat v nakladatelství, kde se věnovala literatuře pro děti. Při práci zvládla magisterské studium tvůrčího psaní a za svou dizertační práci získala cenu Sophie Warne Memorial Prize pro vynikající začínající spisovatele. Se svou rodinou žije ve Skotsku. Její prvotina Strom splněných přání už kromě Anglie vyšla v Německu, Itálii a Norsku.

Zdroj informací: TZ nakladatelství


cosmopolis_logoNakladatelství Cosmopolis vzniklo na jaře roku 2015 a je součástí zavedeného nakladatelského domu Grada. Logo značky v sobě zahrnuje hned několik významů: hřbety stojících knih, živoucí město a rytmus. Přináší tak svým čtenářům knihy z celého světa, zahraniční i českou beletrii všech žánrů, a současně drží prst na tepu doby. Pestrou skladbu žánrů (od detektivek a thrillerů přes humor až po čtení pro ženy) ilustruje také motto redakce: knihy všech barev.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeStrom splněných přání

Gladwell, Jenny

Cosmopolis, 2020

Napsat komentář