Konečně světlá vize budoucnosti

Klima_KosmickeListy
Vydat v domácích podmínkách knihu nemusí být pro člověka „z ulice“ snadná záležitost, pokud si nechce náklady hradit kompletně z vlastní pokladničky. Stát se tedy redaktorem literární rubriky může takovému dychtivému autorovi připadat jako splněný sen. Schválně, čí dílo bude na své nové pozici upřednostňovat?

V polovině června 2020 spatřila péčí nakladatelství Dokořán světlo knižního světla kniha Jana Klímy Kosmické listy.

Nebudu daleko od pravdy, když prohlásím, že nejlepší humor všech dob pochází z dílen britských autorů. Neplatí-li pravidlo jedna, pak s vysokou pravděpodobností bude platit číslo dvě: skvělý humor dělají matematici a fyzici. Doc. RNDr. Jan Klíma, CSc. sice nenaplňuje první postulát, zato druhý už každým coulem. A aby překročil nepřekročitelné hranice sta procent, rychlosti světla a dalších mezníků, přidal ke svému vlastnímu humoru alespoň překlady děl z první kategorie (za všechny třeba Jistě, pane ministře, případně Jistě, pane premiére z dílny Jonathana Lynna). Jako teoretický fyzik dává průchod onomu specifickému „matfyzáckému“ pojetí humoru prostřednictvím svých žertovně laděných detektivních příběhů, z nichž první vydal již v roce 1966 pod názvem Smrt má ráda poezii. Za minulého režimu stihl přidat ještě Případ půjčeného psa (1981). Zbytek jeho příspěvků do kategorie krásné literatury je již datován porevolučně.

Kosmické listy se od předchozího díla Jana Klímy liší hlavně absencí detektivní zápletky. I když, toto tvrzení není úplně přesné – řekněme tedy, že detektivka není nosnou linií této knihy. Ačkoli Kosmické listy mají dějově i časově ukotvený základ, ve skutečnosti jsou spíš sbírkou povídek společensky orientované science fiction. Onen stěžejní prvek příběhu představuje postava Aleše Krále, teoretického fyzika, jenž si vzal ze své profese roční volno. V roli redaktora literární rubriky měsíčníku s lákavým názvem (tak skvělým, že si jej autor zvolil i za název knihy) si chce odpočnout od vědecké práce. No řekněte, nezní titul  Na stránkách svého mateřského periodika publikuje novopečený redaktor vlastní vědeckofantastické povídky (s jedinou výjimkou, kdy sáhne po dílku jednoho z mecenášů listu). Jedná se o příběhy s rychlým spádem, dobrým nápadem a nezbytnou dávkou humoru, jež si mezi románovými čtenáři velice rychle najdou své obdivovatele, stejně jako kritiky. Výlety do roku 2034 (a dál), kam Král většinu svých příspěvků umístil, spojují jejich postavy i vize mnoha pozoruhodných vynálezů, jež by třeba mohly náš budoucí svět obohatit. Všichni hrdinové i hrdinky jsou pochopitelně Čechy se vším všudy – od lásky k pivu až po jistou formu švejkovství.

Osobně se s dílem Jana Klímy setkávám poprvé. Jakkoli bývám k pracím z domácí produkce spíše kritický, přiznávám, že Kosmické listy si mě svým lehkým nadhledem a skvěle čtivým stylem získaly už během prvních pár stran. S každou přečtenou stránkou jsem shledával stále těžším knihu odložit, abych se věnoval i dalším životním aktivitám, jako třeba práci. A každou volnou chvilku jsem pak bez zaváhání investoval do další četby. Nedokážu zcela objektivně odhadnout, jaký dopad bude mít tento svazek na ostatní čtenáře, ale ve mně vyvolával vzpomínky na doby dávno minulé, v nichž jsem měl možnost sdílet prostor a čas se dvěma jinými absolventy „matfyzu“ – jaderným fyzikem Alešem K. a teoretickým fyzikem Pavlem Z. Ačkoli se jeden druhému po fyzické stránce naprosto v ničem nepodobali, spojoval je onen vědátorsky specifický smysl pro humor, jenž snad ani nelze napodobit. Jinými slovy: díky, pane docente, už dlouho jsem si tak neodpočinul jako při četbě Vašich Kosmických listů.

Kosmické listy vycházejí jako vázaná kniha o necelých dvou stech devadesáti stranách. Obálku zdobí vtipně vyvedená ilustrace (jak jinak) Schrödingerovy kočky z dílny Michala Puhače. Nechybí dokonce ani má oblíbená textilní záložka. Úvodní dvojstrana nabízí přehled o „Místu děje a obsazení“. Následuje třináct kapitol – měsíců (od ledna 2019 do ledna roku následujícího včetně), v nichž můžeme sledovat jak dějový rámec knižní současnosti, tak dobrodružství hrdinů z doby o patnáct až šestadvacet let mladší. Mimochodem, hned v první povídce románový autor vysílá do vesmíru českou posádku v kosmické lodi pojmenované po mně a ještě z velké části sponzorované plzeňským pivovarem. No řekněte, není to znamení? Musím dodávat, že jsem se s autorem knihy nikdy nesetkal (pokud si pamatuji)?

Hledáte-li něco lehkého k pobavení i poučení, s Kosmickými listy nejspíš nesáhnete vedle. Pravda, ona naučná role nemusí vyhovovat každému – já bych třeba s chutí oželel podrobnou přednášku z investiční praxe v prosincové kapitole. Ale protože jsme každý jiný, předpokládám, že někdo ze čtenářů ji přivítá s radostí, zatímco bude spílat tématu jinému. A tak to asi má být. Rozhodně se chystám zapátrat po předchozích titulech Jana Klímy, protože svou současnou novinkou ve mně probudil jak zájem, tak zvědavost.

Doporučení:
Share

Související knihy

zobrazit info o knizeKosmické listy
Humoristický román

Klíma, Jan

Dokořán, 2020

Napsat komentář